K vymýcení otroctví v Mauritánii nestačilo ani jeho zrušení v roce 1981, ani jeho kriminalizace o 26 let později. Ilustrační snímek

K vymýcení otroctví v Mauritánii nestačilo ani jeho zrušení v roce 1981, ani jeho kriminalizace o 26 let později. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

V železech otroctví zůstává 800 tisíc Mauritánců. A nechtějí to měnit

  • 286
Pohled do západoafrické Mauritánie ukazuje, jak nesnadné až nemožné je prosadit v praxi zákony proti otroctví. Téměř čtvrtina obyvatel patří někomu jinému. Boj proti otrokářství ale ztěžuje fakt, že v řadě případů otroci nechtějí na svém postavení nic měnit, píše britský list The Guardian.

Mbarka Mint Ahajmedová poprvé potkala svého otce v den, kdy ji přinutil, aby se stala jeho otrokyní.

Potřeboval nového poskoka, a protože Mbarka byla plodem znásilnění své matky, rovněž otrokyně jejího otce, byla podle jeho slov jasnou volbou. "Jelikož má matka byla otrokyní mého otce, jeho žena nás všechny brala jako osobní vlastnictví. Bylo pro ni zcela normální nakládat s námi dle libosti," říká.

Ve službě dřela denně bez přestávek a po dosažení dospělosti ji syn jejího pána pravidelně znásilňoval.

Příběhy, jako je ten Mbarky Mint Ahajmedové, jsou v Mauritánii běžné. Zrušení otroctví v roce 1981 ani jeho kriminalizace o 26 let později na pozůstatku staletí starého transsaharského obchodu s otroky mnoho nezměnilo. V odlehlých končinách této rozsáhlé pouštní země podle aktivistů za zrušení otroctví i bývalých otroků tento společenský model stále vzkvétá. Úřady se k věci nevyjadřují nebo se ji snaží zamést pod koberec.

Zkostnatělý kastovní systém stále straní potomkům arabských dobyvatelů výrazně světlejší pleti, kteří jsou bráni za "šlechtu", kdežto tmavší Maurové a černí Afričané žijí na okraji společnosti. Až osm set tisíc členů národa čítajícího 3,5 milionu lidí je majetkem někoho jiného.

Otroctví je ale často těžké odhalit. V zemi, kde téměř polovina populace žije za necelé dva dolary denně (asi 41 korun), pracuje mnoho otrokářů po boku svých otroků. Mnohé oběti se navíc ani za otroky nepovažují.

"Otroci věří, že jsou na cestě do ráje"

Podle abolicionisty Bubakara Masúda dnešní otroci v Mauritánii nemají vůbec představu o svobodě. "Dnes máme takový typ otroctví, o kterém se americkým plantážníkům mohlo zdát. Otroci věří, že jejich stav je předpokladem k cestě do ráje," popisuje Masúd, který za zrušení otroctví bojuje.

Statistiky ovšem nabízejí smutný obrázek a jeden z mauritánských soudců říká, že situace se na základě jedné úspěšné žaloby jen tak nezlepší. Otroci navíc sami s úřady nespolupracují.

"Nedávno mě tři uprchlé děti slyšely říkat, že chci uvěznit jejich pána. Okamžitě začaly v hrůze naříkat. Z ničeho nic změnily výpovědi, řekly, že s nimi vždycky bylo zacházeno dobře, že je pán krmil a poskytoval jim přístřeší. Chtěly se k němu vrátit," vypráví soudce.

Aby toho nebylo málo, útěk z otroctví nezaručuje svobodu. Proti uprchlíkům se totiž často postaví jejich vlastní příbuzní a nevládní organizace proti otroctví jsou terčem policejních zásahů.

Rutinní zatýkání a bití abolicionistů ukazují, jak se vládnoucí elita, která vtělila otroctví do srdce politické moci v Mauritánii, bojí odkrývání skutečnosti. "Existují místa, kde má jedna rodina pět tisíc otroků. To je pět tisíc zaručených hlasů," vysvětluje propojení otroctví a politiky aktivista z Nuakšottu Turé Balla.

Abolicionisté navíc připomínají, že Mauritánie je jen špičkou ledovce. "Otroctví existuje ve všech saharských zemích. Ale pouze když otroci sami zvednou hlavu a začnou mluvit, bude tento zločin odhalen," uzavírá Bubakar Masúd.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video