Závora je zvednutá, pod nechvalně známým nápisem Arbeit macht frei se potácí několik mužů v pruhovaných mundúrech. Společně s vojenským lékařem v bílém plášti podpírají slaboučkého kamaráda, který by se jinak zhroutil do bahna. V očích jim však svítí naděje: Přežili!
Jednu z nejslavnějších fotek osvobození Osvětimi pořídila Olga Ignatovičová, fotografka Komsomolské pravdy a Večerní Moskvy, která na začátku roku 1945 doprovázela jednotky 1. ukrajinského frontu během Viselsko-oderské operace. Její fotografie se staly součástí materiálů obžaloby norimberského tribunálu jako důkaz o zvěrstvech Hitlerova režimu, v Sovětském svazu ale byly zveřejněny až po smrti Stalina.
Svědectví o osvobození Osvětimi kromě jejích snímků nabízejí i vzpomínky sovětských vojáků, kterým pohled na vyhublé lidi za ostnatým drátem vyrazil dech. „S křikem se k nám vrhali, padali na kolena, líbali nám ruce a objímali nás kolem nohou,“ vzpomínal Georgij Elisavetskij, jeden z prvních vojáků Rudé armády, kteří 27. ledna 1945 vstoupili do tábora.
Rozsáhlý komplex působil na první pohled tiše a opuštěně. Sověti ale brzy zjistili, že uvnitř promrzlých baráků jsou tisíce zbídačených lidí, které tu dozorci z oddílů nacistické SS nechali napospas smrti.
„Všude kolem byli kostlivci. Vypotáceli se z kasáren, seděli a leželi mezi mrtvými. Hrůza. Naházeli jsme jim všechny naše konzervy,“ popsal voják David Dušman, jenž prorazil elektrický plot lágru tankem T-34. „Rozsah toho, co se tam stalo, jsme si uvědomili až později,“ dodal.
Wehrmacht na Václaváku. Kluka z ikonické fotky zavraždili v Osvětimi![]() |
Němci už dlouho tušili, že budou muset Osvětim dříve nebo později opustit. Chtěli ji ale využívat co nejdéle, neboť práce vězňů byla klíčová pro chod nedalekých továren na výrobu chemikálií, zbraní a dalších materiálů nepostradatelných pro vedení válečných operací.
Na sklonku roku 1944 padlo rozhodnutí o předběžné evakuaci tábora. Nacisté začali likvidovat důkazy o svých zločinech. Promptně zavraždili většinu vězňů, kteří pracovali v osvětimských plynových komorách a krematoriích – nástrojích „konečného řešení židovské otázky“.
Vězni na povel dozorců bourali své ubikace v táboře Osvětim II – Březinka, které svědčily o otřesných podmínkách, v nichž živořili. Němci ničili své pečlivé záznamy o každodenním životě v lágru a organizovali přesun cenností, které uloupili zabitým Židům.
Když Sověti prolomili německou obranu a blížili se k sedmdesát kilometrů vzdálenému Krakovu, velitel Osvětimi Rudolf Höss vydal příkaz k evakuaci. Počínaje 17. lednem se vězni museli řadit do dlouhých kolon a pochodovat na západ směrem k území, které ještě ovládalo Německo.
Příliš slabé vězně ponechala SS za zdmi uzamčeného lágru svému osudu, neboť už neměla jak je zavraždit. V týdnech předtím vyhodila do povětří čtveřici plynových komor v Osvětimi II – Březince. Částečně zachovalá zůstala jen plynová komora v kmenovém táboře Osvětim I, která se v roce 1944 přeměnila na protiletecký kryt.
Dozorci vyhnali na pochody smrti 58 tisíc vězňů. Všichni trpěli hladem, vyčerpáním a mrazem, do něhož nebyli oblečeni. Každého, kdo zůstal pozadu, Němci bez milosti zastřelili. Při brutálních procesích zahynulo patnáct tisíc lidí. Ti, kteří cestu přežili, skončili v dalších koncentrácích, zejména v Buchenwaldu či Gross-Rosenu.
Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tv„O existenci Osvětimi jsme nevěděli“
Když Rudá armáda stanula před Osvětimí, neměla ponětí o tom, že za jejími branami se nachází osm tisíc zbědovaných lidských bytostí. Skutečnost byla taková, že sovětští vojáci o existenci tábora netušili.
„Nic jsme nevěděli. Pak jsme uviděli vězně za ostnatým drátem. Pamatuji si jejich tváře, zejména oči, které prozrazovaly jejich utrpení. O táboře slyšeli snad jen nejvyšší důstojníci generálního štábu,“ vzpomínal později sovětský voják Ivan Martynuškin.
Moment zachytili fotoreportéři doprovázející Rudou armádu, jejichž práce dodnes svědčí o radosti i nesmírném utrpení přeživších. Na snímcích zachytili tváře vítající osvoboditele i ukrutné zločiny nacistů.
Zavelel do útoku a padl. Nejslavnějšího rudoarmějce vyfotil rodák z Krymu![]() |
Evě Mozesové bylo deset let, když spatřila zástup vojáků. „Objímali nás, dávali nám sušenky a čokoládu. Neměli jsme jen hlad po jídle, ale i po lidské laskavosti,“ popsala žena, která patřila k tisícům dětí, na kterých nacističtí zdravotníci prováděli v Osvětimi pokusy.
Sověti při prozkoumávání tábora objevili na devadesát kilogramů brýlí, čtyřicet tisíc párů bot a přes milion pánských obleků a dámských šatů, které tu zůstaly po jejich zavražděných majitelích. Ve skladech leželo osm tun lidských vlasů. V nacistické mašinérii nesmělo nic přijít nazmar.
„Viděli jsme vyhublé, unavené lidi se zčernalou kůží. Když jsem uviděl pece, říkal jsem si: ,No jo, to jsou krematoria, asi neměli kde pohřbívat mrtvé.’ V tu chvíli nás nenapadlo, že ty pece speciálně postavili ke zpopelňování lidí, které systematicky zabíjeli,“ popsal Martynuškin.
Odstraňte Židy! Němci poslechli, Hitlerova režisérka zkřivila tvář děsem![]() |
Rudá armáda v táboře zřídila dvě polní nemocnice. Její lékaři, mnozí zocelení službou ve stalinistických lágrech, nic takového v životě neviděli. Vojáci v areálu našli těla 600 vězňů, které buď postřílela SS nebo podlehli nemocem a podvýživě. V okolí krematorií nalezli spálené ostatky těch, které nacisté otrávili cyklonem B. Plechovek jedu tu byly plné krabice.
Přeživší trpěli tuberkulózou, průjmem a byli extrémně vyhladovělí. Dospělí vážili v průměru 30 až 35 kg. „Sovětští vojáci plakali při pohledu na hromady mrtvol před kasárnami a lidi v agónii, připomínající kostry, naskládané na kavalce,“ popsala Regina Grimbergová, francouzská Židovka, která patřila k odbojovému hnutí v okupované Francii.
„Pro vojáka během ofenzivy není nic zvláštního vidět těla mrtvých. Ale tady to bylo jiné. Tihle lidé nezemřeli v boji. U zdi kasáren ležela hromada vyhublých těl zasypaná sněhem. A pak skupina těch, které zastřelili: muži, ženy, děti. Ach, ty děti, od maličkých po větší. To na nás zanechalo nejsilnější dojem,“ vzpomínal sovětský poručík Jurij Ilinskij.
Velitel tábora skončil na šibenici
V osvětimských táborech zahynulo nejméně 1,2 milionu lidí, zejména Židé, Romové a političtí vězni různých národností.
Lágr fungoval od roku 1940. V následujících letech zde vzniklo několik plynových komor – první z nich nacisté testovali na sovětských zajatcích. Zlom v masovém vyvražďování nastal v březnu 1943, kdy vedení tábora uvedlo do provozu čtyři obří plynové komory v Osvětimi – Březince. V každé z nich šlo najednou usmrtit až dva tisíce lidí. Přilehlá krematoria dokázala spálit čtyři a půl tisíce mrtvol denně.
Esesák z Frýdlantu a tajemný kluk. Povstání v ghettu nafotili sami Němci![]() |
Po válce se v Polsku a Německu uskutečnila řada procesů s pachateli holocaustu. Velitele Hösse polský soud v roce 1947 poslal na šibenici. Poprava se symbolicky odehrála tam, kde na jeho rozkaz zahynuly tisíce nevinných – u ubikací gestapa v Osvětimi.
Nacistické Německo a jeho kolaboranti za druhé světové války zavraždili v Evropě šest milionů Židů – dvě třetiny židovské populace kontinentu. Zabíjení prováděli zejména pomocí hromadného střílení a jedovatého plynu ve vyhlazovacích táborech. Při nacistických perzekucích zahynul podobný počet nežidovských civilistů a válečných zajatců. OSN v roce 2005 vyhlásila 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu.