Smějí se od ucha k uchu. Vycházka se povedla, a tak na dřevěném mostku ještě zapózují fotografovi. Holky výskají, chlapík ve vojenské čepici hraje na harmoniku. Vypadá to jako scéna vystřižená z letní dovolené nebo výletu kolegů, kteří relaxují po dobře odvedené práci.
Jenže tohle je personál Osvětimi. Rok 1944.
 |
Mladíci jsou příslušníci SS, děvčata pracují jako spojařky. Snímek pochází z pozoruhodného fotoalba, které dokumentuje život uvnitř nacistického vyhlazovacího tábora pohledem německých důstojníků.
Mimo záběry se odehrávala zvěrstva, při nichž nacisté zavraždili až jeden a půl milionu lidí, zejména Židů. Sbírka ovšem ukazuje německou správu tábora u piva, odpočinek na lehátkách, sběr borůvek nebo hru se psem. To vše pečlivě zaznamenal obersturmführer Karl Höcker, pobočník velitele lágru.
Jeho svědectví se dostalo na světlo až šedesát let po válce. Album sice v roce 1946 objevil agent americké rozvědky při prohlídce opuštěného bytu ve Frankfurtu, nechal si ho však pro sebe. Badatelům z Muzea holokaustu ve Washingtonu se tak v roce 2007 zastavil dech, když jim sbírku odevzdal.
Matku s dítětem střelil do hlavy. Otřesný suvenýr holokaustu stopili polští odbojáři |
Na její první straně najdeme dvojportrét Höckera s Richardem Baerem, jenž velel osvětimskému táboru poslední rok jeho existence.
Album obsahuje celkem 116 fotografií. Některé zachycují slavnostní události, jako otevření nové nemocnice nebo pohřeb členů SS. Další ukazují dozorce při pobytu v Solahütte – rekreační chatě pro personál vzdálené třicet kilometrů od Osvětimi. Na řadě snímků odpočívají esesáci ve společnosti mladých žen – nejčastěji stenografek a písařek.
„Höcker musel mnoho fotografií pečlivě komponovat, aby se na nich neobjevil ani jeden z tisíců vězňů v táboře. Při zaměřování objektivu postupoval velmi promyšleně,“ míní archivářka Rebecca Erbeldingová, která byla prvním expertem, kterému se album dostalo do rukou.
A kostlivci se vypotáceli ven... Jak Sověti nafotili osvobození Osvětimi |
Höcker na jednom ze záběrů stojí v Osvětimi před protileteckým krytem. „Je to přímo u brány s nápisem ‚Arbeit Macht Frei‘, takže kolem něj jsou vězni, ale on se postaral o to, aby nebyli vidět. Jeho album je pravdivé, ale zároveň i lež: je to záměrně vytvořená realita,“ podotýká Erbeldingová.
Podle potomka přeživších holokaustu a divadelního režiséra Moisése Kaufmana zdánlivě banální fotografie vyvolávají hluboce znepokojivou reflexi, protože narušují naše obranné mechanismy.
Američané jsou tady! Židé se vyhrnuli z transportu, pohotový major vytáhl foťák |
„Máme tendenci vnímat nacisty jako monstra, čímž si vytváříme bezpečný odstup a sami sebe z této reality vyviňujeme. Pokud je však chápeme jako lidi, kteří páchali monstrózní činy, jsme nuceni konfrontovat vlastní morální postoje,“ popsal Kaufman, který o příběhu fotoalba napsal divadelní hru.
V Höckerově sbírce figurují i další nechvalně proslulí nacisté – Baerův předchůdce Rudolf Höss nebo lékař Josef Mengele, který prováděl na vězních pokusy a vysloužil si přezdívku Anděl smrti. Najdeme tu i Josefa Kramera nebo Franze Hosslera – oba vysoce postavené velitele SS.
Nikomu jsem neublížil, bránil se Höcker
Fotografie v albu působí obzvláště mrazivě vzhledem k období, ve kterém je Höcker pořídil – mezi květnem a prosincem 1944. Tato doba se překrývá s vyvražďováním statisíců maďarských Židů, které Němci transportovali do Osvětimi po invazi do Maďarska. Nacisté v tomto období zabíjeli denně tolik vězňů, že krematoria nestačila spalovat těla.
Hitler házel lopatou, až se zpotil. Rozcuchaná fotka zahájila éru říšských dálnic |
„Album nám připomíná, že pachateli holokaustu byli lidé – muži a ženy s příbuznými, dětmi a domácími mazlíčky, kteří slavili svátky a jezdili na dovolenou. Tito lidé byli lidské bytosti a tyto fotografie nám připomínají, čeho jsou lidé schopni, když podlehnou nenávisti,“ míní Erbeldingová.
Rodinu měl i Höcker, jemuž se za války narodili syn a dcera. Přestože po kapitulaci padl do britského zajetí, s dětmi se už v roce 1946 opět setkal. Využil totiž falešné doklady a zabránil tak tomu, aby ho Britové identifikovali jako esesmana. Až do roku 1965 vedl poklidný život bankovního úředníka, než ho zadržely západoněmecké úřady.
Esesák z Frýdlantu a tajemný kluk. Povstání v ghettu nafotili sami Němci |
Při svém procesu ve Frankfurtu popřel, že by se zločiny v Osvětimi měl cokoliv do činění. „O událostech v Březince jsem se dozvěděl až v průběhu času, co jsem tam byl. Neměl jsem žádnou možnost tyto události ovlivnit. Neusiloval jsem o ně, ani je neprováděl. Nikomu jsem neublížil a v Osvětimi kvůli mně nikdo nezemřel,“ prohlásil před soudem.
Ačkoliv Höcker sloužil jako pobočník také v koncentračních táborech Majdanek nebo Dora-Mittelbau, tribunál ho pro nedostatek přímých důkazů odsoudil jen k sedmi letům vězení. Už po pěti letech byl znovu na svobodě a vrátil se na své místo v bance, kde pracoval až do důchodu.
