Žaloba byla podána na britské výzvědné služby, bezpečnostní složky a nejvyššího státního zástupce, informoval deník Daily Mail. Mezi vězni, kteří se domáhají odškodného, je pět Britů a tři další muži, kteří v Británii žijí.
"Je proviněním britských úřadů, že se podílely na většině procesu, že byly přítomny na každém kroku naší cesty na Guantánamo," řekl deníku jeden z bývalých vězňů Moazzam Begg.
On jako i ostatních sedm mužů prošlo různými nejprve zadržovacími zařízeními v Afghánistánu a v Pákistánu. Na těch byl Begg podle vlastních slov regulérně vyslýchán. Na Guantánamu ho prý ale američtí agenti mučili, aby se přiznal ke spojení s Al-Kajdou.
Begg, propuštěný v roce 2005, chtěl původně podat žalobu sám, ale advokát ho přesvědčil, ať se spojí se zbytkem odsouzených. Žaloby jsou celkem dvě a míří k britskému nejvyššímu soudu. Jednu podala pětice Britů. Kromě Begga jsou v ní i tři mladíci známí pod přezdívkou Tiptonská trojka.
Ti po propuštění z Guantánama v USA žalovali tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda a každý žádali 5 milionů dolarů. Americký soud ale jejich žalobu zamítl. Režisér Michael Winterbottom o osudech mladíků natočil ceněné dokumentární drama The Road to Guantanamo. - čtěte o dokumentu o nespravedlivě vězněných mužích
Jeden ztratil zrak. Druhý tvrdí, že byl informátor
Druhou žalobu podali Libyjec Omar Deghayes, Jordánec Jamil Banny a Iráčan Bisher Rawi. Všichni žijí v Británii a na svobodu byli propuštěni loni.
Deghayes byl zatčen v roce 2001, protože si ho agenti na nahrávce spletli s teroristou operujícím v Čečensku. Na Guantánamu přestal vidět na jedno oko. Po útocích na vlak v Madridu byl znovu zatčen a následně opět propuštěn.
Rawi byl zadržen v roce 2002 v Gambii a kvůli údajnému spojení s Al-Kajdou. Na Guantanámu strávil čtyři roky. Tvrdí, že s Al-Kajdou byl spojen paradoxně jen jako informátor MI5.
Žalující stranu zastupuje právní firma Birnberg Pierce, která zatím odmítla žalobu potvrdit. Úřední zdroj se zatím k záležitosti nevyjádřil.
. Gitmo: "gulag naší doby"?Gauntánamem dosud prošlo necelých osm stovek vězňů. Většina byla propuštěna, dnes jich ve věznici zůstává asi 280. Dosud americké úřady obvinily jen 15 vězňů. Jeden z nich, Australan David Hicks, byl už odsouzen, když se přiznal k účast v treninkovém kempu Al-Kajdy. V Austrálii si k pobytu v Gauntanámu odseděl ještě 9 měsíců. Zbylých 14 obžalob je v průběhu řízení. Celkem Washington plánuje poslat před soud 60 až 80 z věžňů. Zbytek prožije měsíce i roky za ostnatým drátem bez obžaloby. USA čelí kritice, že provozem Gauntánama porušují Ženevské konvence o válečných zajatcích. Těmi ale podle Washingtonu vězňové z Guantánama nejsou - nenosili totiž uniformu. USA je označují za "nepřátelské bojovníky". Amnesty International nazývá Guantánamo (zkráceně Gitmo) "gulagem naší doby". Proti zajateckému táboru protestovala i Evropská unie, Human Rights Watch a Červený kříž. Podle amerických médií CIA používala u výslechů na Guantánamu takzvaný waterboarding. Vězeň při něm má na obličeji igelit, přes ten na něj vyšetřovatelé lijí vodu. Waterboarding nezanechává fyzické stopy, ale simuluje topení a ve vězni vyvolává strach ze smrti. Rezoluce OSN mučení bezpodmínečně zakazuje. Sám bývalý šéf CIA Goss ale označil waterboarding jen za "profesionální výslechovou metodu". Za cestu k záchraně amerických životů ji označil viceprezident Dick Cheney. V roce 2006 zakázal Washington po mezinárodním tlaku použití waterboardingu členům americké armády. Mezi ty ale nespadají agenti CIA. Inspektoři Červeného kříže CIA obvinili, že na Gauntánamu používá i jiné "výslechové metody" jako spánkovou deprivaci, podávání drog a bití. Čtyři vězni během sedmileté existence vězení spáchali sebevraždu. |
