V roce 1995 mi bylo necelých deset a mou největší starostí bylo, jak se dostat na koncert Kelly Family. Že existuje nějaké Sarajevo, jsem věděla pouze vzdáleně a příliš jsem ho nerozlišovala od Íránu a Iráku, zkrátka patřilo mezi místa, kde se „perou“ „a kam se na dovolenou nejezdí“. V létě u babičky jsme se však na zprávy koukali povinně a poslouchali dědu, jak kritizuje poměry, a babičku, která lamentuje nad hrůzami války. Když jsem zcela nezrale řekla, že je to daleko, odpověděla babička přísně, že tam umírají stejní lidé jako my. Až později jsem si začala uvědomovat výsadu života v demokracii a v míru.
Co je to genocida?Slovo genocida vzniklo ze řeckého slova genos, tedy národ, a latinského caedere (zabíjet) a znamená pokus o zničení národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny. Jeho původ sahá až na začátek 20. století, ale až po druhé světové válce se jej podařilo prosadit nejen jako mezinárodně přijímaný pojem, ale zároveň byla přijata Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy a postupně ratifikována více než 150 státy. |
Tehdy se mi možná mohlo zdát neuvěřitelné, že na prahu 21. století zuří v Evropě válka, a co hůř, že se odehrává uprostřed domovů civilního obyvatelstva, které byly ničeny, vypalovány a lidé vražděni kvůli své národnosti bez ohledu na věk nebo pohlaví. Dnes už víme, že mír je stejně křehký i po třiceti letech. Válka v Bosně a Hercegovině byla o to krutější, že mocenské boje přerostly do etnických čistek, protože proti sobě stáli pravoslavní Srbové, bosenští muslimové a katoličtí Chorvaté.
Co se stalo v Srebrenici v roce 1995?
Jedním ze smutných symbolů genocidy dvacátého století je Srebrenica na východě území Bosny a Hercegoviny. Kdysi lázeňské město, které mělo být pohřbeno s velkou částí svých obyvatel, zůstávalo dlouhé roky mrtvé, tiché, traumatizované minulostí. Teprve postupně ožívá a snaží se o obnovu.
Muslimští uprchlíci ze Srebrenice (13. července 1995)
Uprchlíci ze Srebrenici na archivním snímku z roku 1995.
Paradoxně to byla právě Srebrenica, kterou během války v Bosně určila OSN jako azyl pro civilisty pod kontrolou mírových vojenských jednotek. To se ale změnilo na začátku července 1995, kdy na něj začala útočit armáda Srbské republiky a zcela ho obsadila 11. července. Přes 20 tisíc obyvatel, především Bosňanů muslimského vyznání z řad starých lidí, žen a dětí, uteklo do Potočar v naději na evakuaci a ochranu nizozemskými mírovými jednotkami. Část obránců však zůstala roztroušena v okolí a ani uprchlíky nizozemští vojáci nedokázali ochránit.
A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko |
Slovo útěk však ani vzdáleně nevystihuje kritickou situaci, ve které se uprchlíci ocitli kvůli špatné hygieně, nedostatku místa, jídla i pitné vody, což ještě zhoršovala velká červencová vedra. Navíc nebyli v bezpečí, protože srbští vojáci „filtrovali“ mezi uprchlíky vojensky způsobilé muže a mnohdy odtrhávali od matek i dospívající chlapce. V táboře uprchlíků pak docházelo k vraždám a znásilňování žen a dívek. Ani po evakuaci 12. července neměli vyhráno, protože i během pohybu v kolonách po válečném území byli vystaveni krajnímu nebezpečí zcela na hranici přežití, které je pro nás v našem pohodlí jen těžko představitelné.
Zároveň Srbská republika v průběhu července pokračovala v zajímání a likvidaci zajatců, mezi nimiž byli hlavně muži a chlapci. Přesný počet zavražděných dosud není znám, protože někteří lidé své padlé stále hledají. Na seznamu zavražděných i pohřešovaných při masakru v Srebrenici je aktuálně 8373 lidí, mezi nimi minimálně sto žen a dětí mladších 15 let.
Při potopení Titaniku zahynulo asi 1500 lidí.
Nalezené masové hroby nedaleko Srebrenice na archivním snímku z roku 1996
Důsledky masakru
Mezinárodní den přemítání a připomínky genocidy ve Srebrenici roku 1995V květnu 2024 byl 11. červenec schválen Valným shromážděním OSN jako „Mezinárodní den přemítání a připomínky genocidy ve Srebrenici roku 1995". Vztahy mezi Srby a Bosňany se tím komplikují, protože mnozí Srbové genocidu popírají. |
Srbská agrese v Srebrenici i následné ostřelování tržnice v Sarajevu konečně donutily NATO k aktivnějšímu zásahu do válečného konfliktu, který byl do konce roku 1995 ukončen.
Za genocidu spojenou s masakrem ve Srebrenici a další zločiny spáchané během války v Bosně v 90. letech byl generál bosenskosrbské armády Ratko Mladić (přezdívaný jako bosenský řezník) odsouzen na doživotí. Podařilo se to až v roce 2017, téměř čtvrt století od spáchání zločinů. Dlouhých patnáct let od obvinění se mu, i za pomoci přátel v armádě, dařilo unikat mezinárodní justici, než byl v květnu 2011 zatčen na severu Srbska. Soudní líčení pak mnohokrát protáhly lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu.
Celkový účet války v Bosně je kolem 100 tisíc mrtvých a přes dva miliony lidí vyhnaných z domovů.
Vůdce bosenských Srbů Radovan Karadzić a velitel jeho armády Ratko Mladić (vlevo) na snímku z dubna 1995
Bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić při jednání mezinárodního soudu v Haagu (20. března 2019)
Bývalý velitel bosenských Srbů Ratko Mladič na snímku srbského deníku Politika (27. května 2011)
Bývalý bosenskosrbský generál Zdravko Tolimir dostal od Mezinárodního tribunálu v Haagu doživotní trest vězení. (12. prosince 2012)
Památník srebrenické genocidy v Potočarech
Srebrenická tragédie pokračovala i po válce, protože těla obětí skončila v hromadných hrobech. Jejich blízcí se s nimi nemohli rozloučit ani je řádně pohřbít. Nad městem zůstal viset smutek, pocit křivdy a nespravedlnosti, že nebyli všichni pachatelé potrestáni, a zloby na svět a mezinárodní společenství, které tu krutost dopustilo a nedokázalo dříve účinněji zasáhnout. Až postupně se podařilo ostatky z hromadných hrobů vyjmout, díky analýze DNA většinu identifikovat a pochovat.
Oběti dnes připomíná památník v Potočarech z bílých hranolů, varovně zdvižených k nebi. Kvůli zhoršení bezpečnostní situace v zemi byl však letos poprvé pro veřejnost uzavřen.
Žena se na hromadném hřbitově modlí za oběti masakru ve Srebrenici. (11. července 2020)
Matky ještě před zahájením oficiálních pietních akcí u příležitosti 20. výročí srebrenického masakru zavzpomínaly na své syny a muže u jejich hrobů. (11. července 2015)
Loni v květnu schválilo Valné shromáždění OSN návrh, aby se 11. červenec stal mezinárodním dnem připomínky genocidy ve Srebrenici. Proti rezoluci se ostře vymezili bosenští Srbové i srbská vláda s tím, že ji i celé Srbsko staví do role genocidního národa a uvaluje kolektivní vinu na Srby za to, co se ve Srebrenici stalo.
„Ve Srebrenici neproběhla žádná operace a nikdo nebyl zabit,“ uvedl v reakci krok OSN prezident bosenské Republiky srbské Milorad Dodik během svého vystoupení v srbské televizi Happy.
„Drží mě to při životě.“ Přeživší masakru ve Srebrenici stále hledá ostatky obětí |
Jaká je situace v Bosně a Hercegovině dnes?
Letošní výročí masakru v Srebrenici je o to bolavější, že atmosféra v bosensko-srbském manželství je opět napjatá a znovu se hovoří o možném rozdělení Bosny a Hercegoviny. Zemi o třech a půl milionech obyvatel tvoří dva autonomní celky – Republika srbské a Federace Bosny a Hercegoviny, kterou z většiny obývají muslimští Bosňané a Chorvati.
Bosna a Hercegovina
|
Přízraky minulosti jsou dosud živé a obyvatelé Bosny žijí s vědomím dalšího hrozícího konfliktu. Vztahy mezi znepřátelenými stranami od konce války pomáhá katalyzovat Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu při EU. Bosna a Hercegovina mají také společnou Ústavu, která by měla zabránit destabilizaci.
Představitelé srbské strany se však začali klonit k separatismu, usilují o vyhlazení památky srebrenického masakru a byl na ně vydán mezinárodní zatykač. Srbský prezident Milorad Dodik má také podporu ruského prezidenta Putina. EU tak byla nucena posílit v Bosně a Hercegovině své vojenské síly, což tísnivé pocity místních ještě posiluje.
Sousední Srbsko vinu za vraždění v Srebrenici uznalo, ale slovo genocida zásadně odmítá.
„Z odmítání srebrenické genocidy se stalo velké politické téma,“ uvedl odborník na Balkán Petr Čermák ve vysílání Českého rozhlasu Plus loni v květnu. „Na srbské politické scéně a na politické scéně bosenských Srbů se k moci dostali populisté a nacionalisté, kteří na tomto tématu sbírají politické body. Veřejný diskurs se poté paradoxně posouvá do agresivnější roviny a s postupujícím časem Srbové více a více odmítají srebrenickou genocidu,“ vysvětlil.
Válka v Bosně a HercegoviněRozpory v multietnicko-náboženské Bosně, které přetrvávají dodnes, mají velmi hluboké kořeny. Země prožívala bolestivě první i druhou světovou válku i poválečné socialistické uspořádání. Prezident Josip Tito držel Jugoslávii mnoho let pevnou, místy krví umazanou rukou a tváří v tvář jeho diktatuře neměly separační snahy příliš mnoho šancí. Rozpad Jugoslávie v roce 1992 otevřel dveře ke svobodě, ale i k válce…
|
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
