„Rozdíl mezi člověkem a monstrem je daleko menší, než si myslíme,“ říká Oleskandra Karpovychová a její dokumentární film jí dává za pravdu. Nevidíme v něm žádné exploze, zohavené mrtvoly ani zdrcené rodiče oplakávající mrtvé dítě. Jen krajinu pošramocenou válkou: rozstřílené paneláky, polňačky rozježděné tanky, vyrabované domácnosti, hloučky čumilů okukujících kráter uprostřed křižovatky.
Nejvíc mě překvapila absence soucitu, které tyto ženské figury vykazují. Nikoliv k Ukrajincům, ale ke svým vlastním synům.
