I když to autor podle svých slov nezamýšlel, snímek pojmenoval někdejší bezpráví na černošském obyvatelstvu ve Spojených státech. Uplatnil se jak v boji proti porušování lidských práv, tak později jako připomínka fanatismu starých časů, napsal kdysi o slavné fotografii list The Times.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Její autor Elliott Erwitt nicméně odmítl jakákoliv vyznamenání za aktivismus či altruismus. "Jsou to jen věci, které vidíte. Nemusíte nic hledat. Všechno to tam je," okomentoval snímek před lety pro britský list.
Symbol segregace
Nicméně i tak se jeho fotografie stala symbolem dob, kdy Spojené státy ovládala rasová segregace. Protože i když černošské obyvatelstvo získalo po zrušení otroctví svobodu, životy Afroameričanů ovládaly ještě dlouho předsudky bělochů a segregační zákony, hlavně tedy v jižanských státech.
Jejich principem bylo zajistit "oddělený ale rovnocenný" přístup černošských obyvatel ke všem veřejným službám. Nicméně praxe vypadala tak, že služby i zařízení určené pro Afroameričany byly často mnohem horší kvality než pro jejich bílé spoluobčany.
To je jasně viditelně právě na slavném snímku Elliotta Erwitta. Bohužel informace o ikonické fotografií se dnes na internetu omezují na krátký popisek označující autora, místo a dobu fotografie. Více lze dohledat jen těžko.
Oddělené školy, byty, restaurace i telefonní budky...
Nicméně segregační zákony, kterým se také říkalo Zákony Jima Crowa (Jim Crow bylo kdysi na jihu USA hanlivé označení pro Afroameričana pozn. red), se kromě oddělených fontánek na vodu týkaly i oddělených škol, restaurací, bydlení, veřejných dopravních prostředků, armády ale i třeba telefonních budek.
A i když se lišily stát od státu, v praxi to vypadalo třeba tak, že Afroameričané museli sedět v zadní části autobusu. A když už nebylo vepředu místo, byli povinni uvolnit své sedadlo bělochovi.
Známý je případ Rosy Lee Parksové, která 1. prosince 1955 v alabamském Montgomery odmítla pustit na své místo bělocha. Byla za to zatčena a dostala pokutu. To vyvolalo bouří mezi místními černochy - jejich předáci vyzvali k hromadnému bojkotu autobusů ve městě. Vůdcem protestu se stal Martin Luther King.
Jejich boj nakonec slavil úspěch, odděleně prostory pro černochy v dopravních prostředcích byly zrušeny. O rok před tím zase nejvyšší soud USA prohlásil za protiústavní rasovou segregaci ve školách.
Segregace se táhla léta
Oficiálně rasové segregaci zazvonil umíráček až v roce 1964, kdy američtí zákonodárci přijali zákon o občanských právech a o rok později zákon o volebním právu. A i když "právní" segregace tímto skončila, ta "faktická" se táhla ještě léta. Stále se vynořují názory, že se objevuje i dnes.
Třeba Arne Duncan z amerického ministerstva školství nedávno prohlásil, že kdyby Martin Luther King ještě žil, byl by sklíčen pohledem na množství škol, které jsou stále segregované. "Doktor King by byl rozhořčen pohledem na to, že příliš často nedostatečně financujeme znevýhodněné studenty (...), že mnoho černých, hnědých a chudých studentů stále strádá v chátrajících zařízeních," řekl na začátku října.
Elliott Erwitt Elliott Erwitt, fotograf agentury Magnum Photos. Narodil se 26. července 1928 v Paříži, v roce 1939 emigrovala jeho rodina do Spojených států, kde Erwitt vystudoval fotografii a tvorbu filmů. Věnuje se dokumentární a reklamní fotografii. Proslul svými černobílými snímky ironických a absurdních situací z každodenního života. Známý je pro své portréty slavných herců, politiků, či psů a zachycení obyčejného života v ulicích New Yorku, Paříže či třeba Moskvě. Od roku 1953 fotografuje pro prestižní agnturu Magnum Photos (přečtěte si Krásný život lidí i psů, ale žádné snímky pod psa – to je Elliott Erwitt) zdroj: wikipedia.org |
