Narodila se v Gambii před čtyřiadvaceti lety. Na světě byla pouhý týden, když se jí brutálním způsobem převrátil život. Podstoupila proceduru, jíž se v češtině říká ženská obřízka. Přesnější je však anglický výraz „female genital mutilation“ čili mrzačení ženských pohlavních orgánů. Jí provedli to nejtěžší, možná ho znáte jako faraonskou obřízku.
Ženská obřízkaPodle Světové zdravotnické organizace existuje několik typů tohoto zákroku, který se provádí obvykle nožem, žiletkou či nůžkami. Při prvním typu je částečně nebo zcela odstraněn poštěváček, při druhém kromě klitorisu také malé (a občas i velké) stydké pysky. U třetího typu se zúží i poševní otvor. Pro ženy má často těžké následky - krvácení, problémy s močením, cysty, infekce, problémy při porodech. |
Pokud máte slabší žaludek, tento odstavec raději přeskočte... Tedy: odřízli jí malé i velké stydké pysky a klitoris. Ránu pak sešili, nechali jen malý otvor pro močení a později menstruační krev. Když jí v patnácti letech zemřela matka, rodina ji přinutila se provdat do USA. Tehdy ji také čekal další zákrok. Aby se s ní mohl choť pomilovat...
Dočetli jste až sem? Tak vězte, že tento příběh je skutečný. A že na světě žije nejméně 130 milionů žen, které mají za sebou podobnou proceduru. Pravda, mnohdy v méně agresivní formě. Každou minutu však zničí žiletky život pěti dívkám. Připraví je nejen o potěšení ze sexu, ale často jim způsobí zdravotní potíže a trauma. Hrozí jim infekce, krvácení, někdy i smrt.
Existence ženské obřízky se světu připomněla nedávno, když se objevila zpráva, že ji nařídili islámští radikálové z ISIL všem ženám v Mosulu. Zpráva byla vzápětí zpochybněna jako nepravdivá (více čtěte zde). To ale nic neubírá na faktu, že zákrok podstoupí ve světě denně osm tisíc dívek.
Neprovádí se ze zdravotních, ale z tradičních důvodů. V některých zemích provází proměnu dívky v ženu, v dalších je jejím cílem snížit u žen pohlavní touhu a zabránit zapovězeným sexuálním vztahům. Mezinárodní organizace ji považují za porušování ženských a dětských práv a za mučení.
Její kořeny se táhnou hluboko do minulosti. „Je starší než všechna hlavní náboženství. Komunity, jež ji praktikují, mohou být animisté, křesťané... Datuje se do faraonských dob v Egyptě,“ přiblížil pro MF DNES David Adam z britské nevládní organizace Orchid Project. „Někde panuje přesvědčení, že jde o náboženský požadavek islámu, ale nemá to základy. Nic takového v Koránu není,“ dodal.
Půl milionu obřezaných žije v Evropě
Nejvíce je obřízka rozšířená v Africe, převážně v zemích kolem Sahelu. Praktikuje se i v iráckém Kurdistánu, Jemenu, Indonésii, Malajsii... Kvůli rostoucí imigraci se častěji objevuje i v Evropě, kde podle odhadů žije na půl milionu žen s obřízkou. Nejvíce v Británii, Itálii, Francii, Německu, Nizozemsku, Irsku, Švédsku, Belgii.
Řada z nich už znetvořena přijela. „Obecně víme, že k ní dochází v komunitách a pak s nimi cestuje do světa. Všude, kde jsou diaspory těchto komunit, existuje šance, že v nich budou žít ženy, jež mrzačení pohlavních orgánů podstoupily nebo jim hrozí,“ říká Adam.
Zůstaňme na chvíli u Británie. Tam jsou prý někdy lékaři z Afriky či Blízkého východu přiváženi, aby potají obřízky prováděli. Jindy rodiny dívky „vyvážejí“ do zemí, kde lze zákrok provést beztrestně.
Spojené království ženskou obřízku zakázalo už v roce 1985. Nyní tam za takový zákrok hrozí až čtrnáct let za mřížemi. Dosud nikdo však nebyl odsouzen. I proto, že je velmi obtížné získat důkazy. Oběti ženské obřízky se o svém utrpení často bojí mluvit.
Proti ženské obřízce bojuje v EU i ve světě řada nevládních organizací i vlády. Otázka je, zda to stačí. I to řešili odborníci na nedávném summitu v Londýně, který se věnoval právě tomuto drastickému tématu.
Nyní jedna dobrá zpráva. Podle UNICEF globálně klesá počet dívek, jimž znetvoření pohlavních orgánů hrozí. V současnosti je šance, že nějakou dívku obřízka potká, zhruba o třetinu menší než před 30 lety.
Zákroků ubývá, ale pomalu
„V Africe jsme zaznamenali téměř osm tisíc komunit, které se rozhodly od mrzačení ženských pohlavních orgánů ustoupit. Důležitá je diskuse s celou komunitou. Lidé se o tom baví vůbec poprvé a říkají, že si vlastně neuvědomovali dopad,“ říká David Adam.
Na druhou stranu ženské obřízky neubývá dost rychle v porovnání s tím, jak narůstá světová populace. Pokud nedojde ke zvratu, za dvacet let bude ročně zdeformováno nikoliv 3,6 milionu dívek (jako je tomu nyní), ale 4,1 milionu.
Zajímá vás, jak to dopadlo s onou ženou z úvodu článku? Jmenuje se Jaha Dukurehová. Po vynuceném sňatku od manžela odešla. Usadila se v Atlantě, kde vystudovala, začala pracovat v bance, znovu se provdala a porodila tři děti. Rozhodla se svůj úděl neskrývat, jakkoliv pro ni musí být nepříjemné o tom hovořit. Založila nevládní organizaci Safe Hands for Girls a snaží se pomáhat ostatním obětem v USA, které jsou na tom v tomto ohledu podobně jako Evropa.
„V Americe je zvykem o mrzačení ženských pohlavních orgánů mlčet. Pokud vystoupíte a řeknete: stalo se mi to, lidé vás budou zkoumat. Ale někdo se musí postavit a prohlásit, že tak už to dál nejde. Je to porušování lidských práv a musí to skončit,“ burcuje Dukurehová.
