náhledy
Přesně před 70 lety osvobodili Američané koncentrační tábor Buchenwald, jeden z největších a nejhorších táborů na území Německa. V letech 1937 až 1945 táborem a jeho pobočkami prošlo 250 tisíc vězňů několika národností.
Autor: Profimedia.cz
Tábor byl původně určený pouze pro mužské vězně. Ženy se do tábora dostaly až v roce 1943 a na začátku roku 1944. Během války byl domovem směsice rozličných typů lidí. Němci tam posílali politické vězně, Židy, recidivisty, svědky Jehovovy, Romy, dezertéry nebo homosexuály.
Autor: Profimedia.cz
Prostor byl střeženou pevností. Kolem tábora byl natažený elektrický plot s ostnatým drátem a na věžích se celý den střídaly hlídky. Po táboře navíc chodily stráže vybavené automatickými zbraněmi.
Autor: AP
Zhruba čtvrt milionu lidí z celé Evropy včetně Československa zažilo hrůzy tamějšího vězení mezi lety 1937 a 1945. Dodnes se přesně neví, kolik jich tam zahynulo, ale experti mluví minimálně o 56 tisících mužů, z čehož bylo 11 tisíc Židů.
Autor: AP
Vyhlazení prací, to bylo krédo vůdců tábora. Na vstupních vratech stojí dodnes ironický nápis - "Jedem das seine" - což znamená ve volném překladu "Každému, co mu patří". Vězni pracovali v nedalekých lomech a v dalších desítkách přidružených provozů, včetně podzemní továrny Mittelbau-Dora.
Autor: AP
Umírali kvůli nelidským podmínkám a nemocem, někteří z nich byli popraveni nebo umučeni.
Autor: Profimedia.cz
V jedné z místností připomíná drastické metody německých věznitelů židle a hák na stěnách. Na něm oběsili Němci 1100 lidí. Ještě horší kapitolou tábora jsou však pseudolékařské pokusy na vězních, za které byl tamější "lékař" po válce odsouzený k smrti.
Autor: Reuters
Když se Američané dostali 11. dubna 1945 do tábora našli obraz zmaru. Tisíce pohublých lidí jen v tenkých pyžamech, hladových a ve špatném stavu. "Všichni byli tak vyděšení, báli se autority nakolik, že byli velmi opatrní vůbec na nás promluvit, ale byli tak hladoví, že se odvážili," říká dnes 91letý James Anderson, který byl v jednotce, jež tábor osvobodila.
Autor: Profimedia.cz
Na 70. výročí osvobození dorazil spolu s dalšími osmdesáti přeživšími i 86letý Henry Oster. Na den osvobození si dodnes dobře pamatuje.
Autor: AP
"Nevěděli jsme, že jsou Spojenci v Evropě a když jsme slyšeli hluk zvenku ve čtvrt na tři, podívali jsme se z okna a jeden z mých přátel řekl: Myslím, že nás osvobozují. Mysleli jsme si, že přišel o rozum, jako už spousta lidí tam," popsal své paměti deníku Haaretz.
Autor: AP
V čas osvobození, na který ukazují zastavené hodiny v památníku, drželi všichni přítomní minutu ticha, aby tak uctili všechny, kteří v táboře zemřeli.
Autor: Reuters
Některé rodiny uctili památku i s dětmi a položily květiny na tamější pamětní desku. Podle Jamese Andersona je dobře, že se historie připomíná i dětem. "Mladší generace by to měla vidět. Bylo to neuvěřitelné," dodává.
Autor: Reuters