Ayse, podobně jako šedesát procent tureckých žen, chodí na veřejnosti se zahalenou hlavou po muslimském způsobu. "Je to otázka identity, je to náboženské nařízení,“ vysvětluje studentka.
Spor o sekulární charakter Turecka, v tomto případě spíše o jeho symboly, rozděluje i samotné ženy. Nedělní volby proto mnohé z nich chápou jako událost, která může jejich život změnit jednou provždy.
"Nevěřím jim. Chtějí, aby Turecko bylo jako Írán,“ prohlašuje na demonstraci proti nyní vládnoucí, nábožensky konzervativní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) marketingová specialistka Nilufer Celiková. V sousedním Íránu ženy šátek nosit musí, přestože žijí mnohem svobodněji než například obyvatelky Saúdské Arábie.
Nilufer pro agenturu Reuters přiznala, že proti vládnoucí AKP manifestovala poprvé až letos, svůj vstup na kolbiště politických idejí však bere vážně a kvůli nedělním volbám zrušila dovolenou.
Nevídaná volnost
Turecké ženy požívají volnosti v muslimském světě nevídané. Je jim umožněno cestovat, podnikat, vlastnit. Mají právo iniciovat rozvod, což dosud nemohou ženy na Maltě, tedy v členské zemi EU. Volit šly již ve 30. letech minulého století -Turecko v tomto ohledu předstihlo kupříkladu i Francii či Belgii.
Obyvatelky mocného a hospodářsky rostoucího státu na pomezí Evropy a Asie však stále hrají druhé housle, tedy alespoň ve veřejném životě. Do práce mimo domov chodí nejvýše každá druhá a pětina žen, především venkovanek, je podle dostupných odhadů stále negramotná.
"Účast žen na hospodářském a politickém životě je velmi nízká,“ uvedla pro stanici BBC analytička Nigar Gokselová, podle které více než polovina Turkyň nedostává za práci zaplaceno. Ty totiž pracují buď na rodinných statcích, či v podnicích, kde hospodářem je jejich muž.
Ještě horší je účast Turkyň v politice. Když po volbách v roce 1935 tvořily ženy 4,6 procenta poslanců, šlo o malou feministickou revoluci. Po posledních volbách před pěti roky zasedlo do zastupitelského sboru 4,4 procenta žen. V místních samosprávách se nyní obejdou prakticky bez žen - analytici hlásí, že Turkyně tvoří jedno procento místních zastupitelů.
Malou ženskou revoluci proto nyní chystají pravnučky prvních voliček. "Tyto volby přivedou ženy do parlamentu,“ doufá Canan Güllerová, šéfka turecké Federace ženských asociací. "Chceme, aby po volbách v parlamentu bylo 10,4, nebo raději 14,4 procenta žen,“ plánuje Güllerová.
Za nos se chytly i některé politické strany. Nyní vládnoucí strana AKP, kritiky obviňovaná z islamismu, slíbila, že v každé z 81 provincií za ni bude kandidovat nejméně jedna žena. Také část sekulární opozice přizvala ženy. Přesto nedělní volby zůstávají spíše střetem mužů. Třeba se ženy dočkají příště.
