"Únos těchto uměleckých děl je nejen zločinem proti Řekům, ale i proti celému lidstvu včetně Angličanů," hřímal v sobotu na slavnostním otevření řecký ministr kultury Antonis Samaras.
"V tento historický den vyzýváme celý svět: pomozte nám získat zpět chybějící mramorové poklady," žádal několik desítek prezidentů, premiérů a ministrů, kteří se na otevření sjeli z celého světa a jejichž naleštěné limuzíny zaplavily úzké uličky v centru Atén.
Britové nedorazili, zato přijel například Recep Erdogan, premiér Turecka. Tedy země, která Řecko ovládala na počátku 19. století, kdy se odehrál onen "odporný akt barbarského rabování" (dle Řeků) či "záchranná akce, která zachránila sochy před zkázou" (dle Britů).
"Tohle nám Lord Elgin také ukradl"
Lord Elgin, britský velvyslanec v Turecku, tehdy odvezl z Parthenonu, hlavního chrámu na Akropoli, nejcennější sochy a v kameni vytesané výjevy. V roce 1816 skončily v Britském muzeu a jsou tam dosud.
Nové muzeum Akropole v Aténách. (21. června 2009)
"Tohle nám Lord Elgin také ukradl," říká Alkestis Choremiová, někdejší ředitelka muzeí na Akropoli a přední expertka na řecké památky. Stojí v hlubinách muzea, v němž strohé betonové stěny přesně kopírují rozměry Parthenonu, a ukazuje na pětici ženských soch. Jedno místo mezi nimi je prázdné a do dáli svítí bílý čtverec, který má návštěvníkům říct: Tady má být něco, co tu není.
"Skoro dva a půl tisíce let byly sochy pohromadě. Nyní je jedna z nich v Londýně. To je přece absurdní," rozčiluje se paní Choremiová. Pět z šesti ale vlastně vůbec není špatné: v celkovém součtu dnes Řekové mají jen zhruba polovinu pokladů z Parthenonu. Nejvíc je to cítit v nejvyšším patře s fascinujícím výhledem na horu, kde se zrodila demokracie.
Odlitky ze sádry, aby bilo do očí, že jde o kopie
Na stěnách se na mohutných deskách lemujících celý obvod muzea řítí jezdci v náboženském průvodu, rokují božstva a zápasí mytologické postavy. A to buď ve žlutavé barvě zašlého mramoru, otesaného před dvěma a půl tisíci lety. Anebo ve svítivě bílé barvě sádry, symbolizující, že jde jen o náhradní odlitek.
Střídání barev má prostou symboliku: žlutavá - originál, bílá - kopie. Bílé je víc, a kdyby snad někdo pochyboval, dvě písmenka BM na popiskách pod nimi mu připomenou, že ty původní desky sundané z horních pater Parthenonu jsou tisíce kilometrů daleko, v Britském muzeu.
Nové muzeum Akropole v Aténách. (21. června 2009)
"Chceme, aby ten kontrast bil do očí, aby se na první pohled dalo poznat, že jde o kopie," prohlašuje ředitel muzea Dimitrios Pandermalis. "Alespoň je lépe vidět, jak barbarský čin ta krádež byla."
Řecko toto muzeum, které se nyní vznáší na železobetonových pilotech přímo nad prastarými zbytky města odhalenými při kopání základů, plánovalo přes 40 let. Vedlo nekonečné diskuse o jeho místě i podobě, a není tedy divu, že jeho dostavění je bráno za událost desetiletí.
Británie: Sochám je u nás dobře
Velké stavby bývají vždy součástí politiky, a tak se i Řekové rozhodli pojmout vše jako mohutnou akci, jejíž lesk měl oslnit svět a získat ho na jejich stranu. "Jedním z vysvětlení, proč nám Britové nechtěli vrátit sochy, bylo to, že nemáme důstojný prostor, kam je umístit. To už ale ode dneška neplatí," říká ministr kultury Antonis Samaras. Dobrá tedy - a co Britové? Nic - jen zopakovali to, co říkali vždy. Že nic nevrátí.
Nové muzeum Akropole v Aténách. (21. června 2009)
Oficiálně Britské muzeum prohlásilo, že u nich je sochám dobře a že si je návštěvníci mohou prohlížet v kontextu dalších exponátů z celého světa. Mezi řádky je však možné číst tradiční britský názor, že měnit dávno zaběhané principy nikam nevede. A že je tedy nesmysl vracet něco, co je u nich tak dlouho.
"Na Akropoli kdysi vznikly ty nejfantastičtější věci na světě," říká kategoricky ředitel muzea Dimitrios Pandermalis. "Muzeum bude novou Akropolí, novým centrem světových pokladů. A proto jednou přijde den, kdy se i britský lup vrátí na tuhle posvátnou horu."
