Na prsou měl sedmnáct let vytetovanou lebku, stejnou, jakou nosili na čepici esesáci a na límci členové divize Totenkopf, kteří hlídali koncentráky. Teprve když šel do politiky, nechal si ji přetetovat a teď vypráví, jak byl zděšen, když zjistil, co ta ozdoba znamená.
Kromě toho má na krku řadu obvinění z násilí proti ženám, taky je prý zamykal, urážel, a pokud šlo o pětiminutovou lásku, nízký věk mu podle některých médií nevadil. Sotva se oženil, už si vyměňoval parametry na seznamce k tomu určené s manželkami, s nimiž se oženil někdo úplně jiný. Urážel venkovany, otřel se o černochy, vtipkoval o gayích a zlehčoval znásilnění.
Takový životopis by byl jako žulový podstavec pro každého startujícího politika. Ty průšvihy ani moc netíží, Platner je odmete jako triviality, protože hlavní je jeho politika zaměřující se na „problémy, jimž čelí americký lid“.
