Projekt, který schválil norský parlament v červnu, plánuje takové úpravy v legislativě, které usnadní odlov orlů ve dvou oddělených oblastech Norska - na jihu na poloostrově Fosen a na severu v okrese Troms.
„V Norsku se pohybuje populace orlů skalních mezi 1 200 - 1 500 jedinci. Orli skalní mají nízkou hnízdní úspěšnost - odchovávají obvykle jediné mládě a nehnízdí ani každý rok. Pohlavní dospělosti pak dosahují až v 6. roce života. Zredukování norské populace o 200 jedinců by ji tedy velmi citelně zasáhlo,“ řekl iDNES.cz David Horal z České společnosti ornitologické.
Podle něj je v takovémto případě vyloučené, aby se populace 200 orlů odchytla a umístila do zajetí.
„U žádného druhu zvířat nelze situaci vyřešit tím, že by se velký počet jedinců umístil do zoologických zahrad. Mají svou politiku ohledně toho, co budou vystavovat. Na každé zvíře musejí vynaložit obrovské náklady, takže určitě nebudou řešit problém nějakých chovatelů sobů nebo ovcí. Záchranné stanice také nepřichází v úvahu, protože slouží k léčení hendikepovaných zvířat, které spálil například elektrický proud nebo se zranila během kolize s autem. Také se potýkají s nedostatkem finanční prostředků a věřím, že to v zahraničí nebude jiné,“ doplnil Horal.
Podle Norské unie ornitologů je schválení legislativních úprav výsledkem práce nátlakových skupin chovatelů ovcí a sobů. Kvůli zastavení projektu proto sbírá podpisy pod petici, která by mohla ovlivnit schválení zákona ve veřejném slyšení. Proti vybíjení orlů se postavilo až 20 000 lidí.
Norští ornitologové odmítli, že by orli mohli způsobit aktuální nárůst mrtvých ovcí a sobů. Připomínají, že populace orlů skalních je posledních 15 až 20 let stabilní a nijak se nezvyšuje. Další námitkou odborníků je, že i celkové vyhubení orlů skalních by nezabránilo ztrátám ve stádech chovatelů.
V Norsku je v současnosti extrémně nízká populace velkých masožravců, kteří jsou terčem systematického odlovu už od 17. století. V roce 2011 navíc vešel v platnost zákon, který stanovil přísné limity na počty hnědých medvědů, rysů a rosomáků ve volné přírodě. Pouze vlk se dostal na seznam kriticky ohrožených druhů.
Polodivoká stáda sobů tak přicházejí o své přirozené nepřátele, což ve spojení s rostoucí oblibou komerčních chovů může paradoxně ohrozit citlivý arktický ekosystém.
