Merzův kabinet vtrhl do funkčního období nepříliš přesvědčivě, šéfa CDU/CSU v roli kancléře potvrdil Bundestag potupně až ve druhém hlasování. Protivahou je odstranění takzvané dluhové brzdy a schválení bilionů eur na investice. Jenže prosté utrácení německou ekonomiku nespasí, shodují se ekonomové.
„Peníze samy o sobě nepostaví dálnice a mosty, potřebujeme spoustu dělníků navíc,“ uvedl pro list Financial Times šéf ekonomického think tanku Clemens Fuest. Jeho kolega z institutu IAB Bernd Fitzenberger vysvětluje, že zaměstnanost vystoupala v roce 2024 na rekordní úroveň, i díky pracovníkům ze zahraničí, kterých je v Německu přes šest milionů. „Pět ze šesti Němců v produktivním věku má práci. Celkově tedy němečtí občané pracují jako nikdy v historii,“ míní.
Jenže průměr v odpracovaných hodinách na hlavu je rekordně nízký. Podle dat OECD mají Němci nejmenší průměrný počet odpracovaných hodin ze všech velkých evropských ekonomik. A do budoucna může být ještě hůř, varuje Martin Werding z vládní komise ekonomických expertů, zmiňuje zejména sektory zdravotnictví a školství.
Zkracování pracovní doby a důchodový věk
Snahy o zkracování pracovní doby přitom provází Německo od konce 2. světové války. Odborové svazy v padesátých a šedesátých letech dlouhodobě tlačily na uzákonění pětidenního pracovního týdne. Do učebnic historie se dostal i jejich emocionální plakát, na kterém malý chlapec hlásá: „V sobotu je tatínek můj!“
V osmdesátých letech se odboráři uchýlili k vůbec nejdelší stávce v historii s cílem prosadit zkrácení týdenního penza odpracovaných hodin ze 40 na 35. Paradoxní je, že v roce 1993 na sebe tehdejší kancléř Helmut Kohl poštval hněv veřejnosti, když si stěžoval na malé pracovní nasazení občanů a jejich brzký úprk do důchodu, od té doby se délka strávená v práci snížila o 13,5 procenta.
Ani nesouhlasné výkřiky veřejnosti nezastavily v roce 2007 krok vlády Angely Merkelové na zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let. S prosazením agendy tehdy CDU pomáhali i Sociální demokraté. A jak to tak vypadá, v nepopulárních krocích budou pokračovat i v aktuálním koaličním svazku s Merzem. V programovém prohlášení vlády najdeme pasáž o tlaku na občany ohledně větší hodinové nálože práce i růstu minimálního věku pro odchod do důchodu.
Ekonomové tento závazek pochopitelně vítají, podle profesora ekonomie z Mnichovské univerzity Andrease Peichla však jsou vládní plány zatím „vágní a neurčité“. „Klíčové jsou přitom v tomto ohledu detaily. Vládní iniciativa tak zřejmě bude neefektivní, nebo se z toho stane byrokratická a řádně drahá noční můra,“ tvrdí.
Opatření, která budou bolet
Největší neplechu dělá ve statistice velmi početná skupina zaměstnanců na částečné úvazky, aktuálně tvoří zhruba třicet procent. Podle analytika Sebastiana Dulliena z think tanku IMK tito zaměstnanci velmi zkreslují dlouhodobé statistiky. Jako příklad uvádí, že lidé zaměstnaní na plný úvazek pracují 40,2 hodiny týdně, což je o pouhou hodinu méně než v roce 1991. Když do mixu přidáme částečné úvazky, jako tomu je u aktuálních statistik, průměr padá ke 34 hodinám, to je o sedm procent méně oproti celounijnímu průměru a o 16 procent méně než v případě Řecka.
ANALÝZA: Krize Spolkové republiky sílí. Zvolení napodruhé je pro kancléře potupa |
Podle průzkumů by velká část oslovených byla ochotná úvazek rozšířit, v cestě jim však stojí, zejména ve velkých městech, nedostačující kapacita jeslí a školek či alternativní péče o děti. „Najít v Německu dobrou pečovatelskou službu pro děti je opravdu obtížné. Matky to pak odrazuje k návratu do práce na plný úvazek,“ popisuje Stephanie Poggemöllerová ze seberozvojové skupiny Práce a rodina.
Merz má v zásobě i další opatření, jak Němce nahnat do práce, ta však budou krajně nepopulární. Nabízí se osekání poměrně štědrého počtu státních svátků, těch lze v některých spolkových zemích napočítat až třináct. Jejich výraznější redukcí by mohlo do státní kasy přitéct osm miliard eur za rok. Vyšší věk odchodu do důchodu je na tom v otázce příjmů do rozpočtu ještě lépe. Z politického hlediska by však šlo do dalších voleb pro už nyní křehký kabinet o sebevraždu.
