Horko a dusno je v Německu zase trochu větší. A nemůže za to jen letní počasí. K problémům s migranty na koupalištích teď lidé navíc řeší, jak reagovat na brutální útok čtyřicetiletého Eritrejce, který na nádraží ve Frankfurtu hodil pod vlak matku s dítětem, které zahynulo.
Je však prakticky jisté, že ať už politici vymyslí cokoli, reakce nebude adekvátní. Důvody jsou jednoduché.
Dnes už Němci velmi dobře chápou, že kroky, které veřejní činitelé udělali v nedávných i v dávnějších letech v oblasti migrace, aniž by se jich ptali na názor, zásadně ovlivní celou zemi na desítky, ba stovky let.
Zemi to rozdělilo na dva nepřátelské tábory, v nichž roste vzájemný odpor, snaha potřít oponenty i nenávist a vztek. Optimisté doufají, že ještě existuje reálná cesta k uklidnění situace a smíru, k celonárodnímu konsenzu.
Jenže k tomu by mohla vést jen vskutku důkladná, hluboká, pravdivá, zcela otevřená – a proto také asi docela bolestná – celonárodní diskuse. Bez ní lze doutnající vášně tlumit omezováním svobody slova, vytvářením stále kontrolovanější společnosti, zkrátka utahováním šroubů.
K opravdovému celonárodnímu konsenzu, který by mohl zabránit budoucímu společenskému výbuchu, ke konsenzu o jedné z vůbec nejzávažnějších proměn společnosti v celé německé historii lze dojít jen na základě zcela svobodné debaty.
Německá média během migrační krize držela vládní linii |
Ta však v Německu už není reálná, protože se zastáncům ideologie multikulturalismu podařilo prosadit zákony, které zcela svobodné diskusi brání. A lidé se tak bojí veřejně diskutovat. Říkají to sami Němci.
Nepříjemný průzkum
Před nedávnem zveřejnil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung průzkum organizace Institut für Demoskopie Allensbach (Institut pro výzkum veřejného mínění), jehož výsledky by asi nikoho nepřekvapily v Honeckerově komunistické demokratické republice na konci osmdesátých let. Dnes však působí neuvěřitelně.
Například na otázku, zda je v Německu možné se na veřejnosti svobodně vyjadřovat o zásadních věcech, odpovědělo „ano“ pouze osmnáct procent respondentů. Tři pětiny jich uvedlo, že bez zábran hovoří v kruhu přátel a známých. Lidé si myslí, že musí být velmi opatrní, k jakým tématům se veřejně vyslovují.
V Německu začal platit zákon proti „hejtům“, z internetu mizí vtipy |
Například o nezaměstnanosti mohou mluvit svobodně, bez zábran. Naopak o migrantech, muslimech a islámu rozhodně ne. „Nápadně mnoho Němců má dojem, že pokud jde o osobní projev na veřejnosti, tak společenská kontrola zesílila a úřady stále více dohlížejí na výroky a chování jednotlivců,“ konstatují autoři průzkumu.
Většina lidí také byla přesvědčená, že jsou vystaveni nemístnému tlaku politické korektnosti. Celé dvě třetiny Němců například nesouhlasí s tím, aby se ve veřejném diskurzu používal zvláštní, politicky korektní termín pro migranty „lidé s migračními kořeny“ místo obvyklého, normálního výrazu „cizinec“.
Kritika z východu
Ve všech odpovědích se k postupné ztrátě svobody slova výrazně kritičtěji vyjadřují „východní“ Němci z bývalé komunistické NDR. Neboť, jak stojí v průzkumu, „jejich vzpomínky na totalitní šikanování a omezování svobody projevu jsou stále živé“.
Osmdesát procent lidí v USA nechce politickou korektnost |
A ty nejvarovnější věty uvádějí autoři na konec: „Je velký rozdíl mezi tím, zda společnost obecně přijímá a podřizuje se smysluplným normám, nebo zda se občané obávají, že jsou stále více sledováni a posuzováni... Mnoho občanů cítí, že nejsou respektováni a jejich obavy i postoje nejsou brány vážně a že neprobíhá otevřená diskuse o současném závažném vývoji v zemi.“
Poněkud strašidelně popsaný stav společnosti by se dal přirovnat k národnímu Papinovu hrnci, kterému politici na jedné straně tlačí na víko a na straně druhé pod ním přitápějí. V takové situaci, kdy je debata a následný celonárodní konsenzus prakticky vyloučený, zbývá politikům jen ona druhá cesta, po které se ostatně už vydali: utahování šroubů.
