Debatu o svobodě slova naposledy rozvířily říjnové události na univerzitě v Hamburku, kde přednášel Bernd Lucke. Téma jeho lekce bylo neškodné: makroekonomika. Problém byl v osobě řečníka.
Sedmapadesátiletý ekonom a bývalý politik je totiž jedním ze zakladatelů Alternativy pro Německo (AfD) a i když už se s touto stranou kvůli jejímu ideovému posunu ke krajní pravici rozešel, pro radikální studenty bylo jeho vystoupení na univerzitě nestravitelné.
Jeho přednáška byla nejdřív kvůli tlaku ze strany aktivistů z Antify dvakrát zrušena. Poprvé antifašisté na Luckeho pokřikovali, že je „nacistické prase“, podruhé několik z nich vtrhlo do učebny, kterou vedení univerzity nedokázalo dostatečně zabezpečit.
Lucke nakonec svou přednášku pronesl poslední říjnovou středu. Budovu střežily stovky policistů, na místo dorazily čtyři desítky reportérů a zhruba stejný počet protestujících. Univerzita dokonce předem zajistila psychoterapeuta pro případ, že by někdo v důsledku Luckeho pojetí makroekonomiky utrpěl psychologickou újmu.
„Svoboda slova existuje jen formálně“
Nakonec k ničemu nedošlo, spor o Luckeho však vyvolal mimořádnou pozornost. V současném Německu totiž podobné případy nejsou nijak vzácné, píše magazín Der Spiegel.
Kvůli demonstraci levicových aktivistů muselo být například zrušeno vystoupení bývalého ministra vnitra za CDU Thomase de Maizière (je mu vyčítán prodej zbraní Turecku), odvolána byla i univerzitní přednáška šéfa FDP Christiana Lindnera.
Ve Spolkovém sněmu po těchto událostech proběhla vzrušená debata na téma „Obrana svobody slova v Německu“ a média si začala klást otázku, proč jsou Němci čím dál méně tolerantní k jiným názorům.
„Z formálního hlediska je v Německu všem zaručena svoboda slova. Ve skutečnosti však člověk, který nezastává většinové názory, brzy zjistí, že je většinovou společností umlčován,“ napsal například komentátor Christoph Hasselbach.
Pozor na pusu
Média v souvislosti se svobodou slova často připomínají květnový průzkum respektovaného Allensbašského institutu. Podle něj jsou dvě třetiny Němců přesvědčeny, že v současnosti si musíte dávat pozor o jakých tématech hovoříte a jak o nich mluvíte. Týká se to především témat jako uprchlíci, islám, nacismus, Židé, pravicový extremismus a AfD.
V Německu začal platit zákon proti „hejtům“, z internetu mizí vtipy |
Více než polovinu Němců podle této sondy také dráždí, že jim „čím dál více lidí říká, co mohou a co nemohou říkat a jak se mají chovat“.
S podobnými závěry přišel také průzkum mezi 2 500 Němci do pětadvaceti let. Dvě třetiny respondentů odpověděly, že dnes nelze o cizincích v Německu říci nic špatného bez toho, aby vás hned neoznačili za rasistu. Více než polovina mladých si myslí, že „vláda před obyvateli tají pravdu“ a třetina se obává, že německá společnost je infiltrována islámem.
A do třetice ještě jeden průzkum. Provedla ho Nadace Friedricha Eberta napojená na Sociálnědemokratickou stranu. 55 procent dotazovaných si v něm postěžovalo na údajnou „názorovou diktaturu“ panující v současném Německu.
Křik facebookové džungle
Znamená to tedy, že u našich sousedů nastala krutovláda politické korektnosti a svoboda slova je potlačována? Realita je složitější. Debata o svobodě slova se totiž odehrává v okamžiku, kdy Německo čelí nárůstu krajně pravicových útoků.
Zemí v posledním roce otřásl antisemitský útok na synagogu v Halle či vražda politika Waltera Lübckeho. Pachatelé obou zločinů podle vyšetřovatelů konali pod vlivem nenávistných příspěvků na internetu a na AfD se po útoku v Halle snesla kritika, že k vzestupu násilí přispívá agresivním slovníkem, který boří letitá tabu a občas připomíná temnou éru nacismu.
Průzkumy ukazují, že Němci si sice stýskají na omezenou svobodu slova, zároveň však uznávají, že má své limity. Například slova jednoho z šéfů AfD Alexandra Gaulanda, který loni prohlásil, že „nacistická éra byla jen trochou ptačího trusu na skvělé historii Německa“, tři čtvrtiny dotazovaných v průzkumu Allensbašského institutu označily za nepřijatelná.
Vláda v Berlíně po útoku v Halle navrhla tvrdší zákony proti šíření nenávisti na internetu. Provozovatelé sociálních sítí budou podle vládního návrhu muset nenávistné komentáře a výhrůžky nejen mazat, ale také hlásit policii, a to včetně IP adresy. „Není možné, aby v této zemi byla úrodná půda pro podněcování k nenávisti,“ prohlásila ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtová.
Současná debata o hranici svobody slova tak ukazuje především na sílu sociálních médií a chaos, který do veřejné sféry přinesl nástup digitální éry.
26. srpna 2019 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDíky internetu mají lidé daleko větší možnosti k vyjádření svých názorů a jejich šíření než dříve. V této nové svobodě ale také spočívají kořeny přesvědčení o omezené svobodě slova.
„Máte svobodnou možnost říci cokoliv chcete. Ale zároveň je tu nekonečně možností být zostuzen, nehledě na to, co říkáte. I kvůli rozumnému tvrzení,“ vysvětluje sociolog Amrin Nassehi efekt, kterému někteří říkají „křik facebookové džungle“.
Nejde zdaleka jen o uprchlíky, islám či nacismus. Emoce v současnosti víří kulturní války, které z dříve čistě soukromých záležitostí udělaly politikum. „Každá veřejná osobnost, která se odváží přiznat k tomu, že je masožravec, oddává se dálkovým letům nebo řídí SUV, okamžitě ztratí veškerý respekt,“ posteskl si výše zmíněný komentátor Hasselbach.
Horká univerzitní půda
Jak ukazuje Luckeho případ, německý boj o svobodu slova se odehrává především na univerzitní půdě.
Před čtyřmi lety se studentské organizace v Brémách bouřily proti vystoupení historika Jörga Baberowského, který ostře kritizoval imigrační politiku Angely Merkelové. Studentští aktivisté ho označili za pravicového radikála, který zlehčuje žhářské útoky na uprchlická centra a podporuje rasismus. Jeho přednáška nakonec musela být přeložena do jiného sálu střeženého policisty.
Neblahé zkušenosti má i profesorka etnologie Susanne Schröterová, která před dvěma lety pozvala na frankfurtskou univerzitu šéfa policejních odborů Rainera Wenda, aby promluvil na téma „každodenní policejní práce ve společnosti imigrantů“.
Německá média během migrační krize držela vládní linii, tvrdí studie |
Ihned se dočkala obvinění, že do školy zve rasistu, protože Wend během migrační krize navrhoval postavit na hranicích země plot. Proti jeho účasti se ohradila i šedesátka jejích kolegů a etnoložka nakonec ustoupila - podle svých slov chtěla předejít potenciálním násilnostem.
Letos v květnu se ale dostala do podobné situace, když uspořádala debatu na téma muslimské šátky s řečníky z celého názorového spektra. Zaútočili na ni aktivisté zprava i zleva a někteří dokonce požadovali její propuštění. Univerzita se však postavila na její stranu a debata proběhla podle plánu.
Německý papiňák
Tyto případy ukazují, jak jsou témata migrace či islám ožehavá. Podle historika Timothyho Gartona Ashe německá společnost dnes doplácí na to, že k nim příliš dlouho přistupovala s jistou přecitlivělostí a intelektuálové, novináři a politici nedokázali na obavy z muslimské imigrace dostatečně reagovat.
„Jenže čím více lidí o tom veřejně nemluvilo, tím více z nich si to myslelo - a možná to i v soukromí říkali, v hospodě nebo doma. Tlak nevyřčeného se postupně hromadil jako pára v papiňáku,“ napsal historik zabývající se dějinami střední Evropy.
Bankéř Sarrazin vydá novou obžalobu islámu, socialisté ho chtějí vyloučit |
Tlakový hrnec podle něj explodoval v roce 2010, kdy Thilo Sarrazin vydal svůj bestseller Německo páchá sebevraždu. Garton Ash knihu zhodnotil jako „nedovařenou omáčku eugeniky a kulturního pesimismu“ a napsal, že problém imigrace je pro Německo natolik zásadní, že si zaslouží hlubší diskuzi.
Mezitím však proběhla migrační krize a debatu dnes zčásti určuje AfD, která se prezentuje jako bojovník proti politické korektnosti a jediná skutečná opozice vůči politicko-mediálnímu establishmentu. Těží přitom také z toho, že pro část politického mainstreamu je debata s politiky AfD nepřijatelná.
Podle sociologa Armina Nassehiho je například na německé levici rozšířen názor, že s krajní pravicí se nemluví, protože se tím její politické názory stávají společensky přijatelnější. To je podle něj ovšem velký omyl.
„Jsem tím posledním, kdo by tvrdil, že krajně pravicové názory nepředstavují nebezpečí. Bylo by však extrémně naivní věřit, že pokud se od těchto scestných idejí budete držet v bezpečné vzdálenosti, tak je oslabíte,“ říká Nassehi.
