Reliéf na kostele, který je památkou UNESCO, zobrazuje Židy v obscénním kontaktu s prasetem. Soud uvedl, že pokud by se posuzovalo jen dílo samotné, šlo by skutečně o urážku. Nicméně v současnosti je pískovcová plastika ze 13. století částí památky, a nemá tak podle soudu urážlivý charakter.
U kostela se nachází vysvětlující tabule v němčině a angličtině. Po opravách kostela v 80. letech minulého století byla do země pod reliéfem zapuštěna tabule připomínající pronásledování a vraždění Židů za holocaustu.
Středověký antisemitský reliéf na gotickém kostele ve městě, ve kterém působil v 16. století reformátor Martin Luther, je už dlouho předmětem debat a sporů. Zobrazuje prasnici, které kouká pod ocas rabín a další Židé jí pijí ze struků.
Podobným reliéfům se v dějinách umění říká Judensau, tedy česky židova či židovská svině, a kromě Wittenbergu je lze nalézt na kostelech především v dalších německých městech, například v Řezně, Magdeburku či Norimberku.
Nachází se ale třeba i na katedrále ve švédské Uppsale nebo polském Hnězdně. Prase je v judaismu považováno za nečisté zvíře.
A German court ruled a 700-year-old anti-Semitic sculpture could stay on the exterior of a church in the city of Wittenberg, dismissing a claim that it was defamatory and should be removed https://t.co/8T9SvV4op3 https://t.co/jAxypL9Tp2
Reliéf symbolizuje antisemitismus zakořeněný v církvi
Žalobu na evangelickou obec ve Wittenbergu, která městský kostel spravuje, podal muž z Bonnu, který je členem tamní židovské obce. Reliéf považuje za urážlivý, hanobí podle něho Židy a trvale symbolizuje antisemitismus zakořeněný v církvi i ve společnosti.
S žalobou nepochodil už loni v květnu u soudu nižší instance v Desavě, proti rozsudku se odvolal. Podle agentury AP se chce odvolat i proti dnešnímu verdiktu. Pokud by neuspěl u německé justice, hodlá se prý obrátit i na Evropský soud pro lidská práva.
Pastor Johannes Block z wittenberského městského kostela uvedl, že i evangelická církev reliéf považuje za nepřijatelně urážlivý. Poznamenal však, že na něj nelze nahlížet jako na izolované dílo, ale díky pamětní desce jde „o součást kultury vzpomínání“.
