Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) zaregistroval za jedenáct měsíců letošního roku celkem kolem třiceti tisíc žádostí o azyl od těch, u nichž existují existuje předpoklad, že podobný nárok získají v Řecku jakožto první zemi EU, kam přišli. Zjistil to německý deník Die Welt, který si od úřadů vyžádal potřebná data.
Doposud přitom šlo jen o něco málo případů. Jejich počet zřejmě stoupl proto, že řecké úřady měly během pandemie více času na vyřízení žádostí. Počet nevyřízených žádostí klesl z 200 000 na 40 000.
Jedním z těch, kteří si i přes získání ochranného statusu míří za lepším životem do Německa, je Afghánec Mahmood Hašemi. V Řecku nemohl vyučený hodinář, který se živili jako malíř pokojů a kuchař, sehnat práci, proto se rozhodl odejít jinam.
Hašemi tvrdí, že zná spoustu migrantů, kteří získali v Řecku azyl, a přesto odešli do Švédska, Švýcarska, Španělska či právě Německa. „Nikdo tu nechce zůstat,“ říká.
Podle právních pravidel dublinského systému by žádost o azyl měl vyřizovat jen jeden členský stát, a sice ten, v němž byla prvně podána. Cílem systému je zamezit případům, kdy žadatelé cestují z jedné země do druhé, ale i tomu, aby zneužívali systém a snažili se zvýšit své šance podáváním vícero žádostí.
Migranti s uděleným azylem v Řecku ale tato pravidla cestou do Německa obcházejí. Jako uznaní uprchlíci mohou cestovat do všech zemí EU a zůstat tam 90 dní. Přesto je Němci do Řecka nevrací. V roce poslal německý úřad pro migraci zpět jen jednoho člověka. Zbytek případů je „zmrazen, žádosti jsou pozastaveny. Lidskoprávní organizace vytýkají úřadu, že žádosti záměrně odsouvá, aby nemusel rozhodnout, zda žadatelům nevyhovět.
Německo chtělo do Řecka vrátit 7 000 migrantů. Podařilo se mu jen šest lidí |
Migranti mají navíc zastání i u německých soudů. Některé rozsudky rozhodly, že navrácením do Řecka by migranti mohli být vystavěni „nelidskému a ponižujícímu zacházení“ řeckých úřadů. Míní tím například život na ulici, kde končí ti, jimž byl přiznám azyl. Athény však rezolutně odmítají, že by se dopouštěly jakéhokoliv pochybení.
Podle Angeliky Dimiriadihové z think-tanku Eliamep ale není divu, že uprchlíci z Řecka odcházejí. „Ve chvíli, kdy někdo dostane azyl tady v Řecku, stát s ním končí. Jste na to sami,“ tvrdí. „Odeberou vám finanční podporu a přijdete o místo v uprchlickém táboře. Proto mnozí chtějí pokračovat v cestě,“ dodává Dimiriadihová.
Někteří němečtí politici nyní obviňují Řecko, že udělování statusu uprchlíka je součástí vládní strategie k zbavení se běženců. Podle poslance za Křesťanskodemokratickou unii Alexandera Throma Řekové nejprve dají migrantům uprchlický status, ale následně jim odepřou přístup k základní podpoře, čímž je de facto přinutí pokračovat v cestě. „To je třeba zastavit,“ dodává.
Tehdejší německý ministr vnitra Horst Seehofer na konci října pohrozil, že do země nevpustí migranty, kteří v Řecku získali mezinárodní ochranu pro uprchlíky. Nevysvětlil však, ale na jakém právním základě by takové nařízení postavil.
Německá vláda již dříve nabídla Řecku finanční pomoc ve výši 50 milionů eur, který by zajistilo humánní zacházení s migranty. Berlín si sliboval, že tímto způsobem migranty odradí od další cesty na Západ, přičemž německé soudy by proti tomu nemohly nic namítat.
Athény ale návrh nepřijaly. Argumentovaly tím, že žadatelé o azyl se nemohou ve své zemi mít lépe než řečtí občané. Podotkly též, že pokud azylanti budou mít vlastní finanční program, jen se jich víc pokusí dostat do Německa.
Podle Řecka by problém nejlépe vyřešilo rovnoměrné rozdělení migrantů mezi členské státy bloku. Tento mechanismus ale blokují středo- a východoevropské státy bloku.
