Josefu Kaiserovi bylo šestnáct let, když ho v roce 1937 doma zatklo gestapo a odvezlo ho do městské nemocnice. Tam lékaři Josefa proti jeho vůli sterilizovali. Stejnému osudu čelila také jeho sestra a několik set dalších dospívajících. Provinili se tím, že byli afro-německého původu.
Vše započalo sedmnáct let předtím, když Francie na základě válečných reparací stanovených Versailleskou smlouvou obsadila Porýní. Ze sto tisíc vojáků, které tam v lednu 1920 vyslala, pocházela pětina z francouzských kolonií včetně Senegalu a Madagaskaru, kde se narodil Josefův otec.
„Poté, co Němci ztratili svá koloniální území, vnímali přítomnost černochů jako ponížení,“ říká v novém dokumentu stanice Deutsche Welle (DW) historička Julia Roosová z univerzity v Bloomingtonu v Indianě.
Za účasti státních i občanských organizací proto odstartovala propagandistická kampaň „Černá hanba“, která koloniální vojáky líčila jako „divoká zvířata, která znásilňují a vraždí civilní obyvatelstvo“.
Kampaň nepodporovali jen lidé z nacionalistických či konzervativních kruhů, ale také sociální demokraté jako například prezident Friedrich Ebert nebo ministr zahraničí Adolf Köster. Ti francouzskou armádu nařkli z „nízké kulturní úrovně“ a nasazení označili za duchovní zločin na německém lidu.
Japonsko v honbě za „kvalitou národa“ přinutilo sterilizovat tisíce žen |
Podle historiků šlo o snahu použít rasismus k diskreditaci Versailleské smlouvy. „Bylo to vykalkulované. Němci doufali, že mezinárodní solidarita s Německem bude obnovena na základě společných předsudků,“ shodují se. Tato očekávání se ale nenaplnila.
I přes propagandu vzkvétala mezi koloniálními vojáky a německými ženami řada milostných vztahů. Podle nacionalistů, kteří udělali ze „znesvěcení německé ženy“ jedno ze svých hlavních témat, šlo o urážku. Ženské tělo symbolizovalo tělo německého národa. Obojí mělo zůstat „neposkvrněné“.
@GPiegais @nicolas_beaupre En parallèle, pour ne pas laisser les Bolchévils seuls avec cette thématique: 1920 "Die schwarze Schmach" Je vous laisse décoder les symboliques de cette médaille. https://t.co/Ck9y7J4WJF
Dětem se posměšně říkalo „bastardi z Porýní“
Německá propaganda si s tímto problémem hravě poradila. Ženy, které měly vztahy s vojáky afrického původu, označila za nečestné a za „bílou hanbu“. Dětem z těchto vztahů se posměšně říkalo „Bastardi z Porýní“.
Tito potomci vyrostli vyloučení ze společnosti. Jejich existence a tmavší barva pleti připomínaly nacionalistům jejich hořkou porážku ve válce a jejich bezbrannost tváří v tvář požadavkům Versailleské smlouvy.
Výmarská republika začala tyto děti v roce 1923 pečlivě registrovat. Jeden z úředníků už v roce 1927 vyzval nadřízené na ministerstvu zdravotnictví, aby zvážili možnost jejich sterilizace. Vláda to ale odmítla, protože to zákon neumožňoval a navíc šlo stále o děti německých matek.
Tato překážka zmizela v roce 1933 po nástupu Hitlera k moci. Registrace dětí byla pečlivější a některé z nich lékaři fotografovali a měřili v rámci nacistického eugenického programu. Gestapo na Hitlerův příkaz zřídilo „Zvláštní výbor 3“, jehož účelem byla nelegální sterilizace těchto dětí.
Vykonavatelé sterilizací trestu unikli
„Zvláštní výbor 3 dostal od státu k dispozici veškerou dokumentaci o těchto dětech, poté organizoval jejich sterilizaci,“ říká historička Gisela Tascherová. S jejich matkami se nacisté vypořádali poměrně snadno.
„Řekli, jim, že pokud nenechají své děti sterilizovat, pošlou je místo toho na reedukaci. Ve skutečnosti to znamenalo, že je pošlou do koncentračních táborů a matky to moc dobře věděly,“ říká historik Frank Neupert.
V současnosti je podle DW k dispozici dokumentace o 436 případech sterilizací těchto dětí, skutečná čísla budou ale podle historiků vyšší.
Z provádění sterilizací byli po válce obviněni tři lékaři, všichni členové Národně socialistické německé lékařské asociace. Ani jeden z nich ale během líčení neprojevil lítost. Všichni tvrdili, že jednali na rozkaz vůdce. Jejich stíhání bylo nejprve pozastaveno a později úplně zastaveno.
Všichni tři obžalovaní hladce vstoupili do německé poválečné společnosti, jeden byl dokonce o několik let později zvolen předsedou saarské lékařské asociace. Jejich oběti to tak snadné neměly. „Neměl jsem žádné mládí a kvůli sterilizaci ani žádnou budoucnost,“ popsal Josef Kaiser.
Maghreb – ARTE Dokumentation „Die Schwarze Schmach"
https://t.co/ocbJOkr3im https://t.co/zrNSMIZUI4
