Pětadevadesátiletý přeživší holokaustu Josef Konigsberg je jediným žijícím člověkem v Německu, který může z vlastní zkušenosti popsat hrdinství stavebního inženýra Helmuta Kleinickeho, jemuž izraelská ambasáda v Berlíně 14. ledna posmrtně udělila titul Spravedlivý mezi národy.
„Je to jeden z nejkrásnějších dnů mého života. Děkuji vám,“ řekl Konigsberg s pohledem upřeným na Kleinickeho dceru Juttu Scheffzekovou, která ocenění podle listu Times of Israel převzala.
Izrael tento titul uděluje lidem nežidovského původu, kteří za druhé světové války riskovali svůj život při záchraně Židů před holokaustem.
Izrael v posledních letech veřejně uznal Kleinickeho jako zachránce stovek Židů před jistou smrtí. Kleinicke je v pořadí 628. německým nositelem titulu Spravedlivý mezi národy a jedním z hrstky oceněných z řad nacistické strany. Kromě něj ho získal například továrník Oskar Schindler, chemik Karl Pagge či diplomat Georg Ferdinand Duckwitz.
Kleinicke se z neznámých důvodů, možná ze skromnosti nebo ze strachu z rozdmýchání kontroverzního tématu, rozhodl o svých zásluhách mlčet až do své smrti v roce 1979. O svých válečných aktivitách neřekl ani rodině a neodpověděl na tři dopisy přeživších holokaustu, kteří mu po válce napsali.
Kleinicke si na stavbu vybíral jako dělníky židy
Kleinicke, který do NSDAP vstoupil v roce 1933, podle svědectví přeživších využil za druhé světové války svého postavení vrchního úředníka odpovědného za výstavbu v polském Chrzanówě, tehdy okupovaném Němci.
Až před třemi lety na Kleinickeho činy konečně vrhla světlo izraelská televize Kan. Ta ve svém dokumentu nabídla svědectví několika lidí, které před holokaustem zachránil právě on. Scheffzeková se posléze spojila s řadou přeživších v Izraeli a začala po minulosti svého otce pátrat na vlastní pěst.
Milenci z Osvětimi se setkali po 72 letech, holokaust přežili díky lásce |
Kleinicke podle svědectví údajně tvrdil německým úřadům, že místní Židy potřebuje jako dělníky na stavbě a zachránil je tím před transportem do dvacet kilometrů vzdáleného koncentračního tábora v Osvětimi.
„Ti z nás, kteří pracovali pro Kleinickeho, byli jako VIP. Měli jsme potvrzení, že pro něj pracujeme, a to byla naše pojistka,“ uvedl jeden z pamětníků. Kleinicke také údajně zachránil mnoho Židů tím, že je schoval na půdě či ve sklepě svého domu v Chrzanówě. Zejména slabé a nemocné. Židy rovněž varoval před blížícími se transporty.
Helmut Kleinicke zachránil život stovkám Židů:
Nacisté si ale posléze všimli, že pod Kleinickeho vedením řada Židů zmizela. Podle Scheffzekové ho proto v roce 1943 převeleli k dělostřelecké jednotce wehrmachtu na severní frontě. Ačkoli si Kleinicke nevedl o zachráněných žádné záznamy, podle mnoha svědectví pomohl stovkám lidí.
Dlužím mu za svůj život
Konigsberg popsal, že se s Kleinickem setkal ve svých šestnácti letech, a to když ho osobně zachránil z transportu do Osvětimi. „Dlužím mu za svůj život. Přišla za ním moje matka a prosila ho, aby mě zachránil. Kleinicke mě potom popadl a strážným řekl, že jsem jeho nejlepší dělník,“ uvedl Konigsberg.
Evropská unie je jako Osvětim. Umělec vzbudil karikaturou pozdvižení |
Jeho matka a sestra byly krátce nato převezeny do Osvětimi, kde obě zemřely. Konigsberg věděl, že si nebude moci dlouho ponechat své věci a dal Kleinickemu do úschovy svou sbírku známek.
Pokud by se jim oběma podařilo válku přežít, měl mu ji Kleinicke vrátit. Nakonec to před třemi lety udělala až jeho dcera. „Mám pocit, že se kruh uzavřel. Bylo to dlouhé pátrání po odhalení pravdy o mém otci. A já doufám, že ji uslyší lidé po celém světě,“ uvedla Scheffzeková se slzami v očích při lednovém přebírání ocenění.
