Německému vojákovi leží u nohou tělo ženy, kterou právě zastřelil. Nyní míří na další oběť – matku svírající v náručí malé dítě. Je mu sotva pár let. Tvář má zabořenou v matčině náruči a houpe bosýma nohama. Opodál se krčí hlouček mužů. Obličeje odvrací k zemi v očekávání výstřelu.
Všichni civilisté na snímku – Židé – se dočkají stejného osudu. Příslušníci eskader smrti Einsatzgruppen je na poli nedaleko Ivanhorodu jednoho po druhém postřílí a hodí do masového hrobu, který je předtím donutili vykopat. Na židovské děti vojáci podle rozkazů neměli „plýtvat“ municí, takže je obvykle pohřbili zaživa nebo utloukli.
 |
Fotografie podává svědectví o takzvaném „holokaustu kulkami“ při německém tažení do Sovětského svazu, během kterého nacisté povraždili více než jeden a půl milionu Židů. Nikoli plynem v táborech smrti. Postříleli je na polích, v lesích, bažinách a roklích.
Hrůzná scéna z Ivanhorodu nebyla neobvyklá. Němečtí vojáci během svého pochodu na východ pořídili statisíce fotografií, na nichž zvěčnili svá zvěrstva na okupovaných územích. Obrázky poté posílali domů, aby se svým blízkým pochlubili službou otčině.
Ivanhorod
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Einsatzgruppen podléhaly velení SS a prosluly obzvláštní brutalitou. Za úkol měly systematické vyhledávání civilistů označených za nepřátele třetí říše. Primárně se to týkalo Židů, bolševiků, intelektuálů a partyzánů. Na tyto oddíly se nevztahovala žádná zákonná omezení, takže při postupu za německými jednotkami vraždily, koho se jim zachtělo.
Masakr v Ivanhorodu spáchalo zřejmě Einsatzkommando 5, jehož členové byli od listopadu 1941 do ledna 1942 umístění ve městech Kyjev, Žytomyr, Rovno a Vinnycja. Ačkoli na snímku je vidět pouze jeden střelec, napočítat lze tři namířené zbraně. Další vojáci stáli mimo záběr.
A kostlivci se vypotáceli ven... Jak Sověti nafotili osvobození Osvětimi |
„Bez křiku a pláče se rozloučili“
Zabíjení Židů na východní frontě v letech 1941 a 1942 představuje první fázi holokaustu, během které se Einsatzgruppen koordinovaly s wehrmachtem, pořádkovými policejními jednotkami a kolaboranty. Každá čtvrtá židovská oběť holokaustu byla zavražděna na území dnešní Ukrajiny. Historička Wendy Lowerová podotýká, že likvidace tak rozsáhlého počtu lidí vyžadovala nemalou spoluúčast místních obyvatel.
„Ukrajinští policisté pomáhali shromažďovat Židy a hnali je na místa poprav. Ukrajinští sousedé rabovali jejich domy a napadali je. Ukrajinská milice vyzbrojená holemi, nářadím a ruskými puškami pronásledovala Židy a některé z nich ubila k smrti. Honili mladé židovské ženy, strhávali z nich šaty a znásilňovali je,“ řekla deníku The New York Times.
 |
Jednomu z masakrů, který se odehrál v říjnu 1942 u vesnice Dubno, přihlížel německý inženýr Hermann Gräbe.
„Přijel jsem na místo a uviděl jsem obrovské kopce hlíny, asi třicet metrů dlouhé a dva metry vysoké. Před valy stálo několik nákladních aut. Ozbrojená ukrajinská milice z nich pod dohledem esesáka vyháněla lidi. Všichni měli na oblečení žluté nášivky – byli to Židé. Muži, ženy a děti všech věkových kategorií se museli svléknout. Bez křiku a pláče to udělali a začali se loučit se svými blízkými,“ popsal Gräbe, jehož výpověď posloužila jako důkaz v poválečném norimberském procesu.
Esesák z Frýdlantu a tajemný kluk. Povstání v ghettu nafotili sami Němci |
Napočítal asi dvacet lidí, které Němci donutili vylézt na val. „Když jsem nahlédl přes jeho okraj, uviděl jsem v něm ležet nahá těla. Většině tekla z hlavy krev, někteří se ještě hýbali. Myslím, že v jámě už byla alespoň tisícovka lidí. Nazí Židé museli sestoupit po schodech vysekaných v hliněné stěně jámy, a přes mrtvoly se vydrápat místo, kam je esesák nasměroval. Pak zazněla salva. Těla v jámě sebou škubala nebo nehybně ležela na vrstvách lidí pod sebou. Na řadě byla další várka,“ vylíčil Gräbe.
Hlavní činnost Einsatzgruppen v dalších letech nahradily vyhlazovací tábory jako Osvětim, Sobibor nebo Treblinka, kde se nástrojem konečného řešení židovské otázky staly plynové komory.
Lež, tvrdila německá krajní pravice
Snímek z Ivanhorodu měl skončit v rodinném archivu vojáka, který ho poslal do Německa. Na poště ve Varšavě ho však zadrželi polští odbojáři a propašovali jej do jedné ze svých podzemních dílen, kde zpracovávali ukořistěné materiály okupantů a odesílali je exilové vládě do Londýna.
V jedné z těchto laboratoří pracoval také šestnáctiletý začínající fotograf Jerzy Tomaszewski. Byl to právě on, kdo objevil snímek, na jehož zadní straně stálo: Ukraine 1942, Judenaktion, Iwangorod. Originál si ponechal a do Británie poslal kopii. Tomaszewski o rok později pořídil více než dva tisíce snímků Varšavského povstání.
Osvětimský vězeň číslo 2. Ze zloděje hrdinou, jenž zachraňoval před nacisty |
Veřejnost scénu z Ivanhorodu spatřila až mnoho let po válce. Polské sdružení veteránů ji roku 1959 umístilo na obálku vzpomínkové knihy „Nezapomněli jsme“. Tomaszewski byl jedním z jejích editorů.
Záznam masakru se posléze objevil v mnoha publikacích, muzeích a výstavách po celém světě jako symbol barbarství nacistického režimu a vyvraždění šesti milionů evropských Židů. „Tato ikonická fotografie je destilací německé krutosti,“ napsala historička Inga Clendinnenová.
Zavelel do útoku a padl. Nejslavnějšího rudoarmějce vyfotil rodák z Krymu |
Snímek se stal předmětem kontroverzí, když ho německé krajně pravicové noviny Deutsche Soldaten Zeitung roku 1962 označily za podvrh. Odvolávaly se na fotografa Ottu Croye, podle něhož materiál zfalšovalo komunistické Polsko s cílem falešně obvinit Německo z válečných zločinů. „Zbraně a uniformy nejsou autentické,“ tvrdil, přestože pravost fotografie před publikací potvrdili odborníci.
Tomaszewski v reakci zveřejnil další snímek ze své sbírky, na kterém stojí pět ozbrojených mužů a hledí na hromadu mrtvol. „Ukrajina 1942,“ stojí na jeho zadní straně totožným rukopisem. Také prostředí se nápadně podobá první fotografii. Podle některých zdrojů je na fotografii i tentýž voják.
Dohady v roce 1965 utnul až někdejší příslušník Einsatzgruppen Kurt Vieweg, podle něhož zbraně a uniformy na snímku odpovídají těm, které používala jeho jednotka. „Jaký další důkaz ještě chcete?“ nechápal.
