Plavební kanály mezi Senftenberským, Geierswaldským, Partwitzkým, Sedlitzkým a Grossräschenským jezerem v pondělí slavnostně zprovoznili premiéři Saska a Braniborska Michael Kretschmer a Dietmar Woidke. Jejich spolkové země se o Lužickou jezerní krajinu dělí.
Místní úřady očekávají, že propojením pěti jezer vznikne nová atrakce pro milovníky vodních sportů. Okružní cesta lodi bude dlouhá zhruba 50 kilometrů.
Z hnědouhelného revíru magnetem na turisty. Do Lužice čím dál víc jezdí i Češi |
S Lužicí, která leží severně od českých hranic, byla po desítky let spojena těžba hnědého uhlí. Ještě v roce 1989 pracovalo v regionu na pomezí Saska a Braniborska v těžebním průmyslu zhruba 80 tisíc lidí. Dnes je to kolem 6000 a jejich počet bude dál klesat. Do roku 2038 totiž Německo chce přestat hnědé uhlí těžit a uzavřít chce i své poslední uhelné elektrárny.
Z průmyslového srdce někdejší Německé demokratické republiky (NDR) se postupně stává turistická oblast, protože se bývalé povrchové doly mění v jezera, která lákají turisty z Německa i zahraničí, včetně mnoha Čechů.
Dovolená na kole a u vody. Lužická jezera nabízejí tisíce kilometrů stezek |
Z celkem 23 jezer v bývalých dolech je nejmladší Sedlitzké jezero, jedno z pěti dnes propojených. Pro lodní dopravu i koupání se otevřelo teprve v dubnu. Naopak Senftenberské jezero se otevřelo už v roce 1973.
Kathrin Winklerová z turistické centrály Lužická jezerní krajina (Lausitzer Seenland) předpokládá, že zájem o tuto oblast u turistů rychle poroste. Doufá, že se v příštích letech počet přenocování v oblasti zdvojnásobí na 1,5 milionu ročně.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
