Vyděšené oči a ústa zkřivená v němém úžasu nad tím, co se odehrává na druhé straně fotoaparátu. Sedmatřicetiletá Riefenstahlová právě přihlíží masakru Židů v polském městě Końskie, kam počátkem druhé světové války následovala wehrmacht jako válečná korespondentka.
Na snímku postává i hrstka vojáků ze 14. armádního sboru. Také jim se na tvářích zračí údiv. Nacisté 12. září 1939 nahnali na náměstí skupinu zhruba čtyřiceti Židů a přikázali jim vykopat hroby pro Němce, kteří v bitvě o město ležící 120 kilometrů jižně od Varšavy padli. Židy brutálně bili, načež dvaadvacet z nich postříleli poté, co na místě kvůli rostoucí agresivitě vojáků zavládl chaos.
Esesák z Frýdlantu a tajemný kluk. Povstání v ghettu nafotili sami Němci |
O pobytu věhlasné režisérky na polské frontě se veřejnost dozvěděla až koncem 40. let, když se fotografie z Końskie dostaly na světlo světa. Riefenstahlová se k wehrmachtu připojila na příkaz Adolfa Hitlera, který toužil mít z bleskového tažení záznam.
Na snímcích je oděná do reportérské uniformy, u pasu má připnutou pistoli. Její štáb dostal název Zvláštní filmový oddíl Riefenstahlová.
Na polské frontě pobyla jen krátce, po masakru v Końskie ještě stihla natočit Hitlerův vítězný průvod zpustošenou Varšavou. Pak se vrátila do Berlína, aby se ve službách propagandy věnovala dalším projektům.
Diktátor, jenž sám sebe považoval za umělce vytříbeného vkusu, si Riefenstahlové všiml poprvé v roce 1932 díky jejímu filmu Modré světlo. O dva roky později už na norimberském sjezdu NSDAP natáčela snímek Triumf vůle. Na filmařsky revoluční snímek dostala takřka neomezené prostředky.
V roce 1936 zdokumentovala olympiádu v Berlíně ve filmu Olympia, což byla óda na nacistickou estetiku těla. Je prokázáno, že s říšským kancléřem si vytvořila přátelský vztah a účastnila se večírků nacistické smetánky.
O masakrech jsem nevěděla, tvrdila po válce
Po válce ji tři roky zadržovali Spojenci, během denacifikační kampaně se hájila svojí politickou naivitou. Rychle převlékla kabát a tvrdila, že nacistickou ideologii ani její představitele nikdy skutečně nepodporovala. Dočkala se rehabilitace a v poválečné éře vyhrála desítky soudních sporů proti kritikům, kteří poukazovali na její podíl na zločinech nacismu.
Svůj výlet do Polska v září 1939 vysvětlovala tím, že se chtěla uplatnit jako válečná zpravodajka. Co se masakrů židovského obyvatelstva týče, tvrdila, že o nich nevěděla a osobně jim nepřihlížela. Ve svých memoárech uvedla, že se snažila vojákům v jakémkoliv špatném zacházení s civilisty zabránit.
To ovšem zpochybňuje nový dokument, jenž měl v srpnu premiéru na filmovém festivalu v Benátkách a na události ze září 1939 nabízí poněkud jinou perspektivu. Snímek s prostým názvem „Riefenstahlová“ nejenže tvrdí, že byla přímým svědkem zločinů třetí říše, ale možná se na nich sama podílela.
Tvůrci dokumentu dostali jako vůbec první štáb přístup k úplné pozůstalosti Riefenstahlové. Nalezli v ní dopis z roku 1952, který odeslal německý důstojník jejímu bývalému manželovi Karlu Jacobovi, majorovi SA – polovojenského křídla nacistické strany.
Riefenstahlová podle něho chtěla v Końskie natočit scénu na tržišti a naléhala, aby odtamtud „byli Židé odstraněni“. „Když desátník tyto připomínky předal veliteli, nakonec to znělo jako: ,Zbavte se Židů.’ Podníceni touto poznámkou se někteří polští Židé pokusili z místa uprchnout a došlo ke střelbě,“ napsal.
Tajemství slz Hitlerjugend. Brečícího vojáčka zvěčnil fotograf celebrit |
„Pokud je toto tvrzení pravdivé, Riefenstahlová sehrála roli při smrti Židů v Końskie,“ řekl listu The Guardian režisér filmu Andres Veiel. „Přinejmenším by její výsledný pocit viny mohl vysvětlovat její vehementní popírání toho, že by vůbec byla svědkem zločinu,“ domnívá se.
Tvrdí, že nesu vinu, stěžovala si
Podle autorů dokumentu režisérka až do své smrti v roce 2003 (dožila se 101 let) obdivovala nacistickou stranu a byla v kontaktu s jejími někdejšími členy. „Zavraždilo to mé ideály,“ napsala Riefenstahlová v dopise své přítelkyni s odkazem na konec nacistické éry.
Pravidelně si telefonovala také s Hitlerovým architektem a ministrem zbrojení Albertem Speerem. Diskutovali o rekonstrukci Speerova domu v alpském Allgäu a porovnávali své honoráře za přednášky a rozhovory. „Pokaždé, když jdu do televize, tvrdí, že nesu vinu. Za všechna ta zvěrstva a koncentrační tábory,“ postěžovala si Riefenstahlová, jež se Speerem vyrážela na procházky v Alpách.
Vytrčené vnady třetí říše. Pikantní fotoska oživila příběh blitzholek wehrmachtu |
Film kromě dopisů a dalších písemností čerpá z třiceti hodin nahrávek poválečných telefonických rozhovorů s veřejností a stovek hodin domácích videozáznamů z domu u jezera v bavorském Pöckingu. „Morálka, slušnost a ctnost nacistické éry se vrátí,“ řekl Riefenstahlové v jednom z hovorů její obdivovatel. „Ano, německý národ je k tomu předurčen,“ odpověděla.
Autoři dokumentu i historici se domnívají, že pokud archiv obsahoval přímé usvědčující důkazy, Riefenstahlová je dávno před smrtí zničila. Film nicméně vrhá světlo na její odpor k lidem, jejichž tělesný nebo duševní stav neodpovídal nacistickým ideálům síly a krásy.
„Nedostatky“ neodpouštěla ani svým přátelům. Dokazuje to případ filmaře Willyho Zielkeho, kterého pověřila natočením prologu k Olympii. Zielke se pod tíhou práce nervově zhroutil a skončil v nemocnici. V roce 1937 ho lékaři v souladu s nacistickými zákony násilně sterilizovali. „Přestože Riefenstahlová o jeho osudu věděla, nezasáhla,“ uvedl Veiel.
„Tvůrce nového řádu.“ Hitlerovou fotkou na Hradě začala poroba Čechů |
Režisérka za svou službu třetí říši nikdy nepykala a postupně se vrátila k natáčení. Mimo jiné dokumentovala olympiádu v Mnichově v roce 1972 a o čtyři roky později také v Montrealu. Rovněž pravidelně cestovala do Afriky, kde fotografovala domorodce v Súdánu.
Krátce před svou smrtí Riefenstahlová v rozhovoru pro BBC promluvila o svém vztahu k Hitlerovi: „Byla jsem jedním z milionů lidí, kteří si mysleli, že Hitler zná všechny odpovědi. Viděli jsme jen dobré věci, nevěděli jsme, že přijdou špatné věci,“ konstatovala.
