Lev Šlosberg je členem opoziční ruské strany Jabloko a bývalým zastupitelem oblastního parlamentu ve Pskovu. Vůbec první Cenu Borise Němcova získal jako muž, který se nebál veřejně zdokladovat ruskou roli v konfliktu na Ukrajině. A ukázat, že nelze mluvit o „občanské válce“.
Cenu uděluje Nadace Borise Němcova, jejíž vznik iniciovala Němcovova dcera Žanna. Ocenění je hlavním veřejným projektem nadace.
Server Deutsche Welle popsal, že první výběr kandidátů provedla veřejnost, která navrhla celkem 46 jmen. Z těch lidé vybírali na webu liberálního moskevského listu Novaja Gazeta. Dvacet tisíc hlasujících poslalo do finále pět jmen, mezi nimiž na konci května rozhodla šestičlenná porota.
Pravdou je, že udělením ocenění se bezprostředně v Rusku mnoho nezmění. O to ale u ceny nejde.
"Táta byl hodně odvážný člověk"Žanna Němcovová v květnu navštívila Prahu. Přečtěte si rozhovor, který poskytla iDNES.cz |
„Snažíme se upozorňovat na problematiku politických vězňů a odvahy, kterou musíte mít, pokud chcete (v Rusku) být sám sebou a říkat svobodně, co si myslíte. Takové vlastnosti má jen málo lidí. Chceme říkat, že v Rusku takoví lidé jsou, je to důležité pro budoucnost,“ řekla v květnovém rozhovoru pro iDNES.cz Němcovová.
Upozornila, že ruská vládnoucí garnitura sází na perzekuci méně známých oponentů režimu. Tím nebudí rozruch na veřejnosti, ale cíle - zastrašení už tak slabé opozice - dosáhne. „O těchto lidech se nebude psát, pokud nedostanou cenu,“ nastínila Němcovová jednu z možností, jak taktice režimu čelit.
Ona sama v hlasující komisi nebyla. Jméno Lva Šlosberga coby vítěze oznámil šéf komise Vladimir Kara-Murza, opoziční politik a aktivista, který loni bojoval o život, když s otravou skončil v kómatu v nemocnici. „Pokud nás někdo chtěl zastrašit, tak se mu to povedlo,“ řekl pak jeho otec stanici BBC.
O prarodiče ho připravili nacisté
Ale zpět k vystudovanému historikovi Šlosbergovi. S Němcovem ho pojil ještě jeden rys, který je v očích některých, zejména silně nacionalistických, Rusů stigmatem: židovský původ. Šlosbergovi prarodiče zahynuli rukou nacistů v roce 1941 v Lotyšsku. On sám se narodil v roce 1963, bezpečně po stalinském teroru a v příhodné době na to, aby se v mládí a plné síle nadchl pro změny, rašící v sovětské říši. Nejdříve perestrojka a glasnosť, pak se celý Sovětský svaz rozpadl.
Syn z učitelské rodiny spojil v roce 1995 svůj život s liberální stranou Jabloko a stal se lídrem její pskovské pobočky. Byl i členem regionálního pskovského parlamentu, loni v září ale o funkci přišel. Formálně kvůli administrativním důvodům. On sám tvrdí, že kvůli své publicistické činnosti.
Jím vedený list Pskovskaja gubernija totiž jako první informoval o sérii tajných pohřbů vojáků pskovské 76. výsadkové divize, časově odpovídající konfliktu na východě Ukrajiny. Ze Šlosbergova listu zprávy o čerstvých hrobech přeskočily do celostátních médií (více zde) a Rusové se začali ptát, co že se to děje s jejich vojáky, když se jich desítky vracejí domů v rakvích (rozhovor se Šlosbergem pro web Euromaidanpress.com zde).
Šlosbergovi začaly chodit anonymní výhrůžky. Když se 29. srpna 2014 vracel večer z práce, uslyšel za sebou kroky, ucítil ránu - a probral se až zbitý zkrvavený. Utrpěl i výpadek krátkodobé paměti.
„Stopy pravděpodobně vedou k vysoce postaveným příslušníkům ruských ozbrojených sil,“ poznamenal letos v březnu v rozhovoru pro Deutsche Welle. Mimochodem - zpovídala ho tehdy už zmíněná Žanna Němcovová, která v roce 2015 emigrovala do Německa.
„Pochopil jsem, že některá slova mě mohou vyjít draho,“ řekl Šlosberg. Couvnout nehodlá.
Motivace násilníků? Šlosberg ukázal, že Kreml lže
Proč by někdo chtěl Šlosberga zastrašit, je nasnadě. Rusko dlouhodobě popírá svou účast ve válce na Ukrajině. A Šlosberg prostě ukázal, že Kreml tají, že mnozí vojáci pskovské výsadkové divize podivně zahynuli při blíže neupřesněném „plnění služebních povinností“ nebo na „cvičeních“.
Byla to část mozaiky, kterou tvořila také lokalizace techniky ruské armády na Ukrajině (více zde, případně zde), přiznání zraněného tankisty či analýza, že Rusové ostřelovali Ukrajinu ze svého území.
Ruské síly na východě Ukrajiny pomáhaly tamějším separatistům a pomohly jim odrazit síly věrné Kyjevu - ukrajinské armády a dobrovolnických batalionů, jejichž členy bylo široké spektrum ozbrojenců, včetně radikálů inspirujících se v radikálně pravicových až neonacistických myšlenkách (více například o praporu Azov čtěte zde, případně zde).
