Materiály, jichž se východoněmecká tajná služba snažila po pádu berlínské zdi zbavit jako prvních. Dlouho se zdálo, že se jí to podařilo. Jenže od letoška čas poprvé běží proti Stasi.
Obsluha fantastického skeneru si neklade žádný menší úkol než dát dohromady největší skládačku všech dob. Pro srovnání: David Cozard potřeboval v roce 2005 přesně 654 hodin k tomu, aby poskládal 18 tisíc kusů do tři metry širokého a dva metry vysokého obrazce.
Německý dokumentační úřad má před sebou 600 milionů pokroucených papírků v 16 tisících jutových pytlích. Aby byli pachatelé politických vražd potrestáni a oběti se dočkaly odškodnění, musí se to celé slepit do smysluplného celku asi tak za pět let. Ne každý spis přitom musel obsahovat informace zásadní důležitosti.
Když "skládací stroj“ zanalyzuje papírky podle tvaru a barvy, fontu strojopisu, tloušťky a struktury papíru, přiřadí je během několika vteřin k sobě a na obrazovce zasvítí nápis "rekonstrukce dokončena“.
Dny skartování jsou sečteny
Z hrsti papírků vhozené na dopravník se vyklube spis z července 1980 vedený na jistého lékaře vrcholového sportu, jenž udržoval tajný vztah s obyčejnou telefonistkou a ještě další ženou.
Těžko říci, proč se Stasi zrovna tohoto spisu zbavovala. Ovšem její počínání v listopadu 1989 provázela nejedna bizarní okolnost.
Nedlouho poté, co od tehdejšího ředitele Ericha Mielkeho přišel rozkaz zničit co nejvíce spisů, porouchaly se skartovací stroje. Zaměstnanci začali papíry formátu A4 (celkem jich bylo 45 milionů) stříhat nůžkami.
Jenže když mělo být 16 tisíc pytlů spáleno nedaleko Magdeburku, nedostavily se náklaďáky, takže pytle zůstaly ležet ve sklepě berlínské centrály. Zde je předešlých 17 let zpracovávaly tři desítky lidí, jimž se za pomoci izolepy, pinzet a zvětšovacích brýlí podařilo zpracovat asi 350 jutových pytlů. Kdyby měli pokračovat dosavadní rychlostí, potřebovali by k dokončení úkolu zhruba 800 let.
Naštěstí je tu skenovací stroj od IPK, který ústřižky vyfotografuje a bleskově přiřadí k sobě. Než se projekt obnovy spisů dočkal posvěcení úřadů - zejména postkomunisté byli ostře proti - stačil stroj vyřešit několik detektivních případů včetně rozsáhlého daňového úniku.
Od té doby má o budoucnost postaráno. "Rozstříhat dokument už není cestou do bezpečí, dny skartovacích strojů jsou sečteny,“ tvrdí jeden z autorů projektu, Betram Nickolay.
