George Herbert Walker Bush se narodil 12. června 1924 v Miltonu ve státě Massachusetts jako syn bankéře z Wall Street a pozdějšího senátora Prescotta Bushe.
Ve věku 94 let zemřel prezident USA z let 1989–1993 George Bush |
Když v roce 1941 Japonci napadli Pearl Harbor, mladý George odložil studia, narukoval a ve svých osmnácti letech se stal nejmladším pilotem v americké armádě. U svých spolubojovníků si díky své vytáhlé postavě vysloužil přezdívku Hubeňour. Při jedné misi v Pacifiku v roce 1944 byl sestřelen a z vody ho zachránila americká ponorka.
Po válce se oženil a nastoupil na Yaleovu univerzitu, kde vystudoval ekonomii. Jako válečný veterán měl výhodu, místo obvyklých čtyř let studoval jen dva a půl roku. Po studiích díky kontaktům svého otce rychle našel uplatnění v texaském ropném průmyslu a do svých čtyřiceti let se stal milionářem.
V Texasu se také začal angažovat v republikánské straně. V šedesátých letech dvakrát bojoval o senátorské křeslo za stát Texas, úspěch se však dostavil až v roce 1966, kdy ho zvolili do Sněmovny reprezentantů.
Reaganův viceprezident
George Bush v dolní komoře Kongresu zasedal dvě volební období a vysloužil si přízeň prezidenta Richarda Nixona, který ho v roce 1971 pověřil funkcí velvyslance Spojených států v OSN. Loajalitu k Nixonovi projevoval i po vypuknutí aféry Watergate, kdy působil jako předseda Národní komise Republikánské strany. Nakonec však i on pochopil, že situace je neudržitelná a Nixona vyzval k rezignaci.
Bush v Praze George Bush starší byl historicky prvním americkým prezidentem, který vstoupil na území Československa. Stalo se tak 17. listopadu 1990, v den prvního výročí studentských protestů, po kterých se zhroutil komunistický režim. Bush strávil v Praze jeden jediný den, Čechoslováci ho ale přijali s nadšením. Jeho projev na pražském Václavském náměstí sledovalo sto tisíc lidí. Bush do Česka přijel i jako exprezident v roce 1999, aby oslavil desáté výročí pádu komunismu a převzal Řád Bílého lva. zdroj. ČTK |
Nixonův nástupce Gerald Ford ho poté vyslal do komunistické Číny, se kterou Washington právě opatrně navazoval vztahy. Po návratu z Pekingu na rok usedl v čele CIA a krátce působil na akademické půdě. Tou dobou však už pomýšlel na tu nejvyšší politickou metu a spřádal plány, jak se stát prezidentem Spojených států.
Naskočil do republikánských primárek, prezidentskou nominaci ovšem nakonec získal Ronald Reagan. Guvernér Kalifornie a bývalý herec posléze Bushe přizval, aby se stal jeho viceprezidentem. Toto duo uspělo v prezidentských volbách jak v roce 1980, tak i 1984. Republikáni ovládli i Senát, díky čemuž dostali šanci výrazně změnit směřování USA po éře demokratického prezidenta Jimmyho Cartera.
V roce 1986 propukl skandál Írán-Contras. Reaganova administrativa prodávala zbraně do Teheránu, kde už sedm let vládl nepřátelský islámský režim, a z těchto obchodů financovala jednotky Contras bojující proti sandinistické vládě v Nikaragui. Mnozí členové administrativy odstoupili a spekulovalo se, že Bush o těchto obchodech věděl. Bush to sice popíral, do svého deníku si však tehdy poznamenal: "Jsem jedním z mála lidí, kteří znají všechny detaily té věci".
Po dvou obdobích ve funkci viceprezidenta se stal prezidentem
Bush už od poloviny osmdesátých let plánoval, že Reagana v Bílém domě nahradí. V republikánských primárkách v roce 1988 využil svých zkušeností a vyzdvihl Reaganovu úspěšnou éru, ve které chtěl pokračovat.
Památným se stal jeho výrok na nominační konferenci republikánů, kdy přítomné vyzval, aby mu odezírali ze rtů a neslyšně pronesl: "Žádné nové daně". Následovala jedna z nejdrsnějších kampaní v novodobých dějinách Ameriky, ve které se Bush střetl s demokratickým guvernérem Massachusetts Michaelem Dukakisem.
Jedním z jejích klíčových okamžiků kampaně byl televizní rozhovor, ve které se moderátor Dukakise, zásadního odpůrce trestu smrti, zeptal, jestli by byl pro hrdelní trest, pokud by jeho manželka byla znásilněna a zavražděna. Demokratický kandidát odpověděl záporně a Bushův tým toho hned využil, aby ho označil za politika, který je vůči zločincům příliš shovívavý.
George Bush st. |
I díky tomu Bush ve volbách zvítězil a 20. ledna 1989 složil prezidentskou přísahu. Jeho působení v Bílém domě určovala především zahraniční politika. Na konci roku 1989 poslal americké vojáky do Panamy, aby svrhli režim generála Manuela Noriegy, který ohrožoval bezpečnost panamského průplavu. Noriega byl zatčen a v USA stanul před soudem jako obchodník s drogami.
Jen pár týdnů po pádu Berlínské zdi se Bush setkal na Maltě s Michailem Gorbačovem. Sovětský vůdce ho ujistil, že jaderná válka už nehrozí a vyjádřil přání, aby obě velmoci vykročily na cestu k mírumilovné spolupráci. Studená válka skončila. O dva roky později oba státníci podepsali dohodu o snižování stavu jaderných zbraní START.
Válka se Saddámem
Bush zůstane nepochybně nejznámější díky své válce se Saddámem Husajnem. Irácký diktátor v srpnu 1990 napadl bohatý ropný státeček Kuvajt a šéf Bílého domu to okamžitě odsoudil. Během půl roku dal dohromady mezinárodní koalici a získal mandát OSN k invazi. Mezi spojence začlenil i několik arabských zemí – ne proto, aby si zajistil vojenský úspěch, nýbrž proto, aby posílil legitimitu operace.
Když na půdě Kongresu vytyčil čtyři cíle, se kterými Američané šli bojovat do Perského zálivu, nastínil i svoji vizi nového světového pořádku: "V těchto těžkých časech vyvstává před námi i náš pátý cíl - nový světový řád, nová éra oproštěná od hrozby teroru, silnější ve své snaze o spravedlnost a bezpečnější ve svém úsilí o mír. Éra, ve které národy celého světa, Východu i Západu, Severu i Jihu, mohou prospívat a a žít v harmonii. Svět, ve kterém vláda práva vytlačí zákon džungle. Svět, ve kterém národy chápou společnou odpovědnost za svobodu a spravedlnost. Svět, ve kterém silní respektují práva slabých."
No jo, vize...Američané Bushe vnímali především jako pragmatického politika, kterému chybí výraznější téma. Vypovídá o tom i historka, podle které na Bushe před volbami v roce jeden přítel naléhal, aby si promyslel své dlouhodobější prezidentské plány. Budoucí pán Bílého domu ho podrážděně odbyl: No jo, vize... Vítězství v Perském zálivu mu vynesly vavříny na poli válečném i diplomatickém, z válečného hrdiny se však rychle stal prezident zaskočený ekonomickými problémy své země. V očích Američanů to byl kariérní politik, který celý život strávil ve Washingtonu a nemá ponětí, jaké problémy trápí obyčejné lidi. Před volbami v roce 1992 list The New York Times zveřejnil článek, podle kterého se Bush při návštěvě supermarketu upřímně podivoval čtečce čárových kódů. Historka se posléze ukázala jako vymyšlená, ale prezidentovi v souboji s mladým a dravým Clintonem značně ublížila a přispěla k jeho volební porážce. Na neúspěchy a trable se ovšem postupem času zapomnělo. Zatímco v předvečer prohraných voleb ho podporovalo jen 34 procent Američanů, v roce 2008 to už bylo 60 procent. Zdroj: Wikipedia |
Spojenci udeřili na Saddáma 17. ledna 1991. Po čtyři týdny čelily irácké jednotky zničujícím náletům, poté Američané zaveleli k pozemní invazi a během pár dnů vyhnali Iráčany z Kuvajtu. Bush operaci Pouštní bouře po necelých sto hodinách ukončil, což mu někteří kritici vyčítali - podle nich měl dobýt Bagdád a Saddáma svrhnout.
Bush se hájil, že nechtěl zbytečně prolévat krev amerických vojáků a tvrdil, že o sesazení Husajna ani nikdy neusiloval. "Způsobilo by to nevyčíslitelné lidské i politické ztráty...Museli bychom okupovat Bagdád a ve výsledku v Iráku vládnout," vzpomínal sedm let po konci konfliktu Bush.
Prohrané volby
Zatímco na poli zahraniční politiky sklízel úspěchy, na domácí scéně se mu tolik nedařilo. Americká ekonomika stagnovala a Bush musel řešit obří zadlužení země, které zdědil po svém předchůdci. Aby ho snížil, přistoupil na nátlak demokratů, kteří ovládali Kongres, a souhlasil se zvýšením daní.
Porušil tak svůj neslyšný slib z předvolební kampaně a popudil si střední třídu. Mohl si však připsat i některé dílčí úspěchy. Prosadil zákon na ochranu handicapovaných, zlepšil ochranu ovzduší, zvýšil limity pro legální imigranty o 40 procent a byl v čele jednání o dohodě NAFTA (North America Free Trade Agreement), která zrušila většinu celních bariér mezi USA, Kanadou a Mexikem.
Když začátkem roku 1992 ohlásil, že se bude ucházet o znovuzvolení, zdálo se, že má celkem slušné šance. Ovšem jen nakrátko. Vítězství v Iráku a Bushovy diplomatické úspěchy v kampani hrály jen malou roli, Američany trápila především neutěšená ekonomická situace země.
Demokraté do boje vyslali mladého guvernéra Arkansasu Billa Clintona, který Bushe ostře kritizoval za to, že nedostatečně hájí zájmy střední třídy. Někteří konzervativní republikáni se od Bushe kvůli zvyšování daní odvrátili a volili texaského miliardáře Rosse Perota.
Výsledkem bylo Clintonovo vítězství, Bush jako první republikánský prezident od roku 1932 mandát neobhájil.
Neslintejte v rohu
Po neúspěšných volbách se přesunul s manželkou Barbarou zpět do Texasu. Na tamější univerzitě otevřel knihovnu a muzeum zasvěcené své politické éře. Muzeum disponuje 120 tisíci předměty a více než 45 miliony stran dokumentů.
Po odchodu z Bílého domu si užíval života. Skákal padákem, rybařil na Floridě, věnoval se charitě. "Jen proto, že jste staří, nemusíte sedět a slintat někde v rohu. Jděte ven a dělejte něco. Jděte a užívejte si život," vzkázal všem seniorům při oslavě svých 85. narozenin.
Bushova obhajobaJoseph S. Nye: Schopný politický manažer je lepší než okázalý vizionář |
V posledních letech se potýkal se zdravotními problémy. Lékaři mu zjistili Parkinsonovu chorobu, která ho připoutala na vozík. Na konci roku 2012 strávil dva měsíce v nemocnici kvůli bronchitidě a horečce.
V roce 2013 si nechal oholit vlasy, aby dal najevo solidaritu s chlapcem, který kvůli léčbě leukémie přišel o vlasy. Manželé Bushovi kdysi sami přišli kvůli stejnému onemocnění o dceru. Pauline Robinsonová Bushová zemřela v roce 1953, když jí byly teprve čtyři roky a její rodiče se od té doby výrazně angažovali v podpoře výzkumu léčby rakoviny.
Kromě Pauline měli manželé Bushovi dalších pět dětí. Rodina 41. prezidenta USA je jednou z nejvýznamnějších politických dynastií USA. John (přezdívaný Jeb) Bush byl guvernérem Floridy, nejstarší syn George W. Bush mladší se stal v roce 2001 prezidentem USA. Teprve podruhé v historii se stalo, že prezidentskou funkci vykonával otec a poté syn.
Podle mnohých Američanů se Bush junior po teroristických útocích na USA v roce 2001 rozhodl, že dokončí to, co jeho otec v Perském zálivu načal. Nařídil invazi do Iráku a svrhl diktátora Saddáma Husajna. Američané však za válku a následnou okupaci země zaplatili vysokou cenu. Přesně tak, jak předvídal Bush senior.
