Duben 1975. Armáda USA se stáhla z Vietnamu už před dvěma lety, ale v metropoli obklíčené severovietnamskými jednotkami stále zůstávaly stovky Američanů. Saigonské letiště se 28. dubna kvůli bombardování uzavřelo, takže evakuace běžnými letadly nepřipadala v úvahu. Prezident USA Gerald Ford následující den vydal rozkaz zahájit největší evakuaci pomocí vrtulníků v dějinách.
 |
Operaci Frequent Wind odstartoval signál odvysílaný rozhlasem. „Teplota v Saigonu je 105 stupňů a stoupá,“ oznámil hlasatel a poté zazněly tóny písně White Christmas. Tajný kód, o němž měli vědět jen lidé vybraní k evakuaci, ale který dávno znal celý Saigon. Před branami americké ambasády se tísnily tisíce doufajících Vietnamců.
V ulicích města dokumentoval chaotický průběh evakuace fotograf agentury UPI Hubert van Es. Za sedm let práce ve Vietnamu si vydobyl pověst neohroženého fotografa.
Během evakuace se mu povedlo několik dobrých snímků: američtí mariňáci se u brány ambasády přetlačují s matkou s dítětem, jihovietnamští vojáci odhazují své zbraně a uniformy, obyvatelé Saigonu pálí kompromitující dokumenty.
Drama na střeše apartmánů Pittman
Spokojený van Es se vrátil do hotelu Peninsula, aby fotografie vyvolal. Ve chvíli, kdy materiál zpracovával, na něj křikl kolega: „Všeho nech a pospěš sem, právě tu přistává vrtulník!“
Van Es popadl foťák s objektivem 300 mm a vyběhl na balkón. Na střeše budovy o čtyři bloky dál seděl vrtulník, ke kterému stoupal dřevěný žebřík. Na něm se tísnilo asi třicet lidí – vrcholní představitelé jihovietnamské vlády.
Dobře věděl, co je to za budovu. V tzv. apartmánech Pittman bydleli důstojníci CIA a střecha výtahové šachty byla nedávno vyztužena ocelovou deskou, aby unesla váhu helikoptéry.
„Bylo naprosto jasné, že do vrtulníku se všichni nevejdou. Na palubu se jich dostala asi polovina, zbytek zůstal na střeše a hodiny čekal na další vrtulník. Zbytečně, žádný další nepřiletěl,“ vzpomínal fotograf.
Sekvence snímků odletu Američanů ze Saigonu. (29. dubna 1975)
Van Es pořídil asi deset snímků. Vyvolal je, popsal a odeslal do centrály v Tokiu. Editoři si ale doprovodný text pozorně nepřečetli a vydali je s chybným popiskem, že se jedná o evakuaci americké ambasády. Omyl provázel fotografii řadu let, byť se její autor snažil o nápravu. Po několika letech marné úsilí vzdal.
Když severovietnamské jednotky Saigon dobyly, odmítl odjet a zůstal ve Vietnamu. Předpokládal, že jako občan Nizozemska nebude vystaven přílišnému nebezpečí, vyzbrojil se čepicí s vlajkou své země a dokumentoval komunistické oslavy.
Světové pozornosti a všeobecných oprav v databázích se dočkal až před lety. „Na jedné z nejznámějších fotografií vietnamské války tak je něco jiného, než si většina lidí myslí,“ odhalil skutečnou identitu budovy v článku pro deník The New York Times. Přesně třicet let po pádu Saigonu.
Křehká holka s kulometem. Český fotograf ukázal druhou stranu Vietnamu |
Mužem, který se na van Esově snímku naklání k frontě vyděšených uprchlíků, byl Oren B. Harnage. Pracovník CIA s vrtulníkem Huey pendloval mezi apartmány a leteckou základnou u Saigonu. Do stroje s přepravní kapacitou osm lidí pokaždé narval asi patnáct osob, vyskočil na ližinu a zavelel k odletu. Harnage uskutečnil asi pět takovýchto letů a van Es zřejmě vyfotil poslední z nich.
Helikoptéry v rámci operaci Frequent Wind provedly stovky letů. Ze Saigonu evakuovaly více než sedm tisíc lidí, které dopravily na paluby amerických letadlových lodí. Američané museli některé helikoptéry shazovat do moře, aby se uvolnilo místo pro další stroje. Řada Vietnamců se v Saigonu do vrtulníků nedostala, po odletu posledního stroje zůstaly na zahradě amerického vyslanectví asi čtyři stovky zoufalých lidí.
Přestože operace Frequent Wind byla po logistické stránce úspěchem, van Esův snímek symbolizuje především selhání americké politiky ve Vietnamu.
Podle samotného fotografa je příběh popleteného popisku metaforou pro řadu nedorozumění, která vietnamskou válku provázela. Stejně jako editoři u van Esova snímku, i ve vietnamském konfliktu se Američané tvrdohlavě snažili prosadit svá vlastní měřítka a představy.
Nizozemský rodák Hubert van Es se pro dráhu fotografa rozhodl ve třinácti letech, když navštívil výstavu Roberta Capy. Více než fotku z evakuace byl pyšný na své snímky z bitvy o Hamburger Hill. Po pádu Saigonu odjel do Hongkongu, kde žil až do své smrti v roce 2009. Kromě vietnamské války fotografoval také sovětskou invazi v Afghánistánu a povstání Morů na Filipínách.
