Sarven Vanischjan už řadu dní čeká v karabašské regionální metropoli Stěpanakertu na jakoukoliv zprávu o svém synovi, arménském vojákovi, jenž se ztratil během finální fáze konfliktu. On a další otcové se do města sjeli z celé Arménie v naději, že se dozví podrobnosti o osudu svých dětí.
Rodiče doufají, že se jejich synové skrývají, nebo dosud leží někde zranění. Dosavadní čísla obětí ale nejsou povzbudivá. Arménské ministerstvo zdravotnictví začátkem prosince podle AP uvedlo, že o život přišlo nejméně 2 718 arménských a karabašských vojáků.
Ázerbájdžán oznámil, že při bojích s Arménií padlo 2 783 jeho vojáků a dalších více než sto je nezvěstných.
Válka propukla 27. září a ukončila ji až dohoda uzavřená za zprostředkování Ruska 10. listopadu. Ázerbájdžánu zaručila zisk velké části Náhorního Karabachu. Arméni byli mimo jiné nucení předat druhé straně správu nad trojicí okresů, které dosud kontrolovali.
Zara Amatuniová, mluvčí Mezinárodního výboru Červeného kříže v Arménii, uvedla, že úsilí o nalezení pohřešovaných aktuálně brzdí zimní počasí a nevybuchlá munice na bitevním poli.
11. října 2020 |
„Vím, že je naživu“
Pracovník arménského ministerstva pro mimořádné situace, jenž pátrá po obětech ve strmé rokli nedaleko karabašského města Šuša, uvedl, že úředníci vůbec netuší, kolik mužů ještě nenašli. „Ani nevíme, kde je v rokli máme hledat. Je tu kolem les, hledáme prostě všude,“ řekl anonymně.
Řezání uší, mrzačení i mučení zajatců. Ázerbájdžán řeší zvěrstva v Karabachu |
A tak zoufalí otcové dál čekají ve stěpanakertském hotelu, kde spolu sdílí informace i utrpení. Když se dozví, že byla nalezena další těla, jdou se podívat do márnice a doufají, že mezi oběťmi nejsou jejich synové.
„Včera nám řekli, že přivezli dvacet těl, tak jsme šli do márnice, abychom zjistili, zda je můžeme identifikovat. Čekáte a modlíte se, aby mezi nimi nebylo vaše dítě,“ říká anonymně jeden z otců.
Vanischjan do márnice nechodí a od ostatních mužů si zachovává odstup. „Rozdíl mezi nimi a mnou je v tom, že vím, že můj syn je naživu,“ říká, přestože takovou informaci nemá. „Vím, že se vrátí. Pozdravím ho s úctou a hrdostí, že mám tak chrabrého syna, jenž bojoval za svou vlast,“ říká.
Svého devětadvacetiletého syna Vaheho naposledy 28. září. Vahe, jenž se v Rusku živí jako stavební dělník, navštívil své rodiče ve vesnici Širak na severozápadě Arménie. Poté odešel bojovat na frontu za svou vlast.
Oba rodiče byli na syna hrdí. Od té chvíle občas dostali zprávu, že je v pořádku. Ta poslední dorazila 6. listopadu a poté už nic. „Volám denně své ženě. Říká mi: ‚Nevracej se domů bez mého syna’,“ líčí Vanischjan.
Azerové čelí tajnůstkářství úřadů
Také Ázerbájdžánci zažívají podobná muka. Podle listu The Washington Post (WP) navíc čelí tajnůstkářství úřadů. Novinářka Chadídža Ismajlová, která skončila v roce 2014 za mřížemi kvůli svém informování o korupci, pátrala po svém synovci v márnici v Jevlachu, asi 150 kilometrů od Baku.
Arménie a Ázerbájdžán ukončí válku o Karabach. Mír bude hlídat Rusko |
„Těla byla spálená k nepoznání. Je to zničující proces. Nikdo nechce věřit, že jejich blízcí jsou po smrti,“ líčí Ismajlová.
„Příbuzní pořád hledají. Většina z nich musí projít bolestí a hledat své milované mezi mrtvolami. Většina z těchto hledání je nicméně zbytečná,“ dodává.
Jejího jednadvacetiletého synovce Rovšana, univerzitního studenta, poslali v září na frontu, kde se zapojil do nejtvrdších bojů. S rodiči naposledy telefonoval 12. října, ale o jeho smrti se rodina dozvěděla až koncem listopadu. „Chtěl být hrdinou a zemřel jako hrdina,“ říká Ismajlová.
Podle ní se ázerbájdžánská vláda dělí jen o málo informací ohledně obětí válečného konfliktu. Příbuzní a občanské společnosti proto založili diskuse na internetové platformě WhatsApp, kde sdílejí například informace o tom, kde poskytnout DNA a usnadnit tím identifikaci obětí.
Arméni se loučili s unikátním klášterem. Ázerbájdžán ho zničí, bojí se |
Spor o enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem trvá několik desetiletí. Ozbrojený konflikt začal v roce 1988 ještě za éry Sovětského svazu.
Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala na třicet tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků. Po čtvrt století se Karabach a přilehlé území nacházely pod vojenskou kontrolou Arménie. Ázerbájdžán označoval toto území za okupované.
Arméni museli opustit Karabach, za sebou nechávali zapálené domy:
14. listopadu 2020 |
