O ladě (či žigulu, žigulíku, jak se toto auto jmenovalo dříve) se prostě nežertuje – je to jeden ze symbolů Ruska. A osudy auta a země jsou propojené.
Nyní jsou lada i Rusko v krizi. A nad Toľjatti, městem aut, se vznáší strach, nervozita, vztek. Poprvé po deseti letech nebývalého vzestupu putinovského Ruska totiž není jasné, co bude zítra.
"Nu ano, krize je všude kolem. Říkají to v televizi, tak to musí být pravda!" tvrdí Nikolaj, dělník ze stotisícové armády zaměstnanců Avtovazu, jedné z největších automobilek na světě.
Stojí před nekonečnou kulisou šedivých výrobních hal a pochechtává se nad mou otázkou, co si myslí o celé té krizi. "Ano, máme se nyní hůř, plat mám poloviční, všichni máme strach, ale Rusko je v krizi už tisíc let, co se tím trápit!" pokračuje v mudrování. "Kašlete na krizi, pojeďte se mnou na daču. Půjdeme chytat ryby!" dodává pak, znovu s úsměvem.
Konec světa zatím nepřišel
V několika větách shrnul vše podstatné, politolog by z něj měl radost. Tedy: ekonomické obtíže zasáhly Rusko s nebývalou silou. Rubl se zhroutil, nezaměstnanost stoupá a vláda připouští, že kvůli propadu cen ropy bude mít v budoucnu problém udržet stát v chodu.
Ruská KrizeEkonomické problémy v uplynulém půlroce nečekaně razantně zbrzdily deset let prosperity spojované s nástupem Vladimira Putina. V mnohém je ruská krize podobná potížím jiných zemí, liší se však v jedné podstatné věci: státní pokladna v minulých letech do značné míry závisela na příjmech z prodeje ropy. Ty se nyní propadly – vloni stál barel 150 dolarů, nyní za něj Rusko dostává třikrát méně. I Kreml oficiálně připouští, že pokud se ceny ropy v dohledné době nezvednou, může mít vláda během několika měsíců vážné problémy. Dosud jí pomáhají obrovské devizové rezervy našetřené v minulých letech, ale ty rychle mizejí. Ministerstvo financí varovalo, že příští rok možná bude muset seškrtat státní výdaje o třetinu, tedy o astronomickou sumu. HDP v prvních třech měsících poklesl o 9,5 procenta, nezaměstnanost se blíží 12 procentům. Z průzkumů mínění vyplývá, že lidé se obávají především rostoucí nezaměstnanosti, v celkovém součtu však zatím věří vládě, že nedopustí opakování hlubokých krizí minulých let. Málokdo se zatím obává vlny protestů či výraznější destabilizace. |
Mnohé velké podniky, včetně automobilky Avtovaz ležící na Volze asi tisíc kilometrů od Moskvy, se ocitly na pokraji bankrotu. Ale chaos, krach či konec světa, které mnozí předvídají již více než půl roku, nepřišly. Lidé jsou nervózní, ale nepanikaří.
Mohutný kolos Ruska si dál, byť dýchavičně, razí cestu vpřed.
"Krize, krize, všude krize," káže Pjotr Zolotarjov, místní odborářský boss, tvářící se tak jako všichni odborářští bossové na světě, tedy jako andělský spasitel vedoucí bitvu se zlými imperialisty. Jenže se mu zatím nějak nedaří, čímž dělá ledaskomu kolem radost. "Stávkovat lidé zatím nechtějí. Nemají na to chuť," připouští smutně.
Což je pozoruhodné konstatování – právě při poslední velké krizi v roce 1998 byly stávky a demonstrace na denním pořádku. Novináři nyní do továrny nesmějí – nepouští je tam s konstatováním: "Stavte se za pár měsíců, až bude zase vše jako dřív."
Navštívit továrnu vlastně není nutné – vše je tu lada. Osmisettisícové město Toľjatti tvoří jen nekonečná sídliště přilepená na továrnu. Kdo nepracuje přímo v ní, stejně je na ní více či méně závislý, od prodavaček v potravinách po řidiče autobusů.
A nejen tady: vedení podniku dokonce tvrdí, že v rámci celého Ruska dává obří továrna vydělat či přivydělat dvěma milionům Rusů. Tedy nesmí padnout, dopady by byly katastrofální. "Putin nás nenechá na holičkách," říká Igor, asi dvacetiletý řidič pracující v Avtovazu, a upíjí s kamarády pivo na lavičce v parku.
Poblíž ukazuje do dáli ošuntělá socha Lenina, která nějak přežila všechny ty ruské otřesy minulých let a nyní už nikdo nemá chuť ji odstraňovat. "Jsme pýchou Ruska. Rusko – to je Gagarin, balet a lada," dodává a jeho kumpáni nad pivem rychle přemýšlejí, zda na něco nezapomněl.
"Co hokej? Ten nám také jde!" říká jeho kamarád Vladimir – nedávno přišel o práci v obchodní firmě. Moc mu to nevadí. "Putin nás nedá," opakuje Igorova slova.
Igor, tak jako většina zaměstnanců automobilky, pracuje ve zkráceném režimu: čtyři dny v týdnu po šesti hodinách. Více aut nemá smysl vyrábět, odbyt se dramaticky propadl. Dostává zhruba dvě třetiny platu – v přepočtu kolem šesti tisíc korun. "Lepší než být nezaměstnaný," říká, cucá pivo a v jarním sluníčku se tváří vcelku spokojeně.
Děkabristé dobývají město
Klíčová otázka zní: Přejdou potíže za pár měsíců, či krize povede k dramatické proměně země? "To nejhorší nás ještě čeká, ještě dlouho půjdeme dolů. A těžko říci, co vše nás cestou potká," říká Borislav Grinblat, poslanec městského shromáždění za opoziční hnutí Děkabr, tedy Prosinec.
Tak jako děkabristé v devatenáctém století sní o modernějším, demokratičtějším Rusku. A tady v Toľjatti už vstoupili do historie – zatímco skoro všude jinde téměř všechna místa na radnicích obsadila prokremelská strana Jednotné Rusko, pro děkabristy hlasoval nebývale vysoký počet místních: 25 procent. "Náš program je přitom jednoduchý: říkáme lidem, že se nemá krást a lhát," směje se.
Cizincům často nedochází klíčová nuance ruské krize – přichází po deseti letech, které byly nesporně jedním z nejlepších období ruských dějin. A nyní tedy panují obavy, zda tento "ruský sen" nezmizí jednou provždy.
"Tahle krize, to je dar nebes! Dává nám lekci, vymete nepořádek a stvoří nový začátek," říká Pavel, vysokoškolský učitel, který přijel z Moskvy "do provincie" na návštěvu známých. V baru, který je kvůli krizi poloprázdný, spokojeně sleduje hokej a občas s gustem zabředne do hlubokomyslných úvah o ruské minulosti a budoucnosti.
Rusové se děsí krizeSkončilo desetiletí blahobytu, které nemělo obdoby |
"Dnes je každý druhý taxikář v Moskvě vyhozený bankéř, který si dříve myslel, že může donekonečna brát peníze za nic. A tak to má být," dodává a tváří se trochu jako Tolstoj.
Všemocných vládců Kremlu si však váží. "Mají vše pevně v rukou, a tak to také má být," tvrdí rezolutně. Ale co když, ptám se, Putin třeba spadne ze schodů či z koně a nahradí ho někdo tvrdší, fanatičtější? Krize vždy v Rusku zamíchaly kartami...
Dívá se na mě jako na blázna. "Putin nikdy z koně nespadne!" huláká, až se lidé u okolních stolů otáčejí. Tolstojovská debata končí, mířím do hotelu, do příšeří panelových domů. "Putin z koně nikdy nespadne!" zní dál barem.
