V osm hodin ráno se náměstí Jicchaka Rabina teprve pomalu probouzí. Lidé křižují prostranství před radnicí a spěchají za svými povinnostmi.
Pár dělníků tu montuje pódium a právě to kupodivu nejvíce připomíná tragickou událost ze 4. listopadu 1995. Právě na pódiu, i když daleko menším a o pár metrů dál, spáchal tehdy šestadvacetiletý ortodoxní žid Jigal Amir atentát na izraelského premiéra.
Rabin takhle neměl umřít
"Pamatuji si to jako dnes, na to nejde zapomenout. Byl jsem tady, protože bydlím za rohem," vypráví kousek od místa, kde je dnes Rabinův památník, pětaosmdesátiletý Jacob Goldblatt.
"O tom, že byl zavražděn, jsem se ale dověděl až doma z televize. Tehdy tu byl zmatek a chaos," vzpomíná Goldblatt. "Zprvu jsme mysleli, že to nebude tak vážné," dodává.
Goldblatt se na území dnešního Izraele přestěhoval v roce 1947 z Rumunska a na Rabina často vzpomíná. "Víte, já nejsem sympatizant jeho strany. Ale politika tu nehraje roli. Byl to dobrý člověk a nezasloužil si takhle umřít," říká Goldblatt.
Na místě, kde se tragédie odehrála, je dnes památník. Postává kolem něj několik turistů a fotí. Na zdi jsou Rabinovy fotografie a nápis: "Na tomto místě byl Jicchak Rabin zavražděn během boje za mír."
Za vraždu "může" židovská důvěra
A jak se tehdy všechno seběhlo? Za všechno vlastně paradoxně může důvěra. "Židé si totiž velmi věří v tom, co říkají svým jazykem, a tak když tehdy Amir hebrejsky řekl: Nic u sebe nemám, tak ho na shromáždění bez problémů pustili a nekontrolovali ho," vysvětluje kulturní atašé z české ambasády Robert Řehák. Kdyby ovšem někdo stejnou větu řekl arabsky nebo anglicky, tak lehce by neprošel.
Jicchak Rabin měl na tehdejším náměstí Králů Izraele projev v rámci mírového shromáždění. Lidé zrovna zpívali Píseň míru a premiér se na chvíli přidal. Když dozpíval, sešel z pódia a zamířil k autu.
V tom se z hloučku lidí vynořil radikál Jigal Amir a na Rabina třikrát vystřelil. Šéfa kabinetu rychle odvezli do nemocnice, kde ale svým zraněním po několika hodinách podlehl.
Mladíka zadržela policie a později se ukázalo, že úkladnou vraždu plánoval už dlouho dopředu. Nelíbila se mu premiérova vstřícná politika vůči Palestincům a ochota vzdát se části území Izraele.
Jigal Amir dodnes sedí v cele, kde ho hlídá jedenáct kamer. Ve vězení se dnes čtyřicetiletý Amir v roce 2005 dokonce oženil a se ženou Larissou zplodil dítě. To část izraelské společnosti i po letech znepokojuje.
