Hlavní město státu na pobřeží Kaspického moře je jedno velké staveniště, všude se tyčí skelety rozestavěných věžáků.
Architektonický styl je vesměs stejný, jako nejpřiléhavější název mě napadá označení kaspický socialistický realismus. Představte si dejvický hotel Internacionál obložený pískovcem s různými islámskými ornamenty a máte hrubou představu o výstavbě v Baku.
Po cestě z letiště však stačí několik průhledů do krajiny za ozdobnými zdmi a vidíte odvrácenou stranu ropné prosperity: zdevastovaná země posetá ropnými vrty. Jen v okolí Baku v zamořené zóně žije tři sta tisíc lidí.
Hejdarova hrobka a Ilhamův palác
Peníze z ropy a plynu sponzorují kromě výstavby i budování národního mýtu. Ústředním bodem ázerbájdžánské mytologie je postava Hejdara Alijeva.
Alijev se v době sovětského svazu vypracoval z agenta KGB na tajemníka ázerbájdžánské komunistické strany. Během rozpadu SSSR se z komunisty stal nacionalistou a v roce 1993 se ujal prezidentského stolce. Těsně před smrtí prohlásil svým nástupce svého syna Ilhama, který si minulý rok nechal v referendu odhlasovat možnost doživotního prezidentování.
Hrobka ázerbájdžánského prezidenta Hejdara Alijeva v Baku
Kult osobnosti Hejdara Alijeva je v Baku přítomný na každém kroku. Jmenuje se po něm letiště, hlavní třída, na každém rohu visí jeho portréty. Středobodem Alijevova kultu je jeho hrobka. Na zeleném paloučku mezi stinnými borovicemi spí Alijev věčným spánkem v mramorovém sarkofágu. Nad ním se vypíná jeho socha v nadživotní velikosti a mapa země vytesaná do mramoru.
Ilham Alijev sídlí v rezidenci asi třicet kilometrů od Baku. Velkorysou stavbu z oblíbeného světlého pískovce obklopuje rozlehlá zahrada. Soukromí ázerbájdžánského prezidenta střeží desítky policistů.
Interiér vstupní haly vyrazí dech. Leštěný mramor na stěnách rozkládá jemné světlo, které sem proudí z prosklené kupole vysoko nad hlavou. Ze špičky kupole klesá asi ten největší lustr jaký jsem kdy viděl. Další šok nám připraví vyhlídka na zahrady a moře. Luxus Alijev dopřává i svým potomkům, synovi Gejdarovi pořídil nedávno pozemky v Dubaji za 44 milionů dolarů. (více čtěte zde)
Alej mučedníků
Největším nepřítelem Ázerbájdžánu je Arménie a to kvůli sporu o Náhorní Karabach. Během ozbrojeného konfliktu v letech 1988 -1994, který si údajně vyžádal 30 tisíc mrtvých, se Arméni z Náhorního Karabachu s podporou Arménie zmocnili kontroly nad tímto územím. Ázerbájdžán považuje území za okupované.
Ázerbájdžánské oběti konfliktu leží na hřbitově na kopci nad přístavem. Prostředkem se táhne Alej mučedníků lemovaná hroby desítek obyvatel Baku zabitých sovětskými jednotkami během tzv. Černého ledna 1990.
Na konci aleje se tyčí památník obětem Černého ledna a Březnových dní - masakru muslimů v roce 1918 pod taktovkou sovětského Arména, po kterém se zmocnili Baku bolševici. Každá oficiální delegace, která přijede do Baku, se musí u památníku zastavit a položit věnec k věčnému ohni.
Pomůže Evropa demokratizaci země?
Existuje nějaká naděje, že se země, kde neexistuje opozice, přiblíží demokracii? Zásoby ropy a plynu jsou příliš důležité, aby si Západ mohl dovolit riskovat Alijevovu ochotu kvůli lidským právům. Místo biče se tak nabízí pouze metoda cukru. Ázerbájdžán je jednou ze zemí zahrnutých do projektu Východního partnerství. Projekt však přidusila krize a rok po zahajovacím summitu v Praze se nad výsledky vznášejí otazníky.
Východní partnerstvíCílem projektu, který byl jednou z vlajkových lodí českého předsednictví EU, je přiblížení šesti postsovětských zemí Evropské unii. Projekt má investovat do rozvoje Běloruska, Ukrajiny, Moldavska, Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu asi 600 milionů euro. Na oplátku musí postsovětské republiky projevit pokrok v otázce lidských práv. |
"Záleží na tom, jaká jsou očekávání, od toho se také odvíjejí zklamání. Podařilo se nám uskutečnit několik jednání. Já osobně bych očekával větší pokrok, ale rozhodně nejsem zklamán," odmítl pro iDNES.cz zpochybnění výsledků projektu český ministr zahraničních věcí Jan Kohout během návštěvy Baku.
"Ázerbájdžánci mají zájem využít projektu k přiblížení vlastní legislativy EU. Z hlediska multilaterálního jsou poněkud skeptičtí, protože jednotlivé partnerské země mají ze svého pohledu velmi málo společného. Z našeho pohledu je důležitá vláda práva, ochrana lidských práv a demokratizace," upřesnil Kohout.
Ázerbájdžánci míří do Karlových Varů
V ulicích hlavního města je žigulík každé druhé auto. Zbytek jsou luxusní SUV. Obyvatelé Baku bohatnou a své peníze chtějí utrácet i v České republice, především v Karlových Varech. Doposud si museli pro vízum jezdit až do gruzínského Tbilisi, nyní si o něj mohou požádat v šestnáctém patře komplexu Caspian Plaza, kde sídlí česká ambasáda.
"Podle údajů, které máme k dispozici, se ročně bude jednat o tři až čtyři tisíce turistů. V Čechách utrácejí velké sumy peněz, protože stále platí, že je zde známé české sklo, český křišťál, české lustry," řekl iDNES.cz vyslanec Radek Matula. Česká delegace podepsala v pátek dohodu o letecké dopravě, takže mezi Baku a Prahou může brzy létat přímá linka.
Z české strany do Ázerbájdžánu míří z českých turistů především baťůžkáři, kteří chtějí navštívit Kavkaz. Země ale má potenciál především pro české podnikatele. "Česko může nabídnout své know-how ve výstavbě závodů na zpracování zemědělské produkce, alternativních zdrojů energie a likvidaci ekologických škod způsobených těžbou ropy," vysvětlil Radek Matula.
Plynu pro Evropu je dostÁzerbájdžán může naplnit Nabucco sám ze svých zásob |
Na jednoho českého podnikatele si však v Ázerbájdžánu možná stále pamatují. Privatizační šíbr Viktor Kožený se koncem devadesátých let pokusil ovládnout zdejší ropný průmysl. Na otázku, zda mu představitelé Ázerbájdžánu Koženého připomněli, odpověděl Jan Kohout v Baku: "Já sám jsem byl rád, že ani jednou."
