Psal se rok 1972, když se letadlo s uruguayskými ragbisty při bouřce zřítilo vysoko v chilských Andách. Celých 73 dní v mrazivých velehorách dokázalo 16 z 45 pasažérů přežít, než se dočkali záchrany. Při životě se udržovali i díky tomu, že jedli lidské maso.
"Mají mnohem víc štěstí než my, protože nemusí učinit to hrozné rozhodnutí a jíst své kamarády," řekl novinářce deníku The Daily Telegraph dvaašedesátiletý Jose Luis Inciarte.
V Chile zná příběh šestnáctky statečných každý, proto rodiny horníků přesvědčily ragbisty, ať přijdou mužům pod zemí dodat odvahu. O jejich slávě svědčí i fakt, že je den předtím přijal prezident.
Horníci mají kněze i básníka
K dolu dorazili v den, kdy si horníci poprvé mohli živě promluvit se svými blízkými díky videu a optickému kabelu. "Prvních 17 dní stejně jako my nevěděli, jestli vůbec budou zachráněni. Ale teď, naštěstí pro ně, už dostávají jídlo i pití. Jsem vděčný, že přežijí, aniž by museli dělat to co my," připomněl Inciarte dobu, kdy neexistoval kontakt mezi horníky a světem na povrchu.
Uruguayští ragbisté, kteří přežili pád letadla v Andách v roce 1972, s příbuznými zavalených chilských horníků (5. září 2010)
K tomu, aby si 700 metrů pod zemí při teplotě nad 30 stupňů a s nedostatkem kyslíku udržovali zdravou mysl, slouží horníkům vedle slov blízkých také rozdělení rolí, kterých se jednotliví členové "podzemní společnosti" chopili.
Vybrali tak ze svých řad doktora, kněze, televizního dokumentaristu nebo básníka. "Mají úplnou hierarchii. Je to pro ně otázka života a smrti," řekl novinářům chilský ministr zdravotnictví Jamie Manalich.
Role si rozhodně nerozdělují náhodně. Přirozeným duchovním vůdcem se stal dvaašedesátiletý Mario Gomez, nejstarší z horníků, který vede každý den skupinu k modlitbě v improvizované kapli. Zdravotníkem je Yonni Barrios, který dělá denně prohlídky a naočkoval všem několik vakcín.
Úlohy dokumentaristy se zase chopil Mario Sepulveda, který natočil čtyřicetiminutové video mapující život zavalených horníků. Básníkem je Victor Zamora, který sepsal báseň o prvních 17 dnech, kdy horníci nevěděli, zda přijde záchrana. Té by se horníci měli dočkat do Vánoc, hloubicí stroj se zatím dostal dvaačtyřicet metrů pod zem.
