Zatímco válka v Evropě skončila v květnu 1945, v Tichomoří se v létě stále bojuje. Hrdé Japonsko se jako poslední země fašistické osy Berlín-Řím-Tokio vzdát odmítá až do posledního kamikaze. Bezvýchodná situace vyžaduje radikální postoj a fanatismus Japonska zastaví pouze masivní útok. Aspoň tak to vykládá historie, kterou napsali vítězové.
Konec války v Tichomoří
Na rozdíl od Japonců nechce velení americké armády riskovat rozsáhlé ztráty, které by znamenala invaze. Poté, co Japonci odmítnou ultimátum předložené Postupimskou konferencí, rozhoduje se Harry S. Truman o definitivním řešení japonské otázky. 6. srpna 1945 v půl třetí ráno odstartuje bombardér zvaný Enola Gay, který shodí atomovou bombu na japonské město Hirošima. 9. srpna 1945 pak následuje další ohnivé peklo v Nagasaki.
Můj prastrýc si to nikdy neodpustil. Pátrání po Čechovi, který bombardoval Hirošimu |
Proč byly vybrány zrovna Hirošima a Nagasaki? Především proto, že se jednalo o dobré strategické cíle. V hledáčku americké armády byla Hirošima, Jokohama, Kjóto, zbrojní sklad císařské armády v Kokuře a Nagasaki.
Zatímco bývalé hlavní město a průmyslové centrum Kjóto ochránil jeho historický význam, Hirošima se dostala do středu zájmu, protože se jednalo o velké město s důležitými armádními skladišti a přístavem. Hirošima padla jako první.
Dalším cílem měla být Kokura s jedním z největších skladišť munice a Niigata. Kokuru zachránilo špatné počasí, Niigata se jevila jako málo významný cíl, poslední na řadě bylo Nagasaki.
Výbuch atomové bomby v Nagasaki, 9. srpna 1945
Zdevastované Nagasaki v roce 1945
Popálený muž v Nagasaki (1945)
Bez atomovek to nešlo. Proč byla k porážce Japonců nutná jaderná zkáza |
Proč došlo k útoku na Hirošimu a Nagasaki? Výklady se liší
Z jakého důvodu přistoupilo americké velení k tak tvrdému kroku bez ohledu na důsledky, které bude mít svržení atomové pumy na civilní obyvatelstvo? Odpovědí může být i velká vlna protijaponské xenofobie po útoku na Pearl Harbor, která během války v Americe přerostla v neskrývaný rasismus. K té se pravděpodobně přidalo vědomí, že i civilní obyvatelstvo by v případě invaze bylo pravděpodobně připraveno klást tvrdý odpor, což by znamenalo značné ztráty na americké, ale i japonské straně.
Další pochybnosti do oficiálních tvrzení Trumanovy administrativy vnášejí historici, kteří zdůrazňují, že v době útoku na Nagasaki už Japonsko samo jednalo o kapitulaci. Výroba i svržení obou atomových pum Little Boy (Hirošima) a Fat Man (Nagasaki) byly podle nich motivovány především potřebou USA prezentovat sílu.
A na zádech nesl mrtvého brášku... Kluk z Nagasaki fotografovi způsobil noční můry |
Máme zbraň a nebojíme se ji použít!
Například Tsuyoshi Hasegawa, americký historik narozený Japonsku, který vyučoval na kalifornské univerzitě a celoživotně se zabývá vztahy Japonska, USA a Ruska, tvrdí, že ještě před útokem na Nagasaki požádalo Japonsko o dohodu. Japonský velvyslanec v SSSR tehdy usiloval o to, aby Sovětský svaz zprostředkoval s USA jednání o japonské kapitulaci.
Podle Hasegawy se však mocnosti rozhodly žádost ignorovat navzdory tomu, že samotný vstup SSSR do války (o kterém již 8. srpna 1945 informoval Molotov japonského velvyslance v SSSR) byl pro Japonsko ke kapitulaci dostatečným důvodem.
Model jaderné bomby Fat Man. Ta vraždila v Nagasaki.
Nezbytnost jaderného útoku kvůli japonskému fanatismu a neústupnosti mohly být tedy pro USA jen zástěrkou k demonstrování moci. V tuto chvíli již nejen vůči poraženému soupeři, ale také směrem k SSSR, který ve válce stál na straně Spojených států. Mezi západním a východním obrem se stupňovalo napětí a použití jaderných zbraní (především svržení druhé bomby na Nagasaki) mohlo být jednak testováním jejich reálného účinku, varováním, ale i ukázkou síly při formování poválečného světového pořádku.
Mezi odpůrce svržení atomové bomby patří také americký historik Gar Alperovitz. Ve své knize Atomic Diplomacy: Hiroshima and Potsdam rovněž uvádí, že použití atomové bomby bylo součástí americké poválečné strategie při vyjednávání světového řádu a mělo Sovětský svaz zastrašit. Čerpá přitom přímo z deníků amerického ministra války Henryho L. Stimsona.
Japonsko a jaderné zbrojení v současnosti
Jakkoli někteří historici a politici stále považují atomové útoky z roku 1945 za válečný zločin a Hirošima i Nagasaki se staly pomníky obrovské tragédie, musíme je stále chápat v kontextu ničivé druhé světové války a odpovědnosti Japonska, které zahájilo útočnou válku proti Americe, Číně, Koreji, Francouzské Indočíně, Indonésii, Malajsii a Singapuru i Barmě.
Dnešní japonská veřejnost je v otázce jaderných zbraní rozdělená. Vládnoucí strana připouští za určitých okolností nutnost použití jaderných zbraní a odmítla účast na jarní schůzce OSN ohledně jejich zákazu s odůvodněním, že v současném vyhroceném bezpečnostním kontextu je „odstrašení“ prostřednictvím jaderných zbraní nezbytné. To zvedlo vlnu nevole jak u koaličních partnerů, tak u organizace obětí Hirošimy a Nagasaki.
