Katharina Henotová nesplňuje dnešní představu o čarodějnicích. Nebyla krásná a mladá. Nesbírala bylinky a neobcovala s ďáblem. Byla to bohatá vdova, která bojovala s vlivnou rodinou Taxisů o právo provozovat poštovní úřad. Byla věřící katolička a její rodina to dávala najevo.
Její otec utekl z Nizozemska v době povstání proti Španělům a za přijetí v Kolíně nad Rýnem byl rád. Několik jejích sourozenců sloužilo Bohu. Její rodina patřila k váženým a vlivným. Jenže byla doba čarodějnických procesů. V nedalekém klášteře exorcista vyháněl ďábla z několika mladých dívek.
Justiční vraždaHartmut Hegeler není sám, kdo se snaží o rehabilitaci čarodějnic. Pro něj to byla první žádost, ale podobné návrhy už projednávala i další města. Katharina Henotová je však mezi desítkami tisíc čarodějnických procesů výjimečná. Přes to, jak lehké bylo vynést trest smrti a neporušit tehdejší zákony, její smrt byla zřejmě už tehdy justiční vraždou. K rozsudku totiž stačilo jen přiznání získané mučením. Jenže Katharina Henotová byla mučena týdny, na konci měla zcela ochromenou pravou ruku, nikdy se však nepřiznala. Krátce po její smrti zažádal její bratr o písemnosti z vyšetřování. Ty však záhadně zmizely. |
A jedna z nich, která byla "posedlá" epileptickými záchvaty, řekla, že na ni posedlost uvrhla právě Katharina Henotová. "Dnes ví každé malé dítě, že epilepsie je nemoc. Ale tehdy..." říká Hartmut Hegeler. Někdejší evangelický kněz a učitel náboženství, kterého před deseti lety příběh Kathariny zaujal natolik, že čarodějnickým procesům zasvětil posledních deset let.
"Vlastně jsem neměl nejmenší chuť se touto strašlivou kapitolou historie zabývat. Jenže moje studentky o tom chtěly mluvit. Ptaly se a ptaly a já sám byl překvapen, kolik toho vlastně nevím," říká dnes už penzionovaný učitel a kněz. A tak začal hledat odpovědi. Vzorem mu byl Anton Praetorius, německý kněz, který měl v roce 1597 spolurozhodnout o osudu mladé ženy viněné z čarodějnictví.
Přestože mu hrozilo obvinění z napomáhání ďáblu, protestoval proti mučení a dosáhl toho, že byla žena propuštěna na svobodu. Hartmut Hegeler o muži napsal knihu a provozuje i internetovou stránku s jeho jménem (www.anton-praetorius. de). I Hartmut Hegeler dosáhl odpuštění pro jednu ženu. Pro Katharinu Henotovou.
Ta byla sice v roce 1627 zardoušena před branami Kolína a její tělo bylo spáleno, poradní výbor městské rady v Kolíně však v pondělí večer odhlasoval Hegelerův návrh na morální rehabilitaci této ženy. Hegeler MF DNES poskytl telefonický rozhovor.
Čekal jste tento výsledek?
Doufal jsem v to. Ale netušil jsem, jak se k tomu postaví jednotlivé politické strany. Proto jsem byl i velmi pohnut tím, že výbor přijal můj návrh všemi hlasy. Jedná se však jen o doporučení radě města. Teprve ta rozhodne.
Předat příběh dálHartmut Hegeler není bojovník za bezpráví na čarodějnicích. Nechce putovat do dalších měst a navrhovat rehabilitaci všech neprávem zabitých žen a mužů. Byť je připraven k tomu dodávat odvahu jiným a radit, jak na to. Co by však chtěl, až městská rada rehabilitaci definitivně schválí? Chtěl by objíždět školy a příběh Kathariny Henotové vyprávět. Příběh úspěšné ženy, který začal někdy mezi lety 1570 až 1580 jejím narozením, pokračoval v roce 1627 jejím zavražděním a skončil v roce 2012 očištěním jejího jména. |
S doporučením výboru by to však měla být jen formalita...
Nejsem si jist. Ale povzbuzující je, že se o případ zajímají média. Televize a rádio byly v úterý už na zasedání výboru. Díky tomu bylo jasné, jak moc se veřejnost o téma zajímá, a i to zřejmě ovlivnilo rozhodnutí zastupitelů.
Je to důvod, proč jste žádal o morální rehabilitaci, a ne právní?
Ano, jeden z nich. A pak také, že není jasné, který soud v Německu je vlastně následovníkem toho, který vynesl rozsudek. Už se ale musí jednou jasně a nahlas říct, že tito lidé, kteří byli zabiti, byli nevinní. Že je nám to líto a že jim chceme navrátit jejich lidskou a občanskou čest.
S čarodějnickými procesy je však spojena především církev.
To ano. Rada města rozhodně nemá jako jediná zodpovědnost za procesy. Já jsem poslal dopis kardinálu Meisnerovi v Kolíně. Požádal jsem ho, aby zastřešil můj návrh. Ale to je samozřejmě těžká otázka, protože praprapředchůdce kardinála Meisnera nesl tehdy velkou odpovědnost za čarodějnické procesy. Katolická církev je nyní pozvána a požádána, aby se účastnila všech jednání, na kterých se mluví o rehabilitaci.
Podpoří kardinál váš návrh?
Napsal mi odpověď, ale nevyplývá z ní, zda jej podpoří, nebo ne. Nechal to zcela otevřené.
