Jako by ve vagonech metra jedoucího do Maltepe byl snad celý Istanbul. Narváno. Tři pruhy schodů i eskalátorů jsou beznadějně plné. Najednou někdo rychle vybíhá nahoru a lidé začínají tleskat. Pískají a nadšeně něco volají. Zvedají mobily a situaci natáčejí.
Dokud nepadne jméno Muharrem, může to být klidně průvod fotbalových fanoušků nebo recesistický závod v běhu po schodech. Ale ne, je to dav příznivců čím dál populárnějšího prezidentského kandidáta, který má mítink na pobřeží asijské části Istanbulu. Metro po několika vlnách potlesku i zpěvu zalije atmosféra hrdosti, odhodlání, optimismu a radosti. Stačí pár sloganů a Turci jsou ve varu.
Je to naše poslední šance. Nic není ztraceno, věří Erdoganovi odpůrci |
„Kvůli Erdoganovi je tato země čím dál silněji nábožensky zaměřená, a to mi vadí. Mám dvě dcery a nechci, aby v tom vyrůstaly. Chci, aby byly svobodné,“ vypráví vousatý muž v kšiltovce a krátkých kalhotách, který se v proudu davu nestihl představit, zatímco jeho asi šestiletá dcera radostně máchá vlajkou.
Cestou se jako mnozí další zastavují u stánku s tematickými suvenýry - čelenkami s Inceho jménem, tureckými vlajkami či tričky s portrétem Mustafy Kemala Atatürka. Právě na zakladatele moderního sekulárního Turecka příznivci Muharrema Inceho každých pár minut vzpomínají. Provolávají slogany, zpívají oslavné písně. Výhrou svého kandidáta si je muž s dcerkou naprosto jistý.
„Však se podívejte na ten dav tady,“ ukazuje. Šnůra lidí, kteří před chvílí vyběhli z metra, se zdá nekonečná. Svůj názor na to, jak by volby měly dopadnout, se zdejší Turci říct rozhodně nebojí. „Právo a spravedlnost! Erdogane, už dost!“ volají. Proplétají se mezi auty, červeného panáčka na semaforu nikdo nerespektuje a auta troubí. Jen málo řidičů je však naštvaných, většina troubí na souhlas a někteří spolujezdci z okének mávají Inceho prapory.
Mladý manželský pár Beshira a Inci se také rozhodl volit Muharrema. „Bojíme se, že pokud to takto půjde dál, budeme tady mít diktaturu. Erdogan je diktátor už teď. Navíc přibývá útoků na lékaře, což je prostě nepřijatelné,“ říkají shodně, Inci je totiž lékařka. Nad hlavami jim vlají stovky praporů Inceho domovské Republikánské lidové strany (CHP), všude okolo jsou jeho portréty.
Jeden velký Erdogan na ně sice shlíží z nedalekého domu, tady je ovšem na rozdíl od jiných částí Istanbulu v naprosté menšině. Tady je pánem předvolební kampaně Muharrem Ince, a to je ještě k místu jeho mítinku pěkný kus cesty.
Tohle není mítink, ale fesťák
Tedy mítinku... Pole Maltepe a přilehlá parkoviště, kde se akce odehrává, jsou tak velká, že oko nedosáhne konce. Lidé se proplétají mezi auty a autobusy a snaží se nezakopnout o snad schválně nastražené železné trubky. V davu, který na cestě za vzdáleným hlasem svého idola nezná slitování, by totiž zaškobrtnutí vedlo k jedinému - k ušlapání.
Hned na začátku Inceho poslední předvolební agitace se strhla bouřka, lidem to však nevadí. Posedávají na mokré trávě, mávají vlajkami a baví se. Kolem voní jídlo od stánkařů, kteří vycítili příležitost, mladí a hluční chlapci nabízejí lahve s vodou. Spíš než politickou agitku to tu připomíná hudební festival. Na pódium se svým favoritem vidí jen ti, kteří přišli několik hodin předem a prodrali se až k němu nebo vylezli na střechy okolních budov. Ani to příchozí Turky netrápí.
Tady jsou totiž slyšet a znovu a znovu zaznívají slova, že toto je jejich poslední šance ozvat se a že jinde už se mluvit bojí. „Erdogan pořád jen lže, on a jeho lidé rozkradli Turecko a my teď nemáme nic. Chceme demokracii, pořádek a svobodu,“ říká prezidentův jmenovec Recep, který na mítink přišel spolu se svým vnukem a manželkou.
Ta se do debaty nezapojuje, jen si gestem kolem vlasů naznačí muslimský šátek a řekne: „V žádném případě!“
Recepův vnuk Can si pak stěžuje, že se v takovém státě nedá žít. „Nemůžeme chodit s holkama, s klukama, jak je komu milé. Nemůžeme pít, nemůžeme se chovat jako lidé v evropských zemích. My přitom jsme evropská země. Chceme být znovu sekulární, tak jak to chtěl Atatürk,“ říká jedenadvacetiletý mladík a jeho děda přikyvuje.
„Náboženství k vedení státu nepotřebujeme,“ míní a zatímco mladý Can se za věřícího nepovažuje, Recep muslimem je. „Ale to neznamená, že nesnáším židy nebo křesťany, mám mezi nimi přátele,“ dodává. Turky, jako je Recep, proto hned na začátku kampaně nadchl Inceho duchaplný smysl pro humor a pozitivní atmosféra, kterou na rozdíl od vládních politiků vyvolává. Jeho věčně dobrou náladu zkalil jen Erdogan, který ho nařkl, že dostává instrukce od údajného strůjce puče Fethulláha Gülena. Ince za to prezidenta zažaloval.
Image sympaťáka zabírá, Ince odsunul i vlčici Akşenerovou
Muharrem Ince, kterého do voleb vyslala kemalistická CHP, vsadil na image sympaťáka a i během krátké předvolební kampaně stihl nadchnout statisíce Turků. Jen na jeho istanbulském mítinku jich podle Inceho týmu bylo několik milionů, což dojmu na místě zhruba odpovídá. Víc lidí už se sem nevejde.
Erdoganův rival lidem i tady slibuje, že se v případě jeho zvolení už v pondělí probudí do nového, jiného Turecka. Vstřícného a přátelského. Turecka, do kterého se vrátí demokracie, nezávislá justice, prosperita a naděje, že se země jednou možná dostane do Evropské unie.
Opozice šije do Erdogana kvůli slabé liře, Turci však řeší drahou cibuli |
Nová hvězda turecké politiky rychle zastínila i původní favoritku opozice, předsedkyni nové Strany dobra Meral Akşenerovou. Právě čtyřiapadesátiletý Ince je nyní nadějí těch Turků, kteří se nechtějí smířit s představou, že se Erdogan s novým prezidentským systémem stane nejmocnějším mužem v zemi.
Zahraniční média Inceho už pár týdnů vykreslují jako jediného kandidáta, který Erdoganovi překazí vítězství v prvním kole. Pokud se tak stane a ani jeden z uchazečů o post prezidenta nezíská více než 50 procent hlasů, druhé kolo bude 8. července a opoziční kandidáti - podobně jako v lednu v Česku - už dlouho vyzývají Turky, aby zapomněli na své skutečné preference a volili „Antierdogana“.
„Volil bych kohokoliv, i vás, jen aby to nevyhrál Erdogan,“ říká reportérce také mladý Can.
Že bude nadstranický, slíbil také sám Ince, když si na jednom z mítinků sundal placku CHP a místo toho si na sako připnul tureckou vlaječku. „Budu prezidentem všech. Osmdesáti milionů tureckých obyvatel, členů stran AKP, MHP, HDP i SP, levičáků, pravičáků, alevitů, sunnitů, Turků i Kurdů,“ prohlásil. Později dodal, že s jeho vládou v zemi skončí diskriminace na základě náboženství, pohlaví nebo národnosti.
Na znamení bratrství a smíření Ince měsíc před volbami dokonce navštívil své rivaly a všem včetně Erdogana věnoval 500 lir na kampaň (asi 2,5 tisíce korun). Na mítincích po celém Turecku předčítal vlastní básně, jezdil na kole a fotil se se svými příznivci. Nechal se také natočit, jak řídí traktor. Erdoganovi pak nabídl střet v živě přenášené televizní debatě. Prezident, který se jinak v televizi objevuje velmi rád, to však odmítl.
Železná lady, islamista i fyzikář. Turecká opozice jde do boje s Erdoganem |
Stejně jako ostatní opoziční kandidáti Ince slibuje okamžitý konec výjimečného stavu, který v Turecku trvá už skoro dva roky od nepovedeného puče, propustit chce zavřené akademiky a novináře, kteří se stali jedním z hlavních terčů vládních čistek. Ty připravily o místo a mnohdy i o svobodu přes sto tisíc lidí.
Právě chybějící osobní svobodu Ince spojuje i s tím, jak si vede národní ekonomika. Turecká lira vůči dolaru konstantně ztrácí a podle něj je to proto, že z čím dál méně demokratické země prchají zahraniční investoři. „Uvidíte, že hned první den po mém zvolení lira znovu posílí,“ pronesl.
Kromě mladých Turků mají podle serveru Ahval kandidáta CHP rádi i někteří turečtí Kurdové, které si získal při parlamentním hlasování o zákonu o odebrání imunity poslancům. Změna postihla především kurdské poslance a Ince byl jeden z mála, který pro zákon nezvedl ruku. Kurdům také slibuje výuku kurdštiny na školách a o problémech, kterým menšina v Turecku čelí, mluví téměř na každém mítinku.
Turkům vyděšeným z islamizace jejich země Ince podle Hürriyetu slibuje konec povinných hodin náboženství ve školách. Původním povoláním učitel fyziky se také v kampani zaměřil na školství. Slibuje třeba lepší výuku cizích jazyků a kromě slov o tom, že chce pro turecké děti „svobodné, vědecké, sekulární a demokratické školy“, přidal i pár populistických slibů.
Třeba dopravu pro žáky i učitele zdarma v době školního roku, nové školy a vyšší platy učitelům či příspěvek až na dva roky pro absolventy, kteří si po škole nebudou umět najít práci. A luxusní prezidentský palác, který si Erdogan buduje v letovisku Marmaris, chce věnovat tělesně postiženým.
Erdogan ke straníkům: Volebním lístkům věnujte speciální péči
Jestli však Inceho sliby a momentální vlna popularity bude stačit a on skutečně může Erdogana porazit, je zatím velmi nejisté. Nejen proto, že současný prezident má nemalou armádu svých fanoušků. Už při referendu, kterým Turci loni v dubnu rozhodli o přechodu země na prezidentský systém, si totiž pozorovatelé a opozice stěžovali na manipulaci s hlasovacími lístky.
A jak ukázalo video, které v polovině června uniklo na veřejnost, Erdogan je rozhodnutý vítězství dosáhnout všemi prostředky. Podle Hürriyetu na uzavřené schůzi AKP vyzval své spolustraníky, aby v případě parlamentních voleb, které se konají zároveň s prezidentskými, pečlivě sledovali voliče prokurdské HDP.
S dovětkem, že tato slova nemůže říct veřejně, Erdogan mezi řádky údajně naznačil, že je třeba volby zmanipulovat tak, aby v nich HDP nedostala 10 procent a nedostala se tak do parlamentu. „Víte, kdo je kdo. A pokud to zástupci AKP v sousedstvích nevědí, měli by rezignovat. Vezmete volební lístky z každé urny a budete jim věnovat speciální péči,“ měl říct doslova Erdogan. Volby už podle něj v žádném případě nesmí dopadnout tak jako v roce 2015, kdy AKP v parlamentu ztratila většinu.
Tu nyní vládní koalice může ztratit i díky Incemu - svou popularitou totiž zvedá preference i své domovské CHP. Jak upozornil pro The New York Times jeden z bývalých poslanců za CHP, jen za pár týdnů Ince své straně v průzkumech přidal 10 procentních bodů. Volby tak nejspíš budou těsnější, než si analytici i sám Erdogan představovali, píše Hürriyet.
V Maltepe je rozhodně něco ve vzduchu, jestli se nadšení istanbulských Turků promítne i do výsledku voleb, se ukáže v neděli večer. Tady však mají jasno. „Erdogane, moc mluvíš!“ hlásá transparent dlouhovlasé dívky v tričku a velmi krátkých šortkách, zatímco si lidé prozpěvují volební písničku, která zhruba dvouhodinový mítink uzavřela. Její refrén je jednoznačný: „Muharrem Ince!“
