Pane profesore, jaké byly vaše první dojmy z egyptské Núbie?
Ohromující. Na celý život ovlivnily můj vztah k Egyptu, poušti a památkám.
Jak se to přihodilo?
Ze smutné, šedivé Prahy tehdejšího Československa jsem na jaře 1964 jako student 4. ročníku egyptologie odletěl s expedicí vedenou profesorem Zbyňkem Žábou do Káhiry a odtud jsme pokračovali auty podél Rudého moře do Asuánu a Núbie. Během pár hodin jsem se ocitl uprostřed nádherné divočiny na 1. nilském kataraktu v době, kdy je zdejší krajina obzvlášť kouzelná a barevná, protože všechno kvete. Kolem nás rozpálené skály nad Nilem s monumentálními chrámy, palmy a věčně zářící sluníčko, které tomu všemu dodávalo ještě větší půvab. Byla to velmi dobrodružná výzkumná práce. S profesorem Žábou jsme lezli po rozpálených skalách, vyhledávali a dokumentovali skalní obrazy a nápisy.
Celou cestu jsme si pochutnávali na vychlazené limonádě, kterou nám číšník servíroval. Když jsme se šli ke konci plavby projít po lodi, k našemu zděšení jsme viděli, jak tahá vodu vědrem z Nilu a rozlévá ji do připravených sklenic.
