Jedna ze zpráv, které mě opravdu potěšily, zní, že Čína má konečně jadernou balistickou střelu, s níž zasáhne jakékoliv místo Ameriky, a ta není schopná ji sestřelit.
Ne že bych přál USA něco špatného. Jen si myslím, že když má člověk vlka za zadkem, běží ze všech sil.
Problém Západu je, že od studené války vyklusává jako atlet po vítězném sprintu. Proto jsme taky tam, kde jsme. Naše krize - ekonomická, myšlenková i důvěry - nepřišla náhodou. Máme problém: můžeme si sice koupit za pár šupů GPS do auta, mobilu i hodinek, ale přesto jako celek nevíme, kam míříme.
Čína zkouší nezachytitelnou střelu |
Studená válka byl poslední velký koncept západního světa. Cítil vlka u zadku a sakra kmital. Vůdci museli mít vizi, vést a nést zodpovědnost. Řídili svět plný důvěry ve vlastní síly, schopnosti a nadřazenost svého systému i hodnot. A co máme my? Ekonomická krize a krize eura spolu s iráckým bláznovstvím otřásly důvěryhodností v dnešní vůdce i instituce.
Poslední roky odhalily, že jedeme na setrvačník. Právě se dojímáme nad úmrtím Neila Armstronga, muže z Měsíce. Nejvíc bychom ho však uctili, kdybychom si místo falešného patosu položili krutou otázku: Jak to, že oni to tehdy dokázali a my ne?
Je to tím, že je hnal ten vlk a oni běželi. Jako společnost byli efektivnější, měli cíl a strategii, která je vedla i bez GPS. Hořký vtip je v tom, že ani tu jsme nevymysleli: je to taky produkt studené války vydumaný kvůli navádění raket. To až my jsme si z ní udělali hračku. Je to příznačné. Jsme ve věku hraček. Co je vynálezem doby? Jestli třeba řeknete Facebook, řeknu já, že z toho, co mělo být komunikační revolucí, se vylíhl banální kanál k infantilní výměně fotek a drbů. Produkujeme stále dokonalejší iPhony, iPady, úžasnější mobily - a vše dohromady to připomíná ty fantastické foťáky s tak zbytečně vysokým rozlišením, že už ničemu nepomůže. Ale hračka je pořád lepší.
Proč bychom si taky nehráli, když máme už skoro čtvrt století pocit, že nám šampionům nesahá nikdo po kotníky a vládneme světu navždy. Elity nám neřeknou, že je to iluze a že v prognóze nejdynamičtějších měst světa roku 2025 jich je z prvních šesti pět čínských a New York je až sedmý. Hrají si totiž taky. Američtí kongresmani se přou, zda je brambora zelenina, v Česku prezidentský kandidát nejsilnější vládní strany oznámí, že chce řešit přechylování cizích ženských jmen. To jsou naše problémy.
Žijeme v hravém světě, který oběhne fotka nahatého prince Harryho, ale v němž totálně zapadne zpráva, že Čína má konečně jadernou raketu, s níž zasáhne jakékoliv místo Ameriky.
A tak si říkám, co by se muselo stát, abychom pochopili, že vlk je už docela blízko, přestali si hrát a začali zase soutěžit.
