Je jim šest až patnáct let. Obličeje si maskují šátky. Starší kluci třímají obstarožní pušky, mladší si musí vystačit s klacky. „Do kleku! Připravit zbraň!“ ozývají se povely a chlapci v sandálech a otrhaných kalhotách si poslušně klekají na zem.
Tak podle časopisu Der Spiegel vypadá výcvik dětské policejní jednotky založené příslušníky domorodého národa Nahua v mexickém státě Guerrero. Je součástí domobrany Policia comunitaria, která vznikla asi před deseti lety a má v hornatých oblastech na jihozápadě Mexika zajišťovat bezpečí.
Guerrero je jedním ze tří nejchudších států Mexika a také jedním z regionů, které jsou nejvíce zasaženy organizovaným zločinem. Narkokartely tudy pašují kokain z Jižní Ameriky, v odlehlých oblastech pěstují mák pro výrobu opia a heroinu. Moc centrální vlády sem nedosáhne. Tady vládne kartel Los Ardillos.
Každý se musí zapojit
Nahuové, které lze považovat za potomky Aztéků a Toltéků, platí krvavou daň. V polovině ledna zločinci přepadli auto s deseti domorodými hudebníky. Zastřelili je a jejich těla spálili. Vesničanům došla trpělivost. „Každý se musí zapojit: muži, ženy a děti také. Jinak se hrozby ze strany zločinců nezbavíme,“ hájí myšlenku vyzbrojení dětí šéf domobrany Bernardino Sánchez Luna.
Niño sicario: fenomén dětských vrahů ovládá drogové kartely |
Mluví o masakrech domorodců, silnicích pod kontrolou kartelu, výpalném. „A navíc začali unášet naše děti a nutí je, aby se přidaly ke kartelu,“ vysvětluje Sánchez. Poukazuje tak na znepokojivý směr, kterým se vleklá a krvavá mexická drogová válka vydala.
Narkokartely neustále potřebují přísun nové pracovní síly, a proto čím dál častěji verbují děti. Už před deseti lety Mexikem otřásl případ čtrnáctiletého chlapce, který pod přezdívkou El Ponchis (Kapuce) pracoval jako zabiják pro Jihopacifický kartel. Zavraždil minimálně čtyři lidi, kterým usekl hlavu. Jejich těla pověsil z mostu. Od té doby se situace jen horší.
Volání o pomoc
Kariéra v narkokartelu je pro mnoho chudých dětí lákavější než vidina dřiny na poli nebo nejistý pokus o emigraci do USA. Cena je však vysoká. „V Mexiku jsou každý den zavražděny v průměru tři děti,“ říká Juan Martín Pérez García, ředitel organizace na ochranu dětí REDIM. Od začátku tisíciletí bylo v Mexiku zavražděno 21 000 chlapců a dívek, dalších 7 000 jich je nezvěstných.
Ve srovnání s tím je dětská domobrana chudých vesničanů z Guerrera vlastně neškodná a je ji potřeba vnímat spíše jako akt zoufalství. „Vytvoření dětské policejní jednotky je vlastně volání o pomoc. Domorodí obyvatelé jsou proti mafiím bezbranní, protože stát se na ně vykašlal,“ míní ochránce lidských práv Abel Barrera.
Krvavé soupeření drogových mafií si minulý rok vyžádalo 34 600 mrtvých. To je nejvíce v historii Mexika. Některé narkokartely fungují jako stát ve státě a centrální vláda na územích pod jejich kontrolou nemá žádnou moc.
Důkazem je například loňský pokus o zadržení jednoho ze synů drogového krále Juaquína „Prcka“ Guzmána, který si v současnosti odpykává trest v USA. Vojenská jednotka sice Ovidia Guzmána ve městě Culiacán zatkla, ale tváří tvář palebné přesile narkokartelu Sinaloa ho musela propustit a dát se na ústup (více zde).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
