Bruno je zkrátka potížista. Jako by nestačilo, že svým měsíčním bezstarostným touláním po jihu Bavorska, kam se zaběhl až z rodného kraje poblíž italského Trentina, loni způsobil v Německu pozdvižení.
Jeho ležérní promenování poblíž oblíbených alpských letovisek a loupežné výpravy k farmám ukončili loni 26. června 2006 až němečtí myslivci.
Ještě předtím se Němci pokoušeli za pomoci finských odborníků na lov medvědů a jejich psů Bruna odchytit živého. Neúspěšně.
Kulky do jater a do plic potrestaly medvěda za smrt desítek ovcí, za vybrakované úly a kurníky. Jména lidí ze skupiny úspěšných lovců, kterou Bavorsko kvůli odstřelu zvířete speciálně zřídilo, pro jistotu nebyla zveřejněna. Anonym totiž vyhrožoval jejich zabitím.
Itálie si na zastřelení svého medvěda stěžovala v Bruselu Evropské komisi. V Německu se zvedla vlna protestů.
Stoibär (další Brunova přezdívka, jež vznikla spojením příjmení bavorského premiéra s německým slovem pro medvěda) se stal kultem.
Na místě jeho tragického skonu, alpské louce Kumpflalm, Brunovi příznivci vztyčili kříž, u kterého "pozůstalí" nechávají svazky květin. Bruna si bylo možné koupit i na tričku s poněkud neaktuálním nápisem "Nikdy mě nedostanete" nebo jako plyšového mazlíka.
Brunovy posmrtné problémy
Bruno však dělá problémy i "ze záhrobí". Itálie se naštvaně dožaduje mrtvoly zvířete, které si nárokovala i v dobách jeho putování po rakouskobavorském pomezí.
Řím má podporu spolkového ministerstva životního prostředí, které v parafrázi slavného Kennedyho výroku "Jsem Berlíňan" uvedlo: "Der Bär ist ein Italiener (Ten medvěd je Ital)".
Huňáč se sice narodil ve volné přírodě v italských Alpách, jeho rodiče, které od Slovinska zakoupila římská vláda, tam však byli vysazeni v rámci projektu, který měl vrátit medvědí populaci do místních hor.
Proto byl i syn rodičů Jozeho a Jurky podle úřadů ve Věčném městě vlastnictvím italského státu.
Bavorský ministr životního prostředí Werner Schnappauf o tom nechce ani slyšet. "Zvíře, které se narodilo v divočině, patří zemi, ve které zemřelo," argumentoval pro Süddeutsche Zeitung.
V písemné odpovědi spolkovému resortnímu kolegovi také uvedl: "Rozumím tomu, že medvěd leží Italům u srdce. To ale v Bavorsku není jinak."
Bavorská správa už devět měsíců schovává šelmu v mrazáku na neznámém místě a chystá její vycpání.
Po něm by se Bruno měl objevit jako exponát na zámku Nymphenburg po boku svého předka, jehož zastřelením medvědí rod z Německa na 171 let vymizel. Do té doby, než se Bruno vydal na svou expedici...
Německá média nabádají své politiky, že by měli vyjít Italům vstříc. Předáním ostatků nebohého medvěda by mohlo Německo svým partnerům ukázat dobrou vůli a úspěšně tak završit svoje současné předsednictví Evropské unie.
Mrtvý medvěd se může stát "euromedvědem"
Nabízí se však otázka, jestli nemají evropští politici nic užitečnějšího na práci než se přetahovat o jednu medvědí kůži.
Zastřelená šelma jako by symbolizovala dnešní podobu Evropské unie. Má rodiče ze Slovinska, narodil se v Itálii. Z domova v italských Alpách odešel do Rakouska, aniž se zdržoval kontrolami na hranicích. Smrt ho nakonec zastihla v Německu. Jeho budoucnost je však - podobně jako v případě evropské integrace - hodně nejistá.
Hádka o Ötziho
Bizarní příběh, ve kterém hrála hlavní roli slavná mrtvola, už Itálie zažila. S Rakouskem se přela o to, komu patří slavný Ötzi, pračlověk dokonale uchovaný v ledu.
Šlo o to, kdo bude moci mumii starou pět tisíc let využívat jako turistické lákadlo. Objev z roku 1991 začali zkoumat Rakušané, ale brzy se přihlásili Italové. Místo nálezu totiž leželo přesně na hranici mezi oběma zeměmi. Po přeměření se zjistilo, že ledový hrob byl jen 92 metrů od dělicí čáry na italské straně.
Při určování jeho "národnosti" Italové argumentovali jeho typicky italskou sekyrou, zatímco Rakušané jeho zaalpskou stravou. Ötzi nakonec odpočívá v muzeu v italském Bolzanu.
