Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Na Balkáně si nikdy nemůžete být ničím stoprocentně jistý,“ myslí si balkanolog. „Ale to, že by začala nová válka, je krajně nepravděpodobné. Když se podíváte na zprávy z médií za poslední roky, tak zjistíte, že se to víceméně v bledě modrém opakuje každý rok, bylo tomu tak loni i předloni, v roce 2012 i 2011.“
V Kosovu je 4 tisíce zahraničních vojáků
„Je to takový, řekl bych, oblíbený folklor, kdy etničtí Srbové, kteří tvoří většinu ve třech severokosovských okresech, v okamžiku, kdy se tam kosovská vláda pokouší prosadit svoji autoritu, udělají na oplátku to, že zablokují hraniční přechody. Pravidelně se to opakuje,“ upozorňuje Zrno.
„Vypadá to pokaždé potenciálně nebezpečně, stahují se tam kosovské policejní síly a srbský prezident má nějaké dramatické vyjádření,“ vysvětluje Matyáš Zrno. „Ale nesmíme zapomínat, že celou tu dobu je v Kosovu skoro čtyři tisíce zahraničních vojáků, v okolí jsou země NATO, takže představa, že by v podobné geopolitické situaci došlo k válce, to je téměř vyloučené.“
Současné napětí vyvolala na první pohled banální zápletka. Kosovská vláda totiž od 1. srpna mění cestujícím přijíždějícím ze Srbska srbské doklady za nové identifikační průkazy vydané Kosovem s platností na tři měsíce. Ty mají sloužit ke vstupu a odjezdu ze země. Ze strany Srbska přitom už tohle nařízení platí.
Sever Kosova? Eldorádo pro pašeráky
„Sever Kosova je takové zvláštní území nikoho. I když je součástí Kosova, jeho úřady tam vlastně nevládnou a značný vliv tam má Bělehrad, tedy Srbsko. Kromě toho, že jde o území nikoho, tak je to úplné eldorádo pro pašování zboží, protože tam neplatí žádná jednoznačná pravidla,“ popisuje vedoucí zahraniční redakce CNN Prima NEWS.
„Je tam tedy značná skupina pašeráků, kteří mají zájem na tom, aby se ta situace nestabilizovala, a to ani z jedné strany, kosovské a srbské. V tom pašování totiž jedou obě skupiny společnou rukou. Jak srbská, tak kosovská mafie tam bezproblémově spolupracují. Na druhou stranu pro místní příslušníky srbské menšiny má každá eskalace napětí symbolický význam,“ konstatuje Zrno.
„Žijí si tam víceméně po svém, mají srbské poznávací značky, učí se podle srbských osnov, a platy dostávají z Bělehradu,“ říká balkanolog. „A přitom jsou stále součástí toho nenáviděného Kosova. Bělehradu jde o to, aby se ten konflikt udržoval na hranici probublávání, aby ten hrnec úplně nevybouchl. Pro Srbsko je to výhodné, protože to komplikuje stabilizaci Kosova, jež není v zájmu Bělehradu.“
Přitom politik z vládní Srbské pokrokové strany Vladimir Dukanovič na Twitteru napsal, že Srbsko bude zřejmě nucené provést „denacifikaci Balkánu“. Podle balkanologa je to ale pouhý radikální výkřik pomyslného „srbského pitbulla“.
„Všude najdete takového exota, který ostrými slovy testuje terén. Ale realita je taková, že Srbsko není mocností, která by si mohla dovolit kohokoliv „denacifikovat“. Je obklíčena zeměmi NATO a EU nebo zeměmi, které jsou v jejich vlivové zóně. Nemá pozemní hranici s Ruskem, nemá žádné nerostné bohatství, které by stálo za řeč, nemá jaderné zbraně a má dost starostí samo se sebou,“ podotýká balkanolog.
Přestřelka dvou nacionalistů
Podle Matyáše Zrna je navíc Srbsko ekonomicky závislé na Bruselu a nemá důvod s Evropou válčit. „Samozřejmě i srbský prezident Vučič má často výroky na hraně příčetnosti, ale v zásadě je to pragmatik, který rozhodně nehodlá riskovat něco tak šíleného, jako je válka, ve které nemá nejmenší šanci zvítězit.“
Rusku by se podle balkanologa jakýkoliv neklid v Evropě hodil, zejména na pozadí válečného konfliktu s Ukrajinou, který se nevyvíjí podle představ Kremlu. Ale Zrno nepředpokládá, že by Srbsko zcela jednoznačně vystoupilo na straně prezidenta Putina. „Srbové znají Rusko. Jak kdysi říkal nebožtík Miloševič, Rusové vás vždycky budou verbálně podporovat, ale až dojde na lámání chleba, tak se na vás vykašlou.“
„To ví i prezident Vučič,“ míní Zrno. „A pochybuji, že by riskoval zatažení Srbska do nějakého většího konfliktu, což by znamenalo krvácet za Rusko, aniž by měli Srbové reálnou šanci od Ruska dostat nějakou konkrétní pomoc.“
Srbský prezident Aleksandar Vučič je podle balkanologa rafinovaným pragmatikem.
V Rozstřelu Matyáš Zrno podrobně charakterizoval současnou vnitropolitickou situaci v Srbsku i v Kosovu. Srbského prezidenta Alexandara Vučiče charakterizoval jako bývalého radikála a nacionalistu, který v minulosti požadoval za každého zabitého Srba padesát mrtvých muslimů. Později se ale jeho rétorika umírnila a stal se z něj rafinovaný šibal, který dokáže hrát na obě strany, tedy umí vyjednávat jak s Ruskem a Čínou na straně jedné, tak s EU a NATO na straně druhé.
Jeho kosovský rival, premiér Albin Kurty, má rovněž radikální minulost. Vůdce studentských nepokojů z 90. let měl vůči srbské menšině v Kosovu v minulosti nesmiřitelný přístup, ale také on se stal časem pragmatikem. „Na obou stranách máme tedy politiky, kteří jsou bezesporu nacionalisté, ale na druhou stranu to nejsou šílenci, nejsou to lidé, kteří by nebyli schopni spolu vést nějaký pragmatický dialog,“ tvrdí Zrno.
Kosovo a heroin
Balkanolog následně hovořil o aspiracích obou zemí, o tom, že Kosovo usiluje o vstup do NATO i EU. „Dokonce se v Kosovu v tuto chvíli používá euro jako oficiální měna. Je to většinově muslimská země, která má ale jasnou prozápadní politiku.“
Na druhou stranu jde o stát, který trpí velkou mírou korupce. „Někdy se to až přehání, když se tvrdí, že Kosovo je nějakým ‚narko-státem‘. Není to tak, že by po vzoru Kolumbie v osmdesátých letech žilo z obchodu s drogami. Kosovští Albánci ale mají rozsáhlou diasporu všude po světě, mají hodně specifický jazyk, kterému v podstatě nikdo nerozumí. Mají velmi pevné rodinné a klanové vazby, takže jsou samozřejmě ideální pro vytváření pašeráckých sítí.“
„Albánské komunity žijí od Turecka po západní Evropu, takže kontrolují především obchod s heroinem v Evropě, a to přes balkánskou stezku. Ale popravdě řečeno, z Kosova stezka často vede přes Srbsko. Takže Albánci pracují ruku v ruce se srbskou mafií, jako by se nechumelilo,“ uzavírá Matyáš Zrno.
