Drobná agilní řeholnice Tereza, k níž patřil věčný úsměv stejně neodmyslitelně jako modrobílé sárí, se již šest let po smrti stalou jednou z nejrychleji blahořečených v historii. Učinil tak Jan Pavel II. v říjnu 2003 ve Vatikánu za účasti více než 150 tisíc lidí, katolíků, ale i muslimů. Zázrak nutný k blahořečení se měl stát 5. září 1998, přesně rok po smrti Matky Terezy, v klášteře u bangladéšských hranic, kam s velkým nádorem v břiše přišla Indka Monika Besraová. Nádor údajně zmizel poté, co se jeptišky modlily k Matce Tereze.
Matka Tereza se narodila jako Agnes Bojaxhiuová 27. srpna 1910 v nynějším hlavním městě Makedonie Skopje. Při křtu dostala jméno Agnes a doma jí říkali Gonxha (Poupátko). V osmnácti letech vstoupila v Dublinu do řádu loretánských sester a krátce nato odjela do Indie, kde složila řeholní slib a přijala jméno Tereza. Několik let učila na řádové škole v Kalkatě dívky z bohatých rodin.
Aby mohla pomáhat chudým, vymohla si u papeže povolení odejít z kláštera. V roce 1950 jí přišla z Vatikánu odpověď schvalující novou kongregaci sester Matky Terezy, kterou pojmenovala Misionářky lásky. Tento řád, jehož byla Tereza představenou 47 let, má dnes přes 4500 členek ve více než sto třiceti zemí. Od roku 1984 existuje i jeho mužská větev Misionáři lásky. Již v 50. letech založila Matka Tereza v Kalkatě několik útulků pro chudé a nemocné.
V květnu 1990 vznikl první dům Misionářek lásky i v Československu - ve slovenské Čadci. Krátce nato byla otevřena pobočka jejího řádu i v Praze. Československo navštívila Matka Tereza poprvé již v roce 1984, podruhé přijela v roce 1990.
Jako nositelka Nobelovy ceny za mír (1979) dokázala Matka Tereza také při svých cestách po světě získat četné prostředky pro Řád Milosrdenství, který v roce 1950 založila a který patřil na sklonku jejího života údajně k nejbohatším řádům na světě.
