Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Čejkou v Kontextu:
Severní Gaza je v troskách a velení palestinské teroristické organizace nad ní podle oznámení izraelského velení ztratilo kontrolu. Vůdce Hamásu v Gaze Jahjá Sinvár je údajně izolovaný ve svém bunkru. Izraeli se ovšem také krátí čas k dovršení cílů své vojenské operace, protože tlak jeho spojenců na příměří každým dnem sílí. A tak se dá čekat, že vláda Benjamina Netanjahua v blízké době vyhlásí, že dosáhla vítězství.
Za to by mohla označit například dopadení nebo likvidaci některého z významných představitelů Hamásu. Například Muhammada Dajfa, který je považován za hlavního strůjce masakrů ze 7. října. „Izrael v okamžiku, kdy bude mít důkazy o likvidaci velkého jména typu Sinvára nebo Dajfa, vyhlásí, že Hamás byl zničen. Ale podle mě půjde o určitou propagandu, protože je velmi obtížné, prakticky nemožné Hamás zlikvidovat,“ myslí si Marek Čejka.
Marek Čejka odborník na Blízký východ a konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Autor knih Korán, meč a volební urna, Dějiny moderního Izraele nebo Izrael a Palestina. |
Odolnost Hamásu podle něj pramení z decentralizovaného vedení. „Vůdci jako Sinvár nebo Dajf si v mezidobí vychovali své nástupce, jejichž jména ze strategických důvodů tají. Hamás prokázal, že není navázaný na konkrétní charismatické velitele. Naopak má velmi silnou schopnost regenerace a i když je zabit třeba dokonce i jeho samotný duchovní vůdce, tak to nemusí nic znamenat,“ vysvětluje Čejka.
Právě to se stalo před dvaceti lety, kdy izraelská raketa sprovodila ze světa zakladatele Hamásu šejcha Ahmeda Jásina. Téměř slepý stařec upoutaný na vozíček položil jeho základy v roce 1973, když po svém návratu z náboženských studií v Káhiře založil v Gaze charitativní organizaci vycházející z myšlenek Muslimského bratrstva.
Ironií osudu je, že Izrael ho v tom tehdy podporoval. Pásmo Gazy bylo v sedmdesátých letech chudší než Západní břeh, bylo však relativně klidné a tamní palestinští uprchlíci měli daleko větší vztah k víře než převážně sekulární Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata. Izraelci, kteří Gazu od šestidenní války v roce 1967 okupovali, se tehdy obávali, že by tam Arafatovy složky mohly získat vliv.
„Šejch Jásin se svolením Izraele založil sociální charitu nazvanou Islámské centrum. Byla úplně apolitická, zabývala se hlavně sociální činností chudému obyvatelstvu Gazy. Na pozadí už byly nějaké politické myšlenky, ale rozhodně neexistovalo žádné ozbrojené křídlo. Izrael celá 70. léta a část 80. let její činnost neomezoval, naopak tam byla i určitá podpora,“ rekapituluje kořeny Hamásu Čejka.
Jenže zatímco Arafat se postupem času začal klonit k mírovým rozhovorům s Izraelem, vlajku teroru převzala organizace, která se zrodila z Jásinovy charity: Hnutí islámského odporu čili Hamás. V roce 2007 převzal kontrolu nad Gazou a od té doby svedl s Izraelem už pět válek. Židovský stát se ho ovšem nikdy nepokusil zcela zničit a naopak jeho vládu tiše toleroval, za což se dnes na hlavu premiéra Netanjahua snáší tvrdá kritika.
„Netanjahuova dlouhodobá politika vůči Palestincům se nese v duchu rozděl a panuj. Místo toho, aby víc podporoval demokratické procedury v Palestinské samosprávě, prosazoval strategii rozdělení palestinských území. Prostřednictvím Egypta jednal o ekonomických úlevách pro Gazu, povolil financování Hamásu ze strany Kataru. Ty finance šly oficiálně na platy úředníků palestinské samosprávy a civilnímu křídlu Hamásu. Ale co se s nimi potom dělo, to je věc druhá,“ uzavírá Marek Čejka.
Jaký vliv má na vedení Hamásu Írán? Proč se v jednání tak silně angažuje Katar? Jaké byly cíle teroristické operace ze 7. října? A dokáže se Izrael při budoucí správě Gazy obejít bez civilního křídla Hamásu? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
