Do Intramuros se uchýlím vždy, když chci alespoň na čas uniknout z hektického ruchu kontrasty přesycené Manily. Hradbami obehnané město je připomínkou španělských koloniálních časů. Od konce 16. století se zde historie zapsala kostely, mohutnou katedrálou i neméně impozantní pevností Santiago. Kavárničky se tu střídají se stánkovými prodejci nabízejícími květiny i ovocné džusy.
Z obvyklého víkendového bloumání mne však minulý týden vytrhly pozvolna uvadající věnce v místním parku a několik panelů shrnujících nejtemnější kapitolu manilské historie.
Stopy konce druhé světové války na vás v Manile prvoplánově nekřičí na každém kroku, přestože bitevní vřava nemilosrdně prošla celým městem. Mozaiku tehdejších událostí si musíte složit z knih, filmů a výstav, teprve poté před vámi vyvstane obraz, na který se však nebudete chtít dívat dlouho.
