György Bakondi je při představování programu maďarské vlády na zastavení nelegální migrace ve svém živlu. Není divu, elegantní šedesátník, hlavní bezpečnostní poradce premiéra Viktora Orbána, se loni, když se stal klíčovou osobou při výstavbě plotů na hranici se Srbskem a Chorvatskem, vrátil „ke své práci“. V sedmdesátých letech se stal totiž velitelem pohraniční stráže v jihomaďarském Szegedu a na konci komunismu to dotáhl až na zástupce velitele všech maďarských pohraničníků.
Zatímco tehdy se ploty přestříhávaly a bořily a Maďarsko otevíralo hranici východním Němcům prchajícím do západního Německa, loni v létě dostal Bakondi opačný úkol. Zastavit proudy migrantů směřujících z Řecka přes Balkán a Maďarsko téměř stejnou cestou jako kdysi východní Němci. Nikoli před hranicí s Rakouskem jako kdysi, ale na maďarské hranici se Srbskem a Chorvatskem. Za návrat ke starým pořádkům to ale on sám v žádném případě nepovažuje. „Inspirovali jsme se hranicí mezi USA a Mexikem a také tím, jak chrání Španělsko hranici s Marokem,“ vysvětluje Bakondi.
Podívejte se na stavbu plotu na hranicích před rokem:
16. července 2015 |
Na dílo, na jehož vytvoření se podílel, je podobně jako celá maďarská vládnoucí garnitura náležitě hrdý. Uzavření pouze srbské hranice plotem však tehdy nepomohlo. „Během jediného dne se migrační tok změnil a migranti začali přicházet přes Chorvatsko,“ říká Bakondi. Během několika týdnů tudy přešlo 185 tisíc lidí. Přes Maďarsko se tehdy valil doslova celý svět. „Migranti byli z celkem 104 zemí, jen menšina byla ze Sýrie,“ vzpomíná Bakondi na loňské léto. V kolonce „neznámá národnost“ navíc Maďarům loni zůstalo přes dvacet tisíc lidí.
Teprve po postavení plotu na dalších stovkách kilometrů hranice s Chorvatskem příval migrantů ustal. Podle Bakondiho postupně migranty odradily i nové zákony, které označily ilegální překročení hranice za trestný čin, a za poškození plotu dokonce hrozí vězení.
Autem přes plot
Plot ale problém zcela nevyřešil, jen uklidnil. „Počet poškození plotu stoupá. Migranti začali k jeho protržení používat auta,“ vysvětluje Bakondi. Čísla mluví jasně. Za první čtyři měsíce tohoto roku překročilo maďarskou hranici ilegálně přes deset tisíc migrantů a počty se stále zvyšují. Zatímco v lednu to bylo deset až patnáct lidí denně, v dubnu to bylo už kolem 125, z toho byla zhruba šestina zadržena právě při překonávání hraničního plotu.
„Máme proti sobě mocnou, mezistátně spolupracující převaděčskou mafii, která měla z migrační vlny miliardové zisky,“ říká.
Samozřejmě, že oproti vrcholu krize, kdy hranici překračovala měsíčně zhruba stovka tisíc migrantů, je to stále zlomek. Přesto má Maďarsko připraveny miliardy forintů k dalšímu posílení ostrahy, například v podobě plotu na hranici s Rumunskem. Zatím panuje při ochraně maďarské hranice jediné tabu – použití střelných zbraní. „K tomu může dojít pouze, pokud migrant použije zbraň jako první,“ říká Bakondi. A kolik je na hranici nasazeno vojáků a policistů? „To je státní tajemství.“
Když dojde řeč na kvóty, je od Bakondiho slyšet jasné ne. „Je pro nás zcela nepřijatelné, aby někdo v Bruselu rozhodoval o tom, koho my vezmeme na své území. Máme náš vlastní plán, který staví na ochraně hranic a vracení migrantů.“
Ministr: Migranti nepatří EU
Ve srovnání s tvrdě vojensky vystupujícím Bakondim je maďarský ministr spravedlnosti László Trócsányi žoviální akademik, který nezapře léta na postech velvyslance v Paříži a Bruselu. Zdání ale klame. Když hovor sklouzne ke kvótám, je muž, který mimo jiné připravil maďarskou žalobu proti přijetí kvót, tvrdý jako žula. A právní argumenty proti přerozdělování uprchlíků sype z rukávu. „Migrace a imigrace patří do kompetence členských států Evropské unie. Přijetí kvót by znamenalo přesun kompetencí mezi EU a členskými státy,“ říká. „Volný pohyb je pouze pro občany EU, nikoli pro migranty.“
Zviklat se nenechá, ani když se řeč stočí na maďarskou revoluci 1956, po jejíž likvidaci sovětskými tanky uteklo na tři sta tisíc Maďarů do Rakouska. Tam v uprchlických táborech čekali, až si je další země rozeberou. „Srovnávat tento případ se současnou migrační vlnou nejde. Dnešní migranti často vůbec nespolupracují, nemůžeme je ani identifikovat. Nemají pasy, neznáme jejich jména,“ tvrdí Trócsányi.
A když ministr dostane dotaz, kde vidí jako bývalý diplomat možný kompromis mezi maďarským odmítáním přerozdělování běženců a postojem velké části západních států EU, zamyslí se. „Bude to velmi obtížné. Čekají nás hodně dlouhá jednání.“
