U zvonice kostela Narození Panny Marie stojí statný padesátník v zelené bundě a zachmuřeně obhlíží hladinu. Za normálních okolností by mu omývala holiny, ale nyní se vlní o dvanáct metrů níž. Kamenité boky Liptovské Mary jsou necudně odhaleny pohledům místních, kteří si v chladném únorovém ránu vyšli na hráz.
Jozef Kuniak tuší, že je zle. Je skoro polovina února, tatranské vrcholky jsou skoro bez sněhu a třetí největší přehrada na Slovensku je na suchu. „Podobné situace byly i v minulých letech, ale co sem chodím jako rybář, takový stav nepamatuji. Hladina byla občas nízko, ale teď je přehrada naplněná jen na čtyřicet procent. To je velmi špatné,“ odtuší Kuniak.
Suchá zima je noční můrou místních podnikatelů. Majitelé penzionů v Liptovském Mikuláši uvádějí, že letos mají až o padesát procent méně hostů než loňskou zimu. A pokud se hladina během jara nezvedne, turistický ruch se nezahojí ani v létě.
