Když Lincoln v únoru 1860 dorazil z Illinois do New Yorku, měl před sebou velký úkol: sjednotit rozhádané republikány. Teprve šest let starou stranu spojoval v podstatě jen odpor k otrokářství a pokud z ní měl učinit relevantní politickou sílu, získat nominaci na prezidenta a volby vyhrát, musel to změnit.
 |
Příležitost mu poskytla série přednášek pořádaná spolkem Mladí muži Republikánské unie. Zatímco piloval svoji řeč, navštívil fotografické studio renomovaného Matthewa Bradyho, jehož tehdejší odborné žurnály nazývaly „princem fotografie“.
Brady přes svůj věhlas ve skutečnosti nepořizoval snímky sám, využíval služeb talentovanějších lidí, jako byl například Alexander Gardner či Timothy H. O’Sullivan, který později pořídil slavný snímek z bitvy u Gettysburgu. Bradyho role byla spíše manažerská, jeho přínos k dějinám fotografie to ale nijak nesnižuje. Odborníci ho považují za vynálezce kultury celebrit a předchůdce moderních paparazzi.
Celebrity si dnes spojujeme s vybranou módou a pozlátkem, ale Lincoln ani zdaleka nesplňoval standardy své doby. Počestný právník ze Středozápadu si sice na cestu do New Yorku pořídil nový oblek, ten byl však na jeho vysokou postavu stále krátký. Svým průvodcům z řad mladých republikánů se za zanedbaný a nedůstojný vzhled omlouval. „V novém oblečení a na cizím místě se cítil nesvůj,“ vzpomínal jeho přítel Ward Hill Lamon.
Brady rychle poznal, že v tomto případě nebude moci aplikovat svůj tradiční formální styl, uvádí historik Harold Holzer specializující se na Lincolna a americkou občanskou válku. Majitel slovutného brooklynského studia přistoupil k několika opatřením, která z ošuntěle působícího Lincolna učinila působivého muže hodného prezidentského křesla.
Na svých dřívějších portrétech Lincoln seděl. Brady se naopak rozhodl zdůraznit jeho impozantní výšku a postavil jej před sloup s rukou položenou na dvě knihy (zřejmě znázorňujícím Bibli a Ústavu), které měly doložit intelektuální kapacitu pózujícího politika. Sloup pak byl biblickým symbolem soužení, obětavosti a síly.
Fotograf také donutil Lincolna, aby si rozepnul oblek: cílem bylo zamaskovat špatný střih a úzký hrudník republikánského kandidáta. Vychrtlý čahoun hned působil mužněji, Brady mu navíc zkrotil „divoké republikánské vlasy“, které tolik vyčnívaly na dřívějších fotografiích.
Ale ani po těchto úpravách nebyl Brady spokojen. „Měl jsem velké potíže vytvořit přirozený obraz,“ přiznal. Požádal Lincolna, aby si upravil límec. „Aha, vidím, že mi chcete zkrátit krk,“ poznamenal fotografovaný. Oba muži se rozesmáli. Brady skutečně docílil toho, že Lincolnův dlouhý, tmavý krk nebyl na fotografii vidět. Z neotesaného venkovana udělal rozvážného gentlemana.
Řeč, která strhla New York
Lincoln po pořízení fotky pokračoval ve svém plánu. Na vysoké škole Cooper Union se předvedl jako brilantní řečník. Jeho slova, že demokraté podporující otroctví nejsou ve skutečnosti žádní konzervativci, ale naopak sabotéři odkazu Otců zakladatelů, New York zcela ohromila. „Žádný člověk ještě nikdy neudělal takový dojem, jako když Lincoln poprvé oslovil newyorské publikum,“ neskrýval obdiv novinář Horace Greeley.
Sklizeň smrti. Občanská válka byla prima kšeft, fotografové aranžovali mrtvé |
Jeho řeč se šířila napříč zemí. A stejně tak i snímky pořízené Bradym. Používání fotografie pro politické účely bylo tehdy teprve v plenkách, ta Lincolnova se nicméně stala vzorem pro volební odznaky, obálky knih, vlastenecké tiskoviny, obrazy a další propagandistické materiály.
A když Lincoln získal republikánskou prezidentskou nominaci, Frank Leslie’s Illustrated Newspaper zveřejnil první celostránkovou rytinu založenou na fotce z Bradyho studia. Sám Lincoln si byl síly fotografie dobře vědom. „Brady a Cooper Institute ze mě udělali prezidenta,“ řekl poté, co usedl do Bílého domu.
Lincoln využíval služby Bradyho studia dál a jako prezident se stal nejfotografovanějším mužem na světě. Existuje více než 130 Lincolnových fotografií, z toho čtyřicet jich pořídil Bradyho zaměstnanec Alexander Gardner.
Imigrant ze Skotska prezidenta též fotil při jeho návštěvách bojišť občanské války, na jedné fotce se Lincoln tyčí ve vojenském ležení nad generálem Johnem A. McClernandem a šéfem tajných služeb Allanem Pinkertonem. Jeho výšku ještě umocňuje typický cylindr.
Byl to též Gardner, kdo 5. února 1865 pořídil Lincolnův poslední oficiální portrét. Snímek je unikátní. Gardnerovi praskla skleněná deska sloužící jako fotografické médium. Pořídil tak jedinou kopii, poškozenou desku vyhodil.
Z fotografie vyčnívají hluboké prezidentovy vrásky. Jeho tvář je plná únavy z čtyři roky trvající války proti otrokářské Konfederaci, má na ní však také lehký úsměv. Generál Sherman dobyl klíčový přístav Savannah a rozprášil průmyslovou základnu Konfederace.
Vítězství Unie bylo na dosah a Lincoln už vyhlížel své druhé prezidentské období. Dlouho se z něj ale neradoval. 14. dubna jej ve washingtonském Fordově divadlu zastřelil sympatizant Konfederace John Wilkes Booth.
