Badatelé tvrdí, že našli ostatky takzvané nukleární rodiny právě z doby kamenné, byť z jejího samotného konce. Zmíněnou rodinu lze zjednodušeně charakterizovat jako geneticky spřízněné společenství otce, matky a jimi zplozených potomků. Jinými slovy, přinejmenším někteří obyvatelé střední Evropy žili již před 4 600 roky v rodině zhruba podobné té naší.
"Po zjištění genetické příbuznosti mezi oběma dospělými i dětmi společně pochovanými v jednom hrobě lze říci, že jsme nalezli nukleární rodinu z prehistorických evropských dob – máme za to, že jde o vůbec nejstarší prokázanou příbuznost tohoto typu," nechal se slyšet Wolfgang Haak z univerzity v australském městě Adelaide, která zkoumala DNA našich dávných předků.
"Jejich jednota ve smrti naznačuje společenství v životě," dodal expert bádající v Adelaide.
Měli čas žít jako rodina? ptají se vědci
Archeologové v tomto případě zkoumali pohřebiště tzv. lidu šňůrové keramiky v německém Eulau, tedy na území spolkové země Sasko–Anhaltsko. Nalezli tu společně pohřbeného muže se ženou a dvěma syny ve věku 4 až 5, respektive 8 až 9 let. Přestože v této kultuře bylo zvykem pohřbívat mrtvé s tváří obrácenou k jihu, zde byly obě děti uloženy mezi rodiče.
"Když se na ně podíváte, cítíte jisté sympatie, byť se jim jako vědci snažíme vyhnout. Přesto vás napadne: Jak tvrdý asi měli život? A zbýval v něm prostor pro vzájemnou lásku?" vysvětluje pro stanici BBC Wolfgang Haak. V tomto konkrétním případě si jsou ovšem experti téměř jisti, že rodina skončila tragicky.
Společně zemřeli, společně byli pochováni
Všichni byli zřejmě najednou zavražděni, o čemž svědčí jejich poničené obratle i zlámané kosti, v jednom případě také proražená lebka. Pochováni byli svými druhy zřejmě nedlouho poté, co vraždící útočníci z místa činu odešli.
"Jejich příbuzní se patrně vrátili do vesnice a našli je zavražděné. Jistě, je to hypotéza, ale zdá se nám pravděpodobná," míní Wolfgang Haak.
Specialisté při výzkumu v Ealau z analýz dochovaných částí zubů zjistili také to, že muž a žena nepocházeli se stejného místa. Jejich rodiště byla od sebe vzdálená nejméně padesát kilometrů.
Zdá se tedy, že si lidé již na sklonku doby kamenné vyhledávali partnera ze vzdálenějších míst. "Připomíná to dynastickou politiku, kdy se vytvářely aliance mezi rody prostřednictvím sňatků. I v této době se takové vazby samozřejmě hodily, třeba v době neúrody či při významném ohrožení zvenčí," konstatuje Alistair Pike z univerzity v anglickém Bristolu.
Obecně však platí, že archeologové si zatím nejsou jistí, jaké společenské vztahy v pradávné historii mezi našimi předky panovaly.
