Místní a doplňovací volby z počátku května pro Labouristickou stranu neskončily zrovna ideálně. Zmar strany ukazuje i fakt, že se k nelichotivým výsledkům vyjádřila pouze prostřednictvím tiskového prohlášení. „Doplňovací volby jsou pro vládní strany vždy velmi obtížné a okolnosti, které k těmto volbám vedly, nám to udělaly ještě těžší. Voliči jsou po právu rozladění tím, kam se naše země dostala během 14 let vlády konzervativců a od současné vlády očekávají, že změny budou mnohem rychlejší,“ uvedli labouristé.
Výsledky ukazují na dlouhodobé tápání vládnoucích labouristů zejména na poli domácí politiky. Premiér Starmer je od loňského vítězství v parlamentních volbách pod palbou kritiky kvůli migraci i nedostatečně rychlému nastartování ekonomiky. Občané si v průzkumech stěžují rovněž na katastrofický stav zdravotnictví. Jediné větší úspěchy britský premiér sbírá na poli mezinárodní politiky při jednání s Donaldem Trumpem a v rámci iniciativy na pomoc Ukrajině.
Nevídané drama v Británii. Svéráz Farage slaví, jeho strana zvítězila o šest hlasů |
Množí se proto kritika, a v partaji, jež loni působila jednotně, se ozývá několik více či méně vlivných frakcí. Takzvaní corbynisté, tedy pohrobci někdejšího lídra labouristů Jeremyho Corbyna, by měli být spíše okrajovou silou. Přece jen jejich modla ve straně skončila proti své vůli i kvůli slabé reakci na antisemitismus, který v ní bujel. Opak je však pravdou a lídryně tohoto křídla Diane Abbottová je jednou z nejhlasitějších kritiček Starmera při zasedání Dolní sněmovny.
Do kategorie „zlaté mládeže“, která by mohla být stranickou budoucností, lze zařadit na první pohled neznámá jména Hamishe Falconera a Georgie Gouldové. První jmenovaný je synem někdejšího spolubydlícího Tonyho Blaira, jímž není nikdo jiný než Charlie Falconer, bývalý náměstek ministra pro bydlení Spojeného království. Vazby na ikonu labouristů má i Gouldová, ta je dcerou Blairova hlavního stratéga.
Léčba Faragem
Skupina rudé zdi čítá 43 labouristů, již se dali dohromady teprve loni v listopadu v reakci na nepříliš radikální postup Starmera v otázkách migrace. Členové se rekrutují zejména z tradičních labouristických bašt, jak už napovídá jejich název. Poznávacím znamením jsou agresivní výstupy v médiích, jimž vévodí Jo Whiteová a John Mann. Jejich taktika je jednoduchá: soustředit se na migraci a, jak vtipně glosují britská média, „přefarageovat Farage“. List The Times však upozorňuje, že taková taktika je předem odsouzena k neúspěchu.
Donedávna nejsilnějším „opozičním“ hlasem uvnitř strany byla takzvaná umírněná levice. Starmer se mohl dlouho spoléhat na její netečnost. Tu však nedávno prolomila Anneliese Doddsová. Ještě loni pevně stála za Starmerem, letos v únoru však rezignovala na svůj post ministryně pro rovnoprávnost na protest proti rozpočtovým škrtům v jejím resortu. V labouristických kuloárech se šušká, že by ji mohla následovat ministryně kultury Lisa Nandyová i ministr pro energetickou bezpečnost Ed Miliband.
Pro Starmera jde o nelichotivou situaci. Loni v červenci oslavil drtivé volební vítězství, od té doby však labouristé v průzkumech padají. Pozici nejsilnější strany, alespoň podle sondáží, získal Farage a jeho Reform UK.
Brexitář Farage boří průzkumy. Jeho partaj by teď v Británii volilo nejvíc lidí |
Současný lídr labouristů má na napravení škod spoustu času, další celostátní volby se musí konat do srpna 2029. Nedávná historie však ukázala, že změny na britské politické scéně mohou být poměrně turbulentní. Stačí se podívat na demolici Konzervativní strany.
