Snímek Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (v originále Ironija suďby, ili S ljogkim parom!) z roku 1975 se stal tradičním snímkem vysílaným během vánočních svátků v Rusku a většině postsovětských států. Na televizních obrazovkách ho sledují miliony diváků. Jeho oblíbenost lze přirovnat k tradičním snímkům českých Vánoc, jakou jsou Tři oříšky pro popelku či Pelíšky.
Ironie osuduSnímek Ironie osudu sleduje skupinu přátel, kteří popíjením v sauně oslavují příchod nového roku. Po oslavách zamíří na letiště, kde však na letadlo posadí nesprávného z nich. Andrej Mjagkov se tak ocitne v tehdejším Leningradu. Myslí si však, že je stále v Moskvě. Taxikáři řekne, aby ho dovezl na jeho domovskou adresu. V Leningradu se však nachází stejná adresa a Andrej se tak dostane do bytu, který vypadá stejně jako jeho vlastní. Když se do něj vrátí jeho majitelka Naďa, najde na zemi opilého Andreje. Přes počáteční odpor se do sebe oba zamilují. Zdroj: CSFD.cz |
Kvůli vyhrocenému dění na Ukrajině si ho však místní lidé o příštích svátcích zřejmě nepustí. Vláda ho s největší pravděpodobností zakáže kvůli herečce, která je ve filmu vypravěčkou příběhu. Zároveň se však objevila na seznamu lidí, které ukrajinská vláda považuje za hrozbu pro národní bezpečnost. Herečka totiž podporuje ruskou anexi Krymu. Paradoxní je, že režisér snímku Eldar Alexandrovič Rjazanov byl až do své smrti v letošním roce velkým kritikem současné ruské politiky, píše server The Guardian.
Ukrajinské ministerstvo kultury před časem sestavilo seznam herců, kteří se svými politickými názory podporují ruské kroky v ukrajinském konfliktu. Zřejmě nejznámějším z nich je Gerard Depardieu, který v loňském roce získal ruské občanství (více zde). Kdysi úspěšný herec kyjevskou vládu rozohnil mimo jiné kontroverzním výrokem, že miluje Rusko a „Ukrajinu, která je součástí Ruska“.
Za film orodují i stoupenci Janukovyče
Depardieu a ostatní herci na seznamu mají zakázaný vstup na Ukrajinu. Nové filmy, ve kterých se objevují, pak nesmí být uvedeny v ukrajinských kinech. Zákon upravující možnost promítání filmů je však v otázce zákazu starších snímků nejednoznačný. Podle ukrajinských médií se přesto Ironie osudu s pravděpodobně už od příštího roku na seznamu zakázaných filmů objeví.
Proti zákazu oblíbeného snímku už stačila protestovat část ukrajinské veřejnosti i ruští politici. Šéf zahraničního výboru ruské Dumy Alexej Puškov na Twitteru uvedl: „Na Ukrajině chtějí zakázat Ironii osudu. Jaký však bude osud samotné Ukrajiny? Je to opravdu to, o čem měl být Majdan? Není to jen ironie osudu, ale určitý sarkasmus osudu“.
Ukrajina ruší zónu volného obchodu s Ruskem, od ledna zavede embargo |
Opoziční blok, politické uskupení sestávající z pohrobků Strany regionů bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, se proti možnému zákazu filmu ohrazuje. Jeho zástupci prohlásili, že případný zákaz se pokusí napadnout u soudu. „Zákaz by nedával žádný smysl, uděláme všechno pro to, aby se nestal skutečností,“ sdělili zástupci strany.
Boj proti odkazu Sovětského svazu
Ukrajinská vláda se v uplynulých měsících snaží vymazat ze světa vše, co by připomínalo odkaz Sovětského svazu. V dubnu schválený balíček zákonů má zlikvidovat veškeré viditelné pozůstatky dřívější sovětské moci, odstranit pěticípé rudé hvězdy, srpy a kladiva, přejmenovat ulice a hlavně strhnout pomníky sovětských vůdců, jichž jsou na Ukrajině stále ještě stovky, připomíná agentura Reuters.
Obsahuje mimo jiné zákaz přehrávání sovětské hymny nebo zničení všech hesel sovětských vůdců na veřejných budovách. Na veřejnosti se nesmí objevit sovětská vlajka ani vlajky dřívějších sovětských republik či sovětských satelitů, pokud nezůstaly dodnes státními vlajkami. Zničeny musejí být i veškeré nápisy, které by obsahovaly slova „Komunistická strana Sovětského svazu“.
Přejmenovány musí být během půl roku nejen ulice pojmenované po komunistických funkcionářích, ale i desítky, možná stovky měst a obcí, jejichž místopisný název přímo odkazuje na sovětskou minulost.
Nový ukrajinský zákon platí na celém území státu, ale jeho uplatnění v povstaleckých zónách na východě země je jen těžko představitelné. Vůdci „lidových republik“ v Doněcku a Luhansku považují sovětský odkaz za základ své proruské ideologie a symbol svazků s Moskvou. Separatisté dávají svoji fascinaci Sovětským svazem na odiv na každém kroku. Na očích jsou zejména plakáty s Josifem Stalinem, které zdobí ulice v Doněcku. Úřady se však snaží prosadit také sovětský model společnosti a potichu zahlazují zmínky o jeho historických zločinech (více o sovětském odkazu v Donbasu se dočtete zde).
