Za další autonomní Kurdistán! Kurdové se snaží vydělat na syrské krizi

Když se v arabských zemích o někom řekne, že uvažuje jako Kurd, znamená to, že je dotyčný pěkně tvrdohlavý. Zřejmě právě pověstná kurdská vlastnost stojí za tím, že se národ od věků vklíněný mezi Peršany, Turky, Araby i Rusy stále drží naživu a bojuje o vlastní státnost. Nyní se kurdská menšina v Sýrii snaží využít neklidné situace v zemi a získat autonomii.

Současní Kurdové jsou rozkročeni na hranicích čtyř států. Největší území leží v Turecku, dále v Íránu, Iráku a Sýrii. Původní obyvatelstvo této blízkovýchodní oblasti čítá okolo třiceti milionů. Ač většina žije mezi Turky či Araby, patří jejich jazyk do indoevropské skupiny, konkrétně íránské větve. O Kurdech se mluví jako o největším národu, který nemá svůj vlastní samostatný stát. A ani ho v moderní historii nikdy neměl, pokud nepočítáme krátkou epizodu nikým neuznané Araratské republiky v podhůří známé hory na východě Turecka dvacátých let.

PKK

Strana kurdských pracujících (kurdsky Partiya Karkerên Kurdistan, PKK). K jejím hlavním cílům patří boj za vytvoření vlastního kurdského státu. Vznikla v Turecku v roce 1978 a její původní ideologie byla mixem socialismu a kurdského nacionalismu. Od roku 1984 se změnila v polovojenskou organizaci a zahájila ozbrojený boj za kurdskou nezávislost v Turecku.

Krom únosů, sabotáží a obchod s narkotiky je zodpovědná i za bombové útoky na turecká velvyslanectví po Evropě. PKK je v Turecku, USA i Evropské unii vedena jako teroristická organizace.

Kurdský osud je celosvětově znám zejména právě v souvislosti s Tureckem. Zde už přes osmadvacet let vede svůj boj ozbrojená PKK, Strana kurdských pracujících, který požaduje nezávislost pro třináct milionů zde žijících Kurdů. Od roku 1984 si prosazování jejich národních zájmů vyžádalo už 45 tisíc mrtvých.

Neméně známé události upozornily na kurdskou menšinu v Iráku. Po genocidě organizované vládou Saddáma Husajna, při které došlo i na využití chemických zbraní, bylo vytvoření autonomního Kurdistánu v rámci post-husajnovské země jasným krokem.

Iráčtí Kurdové o autonomii usilovali po celé dvacáté století, ale všechny vlády střídající se v arabské zemi se tomu snažily zabránit. Zejména kvůli bohatým nalezištím ropy v oblastech, které si Kurdové nárokovali.

Autonomní Irácký Kurdistán de facto vznikl hned po první válce v Zálivu, kdy si nad zdejší oblastí vynutila OSN bezletovou zónu. O více než deset let později se pak Kurdové rádi přidali k západním jednotkám, které konečně svrhly Saddáma Husajna.

Jak využít syrských bojů

O syrských Kurdech toho moc slyšet nebylo. Až donedávna. Početná menšina obývá severovýchodní výběžek země. Jak popisuje britský týdeník The Economist, situace je v této oblasti oproti zbytku země poměrně klidná. To je způsobeno jednak tím, že metropole oblasti, města Qámišlí a Hasaka, stále mají v rukou prorežimní síly.

Na druhou stranu však zdejší Kurdové hlásí, že se jim podařilo ovládnout všechny instituce v oblasti, stejně jako důležité silnice, letiště a hraniční přechody do Turecka.

To nejsou zprávy, ze kterých by měla radost turecká vláda. Nejsilnější a nejlépe vyzbrojená kurdská organizace v Sýrii, Sjednocená demokratická strana, známá pod zkratkou PYD je totiž velice blízce spojena s tureckou PKK. Za vlády otce Bašára Asada, Háfize, totiž měla PKK na syrské straně hranice docela dobré zázemí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Co se týče situace na hranicích s Tureckem, které bylo vždy dějištěm největších bojových akcí turecké armády a PKK, v posledních letech nejdříve přišel útlum. Nicméně s nástupem Erdoğanovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a s tím souvisejícím větším tureckým nacionalismem jsou vztahy nyní opět napjaté.

S vrstvícím se chaosem na syrském území proto turecká armáda před měsícem znásobila své jednotky u hranic. Syrský Kurdistán by se podle jejích obav mohl stát absolutně nekontrolovatelnou základnou pro akce PKK a země půlměsíce tomu hodlá předejít.

Už minulý čtvrtek po zprávách, že se syrským Kurdům daří postupně zmocňovat měst v oblasti, prohlásil podle agentury AP premiér Recep Tayyip Erdoğan, že Turecko nehodlá tolerovat vznik samosprávního regionu na severu Sýrie. Narážel tím na autonomní Kurdistán v Iráku, který je nyní ideálním výchozím bodem pro útoky PKK v Turecku a proto je tureckému premiérovi tak trochu trnem v oku.

Turecko se bojí dalšího zázemí pro PKK

Turecko nyní podle jeho slov podrobně syrskou hranici monitoruje. Erdoğan dále varoval syrskou stranu PYD, aby ani nepomýšlela na nějakou užší spolupráci s PKK. "Pak už nepůjde o pouhé pozorování," sdělil dle AP Erdoğan doslova jen chvilku předtím, než odletěl na zahájení her do Londýna. "Nikdo nemá právo nás provokovat. Pokud budeme muset vůči PKK podniknout nějaké kroky, nic nám nezabrání," zahrozil.

Asad musí zvolit

Buď teď nechá Sýrii rebelům, nebo pak rovnou al-Káidě

Na jeho slova reagoval předseda syrské PYD Mohammed Saleh Muslim: "Turecko nemá se syrskými Kurdy nic společného. Ochrana našich lidí na našem území a v jakémkoli našem městě je naše právo, které nemůže nikdo popřít. Není důvod, proč by se mělo Turecko bát a proč by mělo hrozit," sdělil.

Jak uvádí agentura Reuters, syrští Kurdové mají opravdu irácký autonomní Kurdistán jako svůj vzor. Nejsou však natolik politicky jednotní, aby takového stavu dosáhli. Již zmíněná strana PYD má totiž v Sýrii rivala, Kurdskou národní radu.

Obě strany sice nedávno podepsaly pakt, podle nějž by měly činit společné kroky. PYD nicméně chyběla na následném diskuzním panelu Iráku, kde kurdští zástupci spolu s tureckým ministrem zahraniční diskutovaly syrskou otázku. Proslýchá se, že Turecko úmyslně podporuje Kurdskou radu, aby omezilo vliv PYD.

Těžké zákulisní bitvy

Syrský Kurdistán je vcelku neúrodná plochá a málo obydlená oblast. Z celkové třicetimilionové populace zde žije jen na 2,2 milionu Kurdů.

PKK unesla tureckého poslance

V Turecku pokračuje intenzivní pátrání po opozičním poslanci, kterého v neděli unesla PKK. V zemi jde o první únos zákonodárce od roku 1984. Povstalci unesli Hüseyina Aygüna (42), člena opoziční Lidové republikánské strany (CHP), v provincii Tunceli na východě země. Přepadli jeho auto, které zastavilo u silničního zátarasu poblíž města Ovacik. Právě tam rebelové nejvíce operují. Unesený poslanec je kurdské národnosti. Dle tureckého ministra vnitra Idrise Naima Şahina je únos poslance plánovanou akcí. PKK na sebe prý chce upozornit těsně před výročím začátku kurdského povstání, které připadá na 15. srpna.

Zdroj: ČTK

Většina se jich navíc už dávno přesunula do Damašku a Aleppa za lepší prací. Za desetiletí vlády klanu Asadů, který hned nepřiznával kurdským přistěhovalcům občanství, se jejich populace už částečně rozptýlila po Sýrii a rozdělila na jednotlivé frakce.

Jak poznamenává Economist, rozdíly mezi jednotlivými syrskými Kurdy se ještě prohloubily za probíhajícího povstání. Zatímco některé menší strany se zcela přidaly k rebelům, jiné (a to včetně majoritní PYD) zůstávají v pozadí. Šušká se, že je to na nátlak syrské vlády, která jim za to slíbila podporu právě proti Turkům.

Celkově tak syrští Kurdové zůstávají stranou bojů a upevňují si pozici na svém území. Hrají to tak trochu na obě strany. Pokud by se přece jen podařilo Asadovi znovuovládnout zemi, bude je muset ocenit za loajalitu. A pokud zvítězí povstalci, budou mít co do činění se silným kurdským hegemonem na severovýchodě země. Pak by zřejmě zdejší Kurdové opravdu vyjednali svůj sen - autonomní syrský Kurdistán.

Přibližný rozsah kurdské populace v rámci dnešních hranic.